Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Marilyn Manson - Get Your Gunn (SP)

Marilyn MansonGet Your Gunn (SP)

Jirka D.14.2.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Historický artefakt pro sběratele, který nebude mít pro běžného posluchače valné ceny.

Proti všem svým zvyklostem se pokusím napsat i něco málo na dva singly, které měly podpořit první album Portrait Of An American Family. Oba dva totiž vyšly v klasické velké krabičce a nikoliv v běžně používané singlové placce, takže opticky vypadají jako běžné CD. To je vše, prostě mám toto období Mansonovy tvorby rád, víc v tom nehledejte. (Pátraví jedinci zcela jistě namítnou, že singly byly celkem tři a budou mít pravdu. Dope Hat bohužel nevlastním).

 

Prvním singlem je Get Your Gunn a jak už sám název napovídá, titulní skladnou bude píseň číslo sedm z portrétu. Uvedena je v klasické, neupravené verzi stejně jako Misery Machine, která na singlu zaujímá druhou pozici. Tady nic nového pod sluncem, pouze jakési lákadlo opatřit si album celé (tento singl vyšel asi týden před studiovou deskou). Třetí skladba nese dlouhý název Mother Inferior Got Her Gunn a jde o remix titulní písně, o který se postaral Trent Reznor. Remixy celkově se měly stát hojně využívanou živnou půdou v počátcích tvorby MM a do značné míry se uplatnily na druhém singlu, ale hlavně a především na druhém albu Smells Like Children. Jak jste na tom s přijímáním remixů, nevím, osobně nemám tyto hudební výtvory příliš v lásce a raději se jim vyhnu.

 

No a posledním obsaženým kouskem je nejdelší počin v dějinách kapely MM, téměř třináct minut trvající Revelation #9 (aspoň o žádném delším kusu nic nevím). Ve skutečnosti ale nejde mluvit o skladbě jako takové, protože celý opus je koláží samplů, hlasů, pozpátku nahraných zvuků a dalších jiných zvláštností. Další z experimentů, který má prověřit, co všechno jsou schopni fanoušci kapely zvládnout. Být to někdo jiný než MM, ani kočka by po tom nezamňoukala.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

ivan / 16.4.22 13:56

Recenze dělá trochu dojem, nejspíš ne záměrně, jako by se jednalo o nějakou začínající kapelu, která na sobě musí ještě zapracovat. Přitom se jedná o jednu z prvních US kapel, která vychází z postupů Agalloch. Začínali v 1. dekádě 21. století, ve stejném období jako třeba Wolves in the Throne Room. V tomhle období bych taky osobně hledal jejich nejzdařilejší kusy. Zejména dřevní a improvizované demo Into the Archaic (2005), alba Hail Wind and Hewn Oak (2008) a ještě The Light That Dwells in Rotten Wood (2011). Tady podle mě zněli nejoriginálněji, řekl bych nejuvěřitelněji. Pestré a zapamatovatelné skladby plné nápadů, zdaleka ne jen kulisa, jak u tohoto žánru bývá. Další alba, včetně aktuálního, už pomalu upadají v šeď a průměrnost, nosný motiv aby člověk pohledal. V tom je recenze výstižná. Skoro bych až řekl, že to nejlepší období mají už za sebou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky