Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Moonsorrow - Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa

MoonsorrowVarjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa

Jirka D.14.4.2011
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: Panasonic SL-SX428 / Sennheiser HD202
VERDIKT: Deska naplněná sílou emocí, strhujícími melodiemi i zdravou mírou metalové dravosti a syrovosti. V každém tónu promlouvají dávné časy, staré legendy a pověsti tak sugestivně, že budete mít chuť sednout na koně, vzít meč, sekeru, luk … cokoliv a vyrazit, ujíždět planinou, nechat se ošlehávat větrem a probíjet se hordami nepřátel.

K recenzi na nové album Moonsoorrow přistupuji s velkou dávkou obezřetnosti a to především z toho důvodu jsem se s tvorbou této kapely detailněji nesetkal a jediným mně známým albem je novinková záležitost s dlouhým názvem Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa, který by se přes angličtinu do češtiny dal volně přeložit Jako stíny putujeme do říše Smrti. Proto prosím čtenáře, aby na tuto recenzi pohlíželi v duchu výše napsaného; nemůžu srovnávat s předchozí tvorbou, do které se pouštím teprve v těchto dnech; možná již Moonsorrow natočili řadu lepších desek a možná nikoliv. Můj dnešní pohled je zcela nezatížen minulostí, ale zase mu bude chybět patřičný nadhled a jen stěží se bude opírat o pevné základy historie.

 

Tolik ve stručnosti úvodem, jdeme se podívat na novinku. Album o sedmi skladbách dosahuje hracího času něco málo přes hodinku, i když při bližším zkoumání dojdeme k závěru, že skladby jsou tu pouze čtyři. Značně rozsáhlé kompozice přesahující desetiminutovou hranici jsou pospojovány třemi krátkými mezihrami, jejichž význam a obsah může být do značné míry spekulativní, ale pravdou je, že zmíněné čtyři mohutné pilíře zajímavým způsobem propojují a jako subtilní přechodná lávka fungují dobře.

 

Hlavní tíha ale spočívá na čtyřech zmíněných skladbách, jejichž vnitřní síla, mohutnost kompozic a emoční naléhavost mě dokonale odzbrojují při každém novém poslechu. Velmi snadno se ocitám v říši legend, dávných příběhů, velkých hrdinů a mocných říší. Fantazie začíná pracovat od prvních tónů úvodní skladby Tähdetön, slunce mizí, svět se vzdaluje a najednou se ocitám v úplně jiné dimenzi. Síla Moonsorrow je všudypřítomná, dokonale vás obklopí hutnou metalovou hradbou, podmanivým a velitelským zpěvem a především skvěle vytvořenou atmosférou – klávesy sahající od pekel až po nebesa, éterické chorály, lehká akustika – to všechno vytváří neuvěřitelně barvitý a opravdový příběh jiného světa, světa Moonsorrow.

 

Je až s podivem, jak výborně ony dlouhé skladby fungují, skoro mám pocit, že tomu ani nemůže být jinak a pětiminutovým skladbám přestávám věřit. Je v nich patrný neustálý vývoj, výborná dynamika příběhu a jen velmi lehké stupňování; abrazivní pasáže jsou skvostně doplňovány melodiemi odněkud z jiné planety, vším se proplétají lehké záchvěvy strun a jiných netradičních nástrojů (třeba v m nejoblíbenější Huuto) a klávesy znějí jak hudba z Olympu. Výsledek tak představuje strhující scenérii tónů, barev, příběhů a nádherných melodií. Těžko hledám něco podobného u mě známých kapel, vše ostatní najednou šedne a tiše se krčí někde v koutku. Možná jde o počáteční ohromení, možná o falešnou iluzi, možná o trvalý vztah. Vše se ukáže časem, každopádně novinka finských Moonsorrow pro mě představuje můj osobní objev prvních čtyř měsíců letošního roku.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

DEJVY / 23.12.17 13:08

Nechtěl jsem se do této debaty vůbec pouštět, opravdu nechtěl, ale asi by bylo fajn, své jednání s "kopírováním a vykrádáním" uvést na pravou míru. Ty "vykradené pasáže za které bych se měl stydět" je jen má pocta daným kapelám, které složili riffy, jenž mi změnili život. Nic víc v tom není - není to ani komerční tah, který by k SECTESY měl přilákat nové posluchače, ani v tom není nic co by se dalo nazývat mou "skladatelskou impotencí", ba naopak. Bylo pro mě nesmírně těžké obalit ty legendární riffy těmi svými tak, aby výsledek nezněl křečovitě a lacině (ač tak samozřejmě znít pro někoho může). Tolik na vysvětlenou ... a snad ještě jedna drobná věc na závěr : NIKDY bych nezařadil ony riffy do své hudby bez svolení vlastníka práv. Vydání CD se dokonce o celý rok pozdrželo JEN abychom měli od všech svolení k jejich "použití" v našich skladbách. Chápu tvou reakci, opravdu to pro nezasvěceného člověka může vypadat tak, že jen lacině kradu ... ovšem mě šlo o něco úplně jiného. Chtěl jsem se jen "uklonit velikánům" ... toť vše.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky