Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Kraake - Sonog

KraakeSonog

Bhut26.2.2024
Zdroj: CD #HSP016 //promo od vydavatele
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Správným způsobem monotónní black metal prostoupený nihilismem a fascinací přírodního majestátu.

Tuzemské blackmetalové těleso Kraake se po delším čase opět hlásí ke slovu skrze řadové album. Debutová velká deska Fram vyšla v roce 2016 a následující počin pojmenovaný jako Sonog oficiálně vyšel v roce 2023. Nyní je na nás, jak se k němu postavíme.

 

Kraake opustila zpěvačka Valfarin, jejíž hlas byl výrazným prvkem a signifikantním nositelem značky kapely. Časy se prostě mění. Nové album tak nazpíval především hlavní tahoun kapely – kytarista Alastor, avšak úvodní skladbu odzpíval Fjord, kterého můžete znát z projektů jako Forest, Ruune nebo Svartskogen. Další personální odlišností je baskytarový post, který je nyní v rukou jistého Nargora, jenž se zároveň postaral i o vizuální podobu alba, respektive o malby a kresby v bookletu. Čímž se dostávám k obalu…

 

…ten mi přišel z kraje trochu pohádkový a takový příliš lidový. Jenže pak jsem začal studovat, co že to ono slůvko Sonog vlastně znamená, pročetl si texty a najednou to celé do sebe zapadlo. Jako ostatně u celé řady jiných nahrávek. Záměrně nebudu odhalovat téma alba, abych třeba nebyl označen za mystifikanta, jenž vlastně koncept nepochopil a podsouvá mylné úsudky. Zaměřím se proto jen na hudbu, kterou očekává většina čtenářů a dychtivých posluchačů. Ostatně vlastnictví hmotného hudebního nosiče nejde ruku v ruce s každým fanouškem konkrétní kapely.

 

Sonog je album protkané těžkým black metalem. Je to black metal v tom nejsyrovějším podobenství a nabízí vše, co takový český black metal může nabídnout. To možná zní fádně, ale já to myslím jako určující element a muzikantsky/zvukově/hudebně konkretizující prvek. Když si obecně představíme fenomén českého black metalu v jeho skutečně té nejširší možné podobě, jistě dostaneme určitou představu. České texty, specifický způsob nakládání s harmoniemi a riffy, syrovou a hrubou náladu, minimum klávesových doplňků, nechytlavé melodie, nihilismus, špína. A pak taky nepopsatelné fluidum, které mají alba, která odněkud pochází a my je dle onoho neměřitelna dokážeme zasunout na slepou mapu světa. To vše tady je a je až s podivem, jak učebnicově je disciplína splněna. Zkusme však být trochu konkrétnější.

 

Kraake mají v aktuálním rozpoložení nejblíže vyznění takových Gorgoroth. Je to invazivní black, ale nerozjíždí se do militantních Mardukovských vizí. Má specifickou náladu, kterou už kapela představila v několika skladbách na albu minulém. Jednoduše se našla v jakési jednoduchosti a přímočarosti, což nemyslím jako poukázání na nějaké pohodlí, ale na nejsilnější stránku osobitého skladatelství. Vlastně svou monotónností a délkou skladeb rozehrávají (možná nechtěný) rituál, který v kombinaci s typicky blackmetalovou kytarovou harmonizací, jakousi zastřenou nasranosti a pocitem nadřazenosti odesílá momentální stav do zvláštních samot. Slůvka jako nadřazenost a samota osvětlím. Nadřazenost zde prosím nečtěte jako nějakou rasovou poučku, jde o čistý nihilismem prostoupený egoismus a pochopení, že člověk nepotřebuje ke své vlastní spokojenosti příliš mnoho jiných a je mu proto dobře, když je ode všech pryč. Nadřazenost je tak myšlena jako povýšenost nad fádností všedních dní a blackmetalové výpady ji dávají agresivní rozměry, což v souvislosti obou je odkaz na pradávný smysl vzniku tohoto hudebního směru. Samota je pak logickým vyústěním tohoto a v souladu s konceptem i ideou kapely je samota nejlepší v přírodě. Panenské, nedotčené, nehlučné, tiché, nemilosrdné a nestranné. Však proto je deska prokládána autentickými nahrávkami venkovního prostředí, které kapela pořídila v lesích Jizerských hor a rovněž i Norska.

 

Přistoupíte-li na pravidla této hry, dostanete ostrý, hutný black metal, který dokáže na tváři vykreslit správnou grimasu pro naštvání. Naštvání nad sebou samým, nad společností, nad způsobem života a rozproudí krev k tomu, aby tělo začalo dělat činy. Likvidovat hmotné a zbytečné statky a odejít do lesů, daleko od nákazy. Jenže pak vás naštve i neměnnost barvy skladeb a v součtu s délkou alba je pak trochu výzva to celé dát na jeden plně soustředěný poslech. Není to samo sebou, je to těžké, ale já to vnímám jako správný krok. Nic není zadarmo. Ani black metal.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky