Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Lilium Sova - Lost Between Mounts And Dales / Set Adrift In The Flood Of People

Lilium SovaLost Between Mounts And Dales / Set Adrift In The Flood Of People

Jirka D.14.11.2016
Zdroj: CD 6-panelový papersleeve // promo od agentury Domino Media
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82
VERDIKT: Svým způsobem zajímavá alternativa, která by vzbuzovala mnohem více sympatií, kdyby v ní bylo víc nápadů podpořených kvalitnější produkcí.

Čistě instrumentální muzika může mít mnoho podob a dnes velmi často skloňovaný post-rock nemusí být nutně jedinou cestou, kterak se pokusit předat svoje pocity posluchačům. Lilium Sova je trio pocházející ze švýcarské Ženevy a i když funguje už od roku 2006, s předáváním pocitů prostřednictvím svých nahrávek nijak zvlášť nespěchá. Deska Tripartite Chaos vyšla v roce 2008, Epic Morning o čtyři roky později a logicky tedy za další čtyři roky se objevila deska letošní, jejíž dlouhý název opisovat nebudu.

 

Lilium Sova live


Nicméně si jej ještě jednou přečtěte. Jeho rozdělení na dvě části není jen tak sranda sama pro sebe, ale promítá se i do seskládání alba, které sestává taktéž ze dvou dílů, což ale ocení především ti, kteří investují do gramodesky. Vtip ale není pouze na povrchu a při otáčení desky na gramci, ale hlavně v obsahu. Protože kromě baskytary a bicích se na albu a v rukou Loïce Blazeka objevuje elektrické violoncello na Áčku, a proti tomu kytara na Béčku. Čímž máte všechny indicie k tomu, abyste poznali vraha a celý případ vyřešili.

 


První část alba (ta s cellem) má na můj vkus poněkud syrový, ostře vyřezaný a v důsledku celkem nepříjemný zvuk. Jasně, underground. Omluvou by snad mohl být fakt, že kromě triumvirátu nástrojů a samplingu ve skladbě Ofkæling v mixu není nic dalšího, čím by se aranže staly komplexnější a trochu obrousily hrany. Bohužel díky této ohlodanosti low-budget produkce naplno vyniká a není to asi to, co bychom chtěli slyšet. Vedle toho druhá část už tenhle nedostatek maskuje (více či méně) zapojením elektrické kytary, která místy bez přehánění atakuje blackmetalové kolbiště (Invisible In Swarm), místy se rozplývá v noisovém oparu (Scaffold Is Ready), i když většinou drží basu s rytmickou sekcí.

Tím myslím především to, že Lilium Sova se zaměřují především na technicky pojatý přednes, cosi jako math rock, i když žádná velká technická sláva to bohužel není. Co do osobních pocitů vzdáleně přirovnám k italským Lento, i když ti jsou o dva světelné roky dál, a možná k domácím Orchestra, kteří mi ale taky přijdou o dost zajímavější.

 


Technické experimentování Lilium Sova je z titulu nekonvenčně uchopených kompozic i nástrojového obsazení sympatické, ale viděno střízlivě i celkem jednoduché, možná naivní, a možná prostě jen pro danou chvíli maximálně možné. Ocenit lze především snahu uchopit zaběhnuté věci trochu jinak a přijít s vlastním, dost možná i osobitým pojetím. Vidět v tom ale víc než jen přiměřeně zdařilý pokus o lehce netradiční přístup jde těžko, jakkoliv bychom si všichni mohli přát opak.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky