Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Katla. - Allt þetta helvítis myrkur

Katla.Allt þetta helvítis myrkur

Garmfrost19.2.2021
Zdroj: mp3 (320kbps)
Posloucháno na: všem možném a všude
VERDIKT: Chladný smutek Katla. je hrozivým soundtrackem pro tu zatracenou temnotu...

Ne, že bych nevěděl o existenci Katla., ale EP i dlouhohrající debut Móðurástin šel zcela mimo mě. Melancholický post-rock mám sice rád, ale ten jejich mi nic neříkal. Proto, když jsem zcela omylem narazil na jejich klip k písni Sálarsvefn z nové desky, zíral jsem uhranut mocnou silou chladného smutku a depresí ze skladby doslova křičící. Ta tam je rocková písničkovost debutu. Pryč je citová bezradnost a bolestínství. Máme zde načernalý doom. Zlý, temný a nikdy nekončící.

 

Musíme si představit hlavní hráče zlovolné hry? Proč ne? Pro toho, kdo na kapelu s názvem islandské sopky doposud nenarazil, je dobré zmínit, že páteří, mozky i dušemi Katla. je dvojice multiinstrumentalistů zvučných jmen, známých z notoricky známých kapel typu Fortíð, Den Saakaldte a v neposlední řadě Sólstafir. Zvučnost jmen myslím doslovně. V životě je nevyslovím, hehe. Guðmundur Óli Pálmason a Einar Eldur Thorberg si pohostinně rozdělili nástroje i zpěv. Oba programují (citlivě pracují se samply a přírodními zvuky).

 

 

Allt þetta helvítis Myrkur by mělo v překladu znamenat něco ve smyslu Ta zatracená temnota a přesně to deska vyzařuje. Skladby nás od mocného úvodu přes doomové tryzny a blackové propasti přenesou více než hodinovým tripem až k nekončící dvojici ukrutností, které svým rozsahem i dopadem ovládají bezmála půlku nahrávky. Zlovolné kytarové hrady skvěle doplňují vedle zmíněných samplů i důrazná basa a samostatně fungující bicí nástroje. Guðmundur desku fest popohání a občas ji žene před sebou jako docela rychle.

 

Metalová atmosféra Allt þetta helvítis Myrkur se post-rockového trylkování nebojí. To zneužito ve vyšší pravdu sousedí v těsném vězení s ambientem a spolu dotváří už tak svébytnou auru bolestně zlých Katla. Z čistého a občas nakřáplého hlasu Einara běhá mráz po zádech. On není nejpříjemnějším průvodcem vulkanickou sbírkou poemů. Zní vzdáleně a odlidštěně. Je mnohem dál, než nehmatatelné strunové kouzlení či nejednoznačné klávesy. Vše je zde a přitom kdesi létá v oblacích. Mrkněte na ten klip a budete mít jasno. Uf! Jelikož mám sklony všechno prožívat, mívám při poslechu Allt þetta helvítis Myrkur nehezké pocity. Hehe.

 

 

Oba pánové si své dílo, kterému rozumí nejlépe sami, ošetřili po všech stranách. Einar si vzal na starosti zvukovou část – zvukovou režii, mix, mastering i producentskou funkci a Guðmundur Óli Pálmason grafickou, respektive fotografickou. Vše je sladěno a dotaženo. Plný počet desce nedám zřejmě jen, že stále cítím možnosti tvůrčího a uměleckého růstu. A to je sakra dobře. Máme se na co těšit.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Pepa9 / 2.12.22 10:58

Ahoj, musím zde úplně výjimečně zareagovat na recenzi. Toast jsem si pustil úplně náhodně při letu Qatar airways (nepochopitelné, co mají v nabídce hudby:-)) NY i Crazy Horse mám naposlouchané až na půdu a vím, co od nich čekat. Když jsem však uslyšel Toast, prostor a čas se rozplynul a zůstalo jen tady a teď. Neskutečná síla, jediné, na co jsem se vzmohl, bylo utřít slzu, která mi vhrkla do očí. A stále to gradovalo. Až ke dvěma posledním "peckám", How Ya Doin (takto jedné z nejniternějších písní) a Boom boom boom. Takže jsem to poslouchal stále dokola a než jsem se vrátil domů, už jsem měl na stole koupený vinyl. Je to rozhrkané, neučesané (jako vždy), ale hluboké a opravdové. Každopádně se Toast po třetím poslechu stal jednou z mých nejdůležitějších desek vůbec. Nevím, čím to je a proč to je, ale to není vůbec na místě, protože s tím stejně nemohu nic dělat a po pár tónech jsem na cestě po všehomíru. Tak mi to nedalo a musel jsem sem připsat doušku. S touto deskou Young asi nezboří hitparády, ale sáhl s ní hodně hluboko ku srdci. A teď tedy k tomu vinylu:-) Nelhali. Je to nejhůře zpracovaný vinyl, který jsem za poslední léta viděl. Obal, kde jsou špatně čitelné nápisy, vrátit obsah do obalu je nadlidský úkol. Vtipné je, že má výtisk tři strany a čtvrtá je prázdná:-) O gramáži ani nemluvím. A zvuk eeeh... nooo.. tak jako... oni se to jednou jistě naučí. Jako by tím chtěl vydavatel podtrhnout výjimečnost nahrávky. Protože když se podaří vytáhnout desku z obalu, nezlomit jí při tom, nasadit jí na talíř, přenoska se zahryzne a kytara zaržá, to je věru událost hodná povstání Fénixe z popela.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 19.2.21 13:20odpovědět

Absolutní topka loňského roku! 100%

Ruadek / 19.2.21 8:47odpovědět

Ano, skvělé dílo. Takhle dnes znít Solstafir, pak by mi spadla čelist. Ten potenciál je tady ještě obrovskej. I když poslech je krajně nepříjemnej, tuhle temnotu si nechcete často pouštět příliš moc k sobě.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky