Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mord’A’Stigmata - Dreams Of Quiet Places

Mord’A’StigmataDreams Of Quiet Places

Bhut29.6.2019
Zdroj: CD //#MOON 125
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Album, které s každým dalším poslechem roste. Nabízí vskutku širokou paletu avantgardního black metalu, který nedokáže ani na moment nudit. Všechno skvěle funguje, pulzuje a zarývá se do paměti. Vážně skvělá deska.

Polská scéna v black metalu je natolik intenzivní a především zajímavá, že se jeden nestačí divit, natož to všechno stíhat. Mord’A’Stigmata držím v patrnosti od dva roky starého počinu Hope, který byl fajn, ale rozhodně bych mu nedal tolik, kolik dávám dnes desce Dreams Of Quiet Places.

 

Kapela nechala stranou dlouhé kompozice a vrhla se na relativně přímočařejší kusy. Říkám relativně, protože stále jde o dost bohaté skladby. Ono se to na ten první poslech třeba nemusí projevit, ale časem se ty písničky stanou velmi návykové. Málokdy mám v poslední době s novinkovou takové nutkání si jí stále točit, vracet se k ní a pořád si ten poslech tak dobře užít, jako by to bylo poprvé. Může za to opravdu pestrá a chytlavá náplň. Tu totiž skvěle doplňují ambientní plochy a efekty, které skvěle tlačí na správná místa posluchačských receptorů. A když jsem je onehdá viděl živě (společně s Imperial Triumphant), tak můžu potvrdit, že to funguje i live. Po téhle stránce jde o náležitě vymakanou desku.

 

 

Těžko přistupovat k nějakému detailnějšímu popisu té které skladby. To jsem dělával dřív a pokud si o to nějaká deska vyloženě neříká, tak už jsem od toho opustil. Album Dreams Of Quiet Places totiž funguje jako celek. Jako kompaktní sourodá energie, která prostě má svůj začátek i konec. Od toho se odráží i prostý fakt, že mám problém vytáhnout konkrétní skladbu a říct o ní, že ta je nej. Dokonce nedokážu při slepém poslechu ani říct pořadí. Vnímám to jako jednolitou masu úžasných melodií, ruchových zvratů a jedinečného střídání nálad mezi sypanicí, melancholií, či procítěnou sklíčeností. To všechno tady máme přímo a otevřeně. Netřeba hledat skryté detaily, pročítat složité rovnice a hledat v nich nějaký skrytý půvab (ne, byrokracie opravdu ne). Jasně, jsou tu silnější a pochopitelně i slabší momenty, ale jejich střídání je natolik plynulé a konec konců ta pozitivní stránka převažuje, že výsledek je prostě úchvatný.

 

Ve své podstatě jde o prvotřídní avantgardu, ale ne tu, kterou bychom mohli znát od kabaretiérů Vulture Industries, či takovou správně rozverně italskou od Thee Maldoror Kollective. Tohle je o poznání tajemnější a tmavší spektrum. Hodně za to může již zmíněný ambient, ale také fakt, že jde pořád o náležitě zlý black metal. Tenhle žánr zkrátka nepřestane překvapovat a vždycky se vytasí s něčím, co uchu dopřeje svěžího vánku a ozdravného nádechu. Tentokrát vinu hledejme u Mord’A’Stigmata, kteří přišli s opravdu výtečným materiálem. A už od dob prvních poslechů si pohrávám s myšlenkou, zda-li se tahle položka neobjeví v sumáři roku 2019. Ten potenciál tam je.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 30.6.19 19:26odpovědět

Skvělá deska. Předchozí Hope mě strašně nudila, tady jsou to zcela opačné pocity. Neustále mne něco drtí, vábí, vtahuje... Vynikající.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky