Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
MindThorN - Black Shine Of The Gloom

MindThorNBlack Shine Of The Gloom

Bhut15.8.2014
Zdroj: mp3, promo od kapely
Posloucháno na: Sony CMT-NEZ3
VERDIKT: MindThorN pro mne v tuto chvíli znamená silnou kapelu s velkými cíly a slibným vývojem. Jejich hudba má co povědět a je výtečně zpracovaná.

Do redakčního mailu přistála informace o tom, že nová kapela MindthorN se rozhodla na sebe upozornit pomocí nahrávky Black Shine Of The Gloom. Deska vyšla pouze elektronicky a k fyzickému zpracování dosud nedošlo. Tento krok "zastavení se těsně před cílem" mi přijde poněkud zvláštní, nicméně jsem aspoň doufal, že hudba nebude znenadání uskakovat a poskytne mi přinejmenším podobný zážitek, jaký znám z jejich živých vystoupení. Na oficiálním bandzone kapely je možnost celého poslechu desky, případně tam visí odkaz ke stažení. Nic nebrání tomu si o materiálu utvořit vlastní obrázek.


První a podotýkám že citelný nedostatek je v již zmíněném vydání, které ... není. Chápu, že mladá kapela nemusí hned vydávat nabušenou die-hard-fans edici, ale obyčejné CD v jewel case by svou úlohu taky splnilo. V tomto bodě je mi nahrávky líto, protože své ambice hudba bez debat má a hmotné zpracování by bylo přeci jen o řád důstojnější. Čemu stejně tak nerozumím a prakticky vůbec mne neoslovuje, je motiv obalu. Zde jde logicky o věc vkusu, ale logo psané klasickým fontem (tuším, že jde o Pergamen) mi o nápaditosti tvůrce mnoho neprozradí.

 

Muzika je protkaná množstvím stylů, které se kombinují, střídají a především udržují posluchače ve střehu, přičemž zákeřně využívají momentu překvapení. Lze hovořit o velice pestré škále nápadů a motivů, nelze však mluvit o přebíjení a přejídání. Každý moment má jasně danou roli a i přes určitou sterilitu nahrávky je z ní patrné, že zbytečně příběh nekomplikuje. Deska dýchá éterickým životem a nahlodává emoce, ať už ze sebe chrlí divokou sypačku nebo procítěnou, až jazzovou pasáž. Řemeslnost protagonistům jednoznačně nechybí a důraz na detail je obrovský. Stejně tak jsem rád, že existuje kapela, která pochopila, že basovka nemusí nutně kopírovat kytarovou linku. Bicí nástroje jsou drženy na uzdě a ve chvílích k tomu vybízejících se otěže notně povolí. Změny nálad, množství melodií, nepodbízivé a nepředvídatelné pasáže a nejen to jsou atributy, kterými album disponuje.


Vyposlouchanějším jedincům jistě neunikne citelná inspirace, ale naštěstí pro kapelu se nejedná jen o jeden vzor, nýbrž hned několik vzájemně zdánlivě neslučitelných. Třeba Tool a Slipknot. U posledně jmenované bych však podotkl, že jde o období prvních třech alb. Když v naší zemi dokáže vyhrát soutěž kapela s čistě plagiátorskou tvorbou, proč by nemohla být zajímavá i ta, která svůj repertoár kroutí kolem svých idolů sice okatě, ale s citem? MindThorN pro mne v tuto chvíli znamená silnou kapelu s velkými cíly a slibným vývojem. Jejich hudba má co povědět a je výtečně zpracovaná. Nic se netluče, nic se nepřeskakuje. Jen škoda toho vydání, takováhle nahrávka by si zasloužila poctivý nosič.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Štěpán Šimek / 27.1.14 11:45

Mně se recenze na Echoes zine líbí a velmi oceňuji, že dáváte prostor i kritice formální zvukové stránce alba. Nicméně dodnes jsem zcela nepobral tzv. fenomén Loudness war. Jakž takž ho registruji při remasterovaných vydání nějakých klasik 70./80. let, ale obecně si myslím, že problémem je spíše u vybraných žánrů. Kupříkladu "Halo of Blood" od COB má dle dr.loudness-war.info velmi špatné skóre, avšak při běžném poslechu jsem nic špatného nezaregistroval. Prostě metalová nahrávka by asi měla mít tento typ "přebuzeného" zvuku, avšak jedním dechem dodávám, že ten samý zvuk by se nehodil třeba pro nu jazz. Osobně ale Loudness war považuji spíše za marginální problém a při subjektivním poslechu ho nijak výrazně neregistruji (tedy pokud nějaké album není přebuzené už fest, hlavně ty různě tranceové či electro počiny typu Junkie XL, sice parádní muzika, ale na dlouhodobý poslech na sluchátkách nepoužitelná). Podotýkám, že hudbu poslouchám nejčastěji na špičkovém flac přehrávači Fiio X3 s relativně slušnými sluchátky Sennheiser HD 239. Pak Na věži Yamaha s vintage hi-fi regálovýma bednama z 90. let ho pak neregistruji prakticky vůbec.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Spawn / 15.8.14 10:22odpovědět

Souhlasím s recenzí, jen mi tam trochu chybí rychlejší sypačky, jinak klobouk dolů za nápady a brutal řev.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky