|
|
||||||||||

Tyhle Mortem jsem nikdy nevnímal a ani se nedivím, protože jejich dávná jepičí minulost vyplivla pouze jedno demo a pak se kapela stáhla do ústraní. Aby ne, když se začalo dařit jménům jako Arcturus, Mayhem nebo Dimmu Borgir. Na starý death Mortem nezbylo místo, chuť ani čas. Abych to vysvětlil, k zakládajícím členům této prachem zapadané hordy patří Steinar Johnsen a Marius Vold, ke kterým se poté přidal tlučmistr Hellhammer. Provádět spolky, ve kterých se prezentoval posledně jmenovaný vás nehodlám (ten seznam nelze dočíst). Vzpomeňme tedy alespoň na ty první dva.
Steinar Johnsen není nikdo jiný než léta zbožňovaný klávesák Sverd, k jehož nohám padly kapely jako Arcturus nebo Covenant, tudíž léty prověřená kvalita. A Marius? Ten byl vůbec prvním zpěvákem Arcturus. S malým plus, že svého času vypomohl také Thorns. Odtud tedy vítr vane. Deathmetalový pravěk budiž zapomenut a zahrabán v hlíně, návrat Mortem je sice návratem v čase, ale zcela v kompetenci black metalu. Přesněji jeho melodičtější podobě. Klávesy ala Sverd jsou samozřejmě k mání, takže si u nich hezky zavzpomínáme. Jdou hodně snadno rozpoznat, jejich symfonické pojetí známé ze starých Arcturus přijde samovolně na mysl prakticky v každé skladbě. Ještě něco? Ano, i ty Dimmu Borgir by se dali brát jako správné vodítko (staré desky).

Ravnsvart je vůbec první deskou Mortem. Takovým odklopením víka rakve a připomenutím starých přátelství. Nebo vůle nenechat takové hezké jméno jako Mortem v zapomnění. Anebo prostá radost si podobný styl znovu zahrát. Napadají vás další pohnutky? Jistě že ano... :) Hudba samotná navazuje na první desky výše zmíněných interpretů. A jde se na to pěkně od podlahy, nejsou akceptována žádná vybočení a experimenty. V tomto ohledu jsou Mortem docela ortodoxní. Jinak jsou spíš příjemnou vzpomínkou na začátek devadesátek, na dobu, kdy to melodické blackování teprve startovalo a tvořilo opozici ke zvrhlostem, ve kterých byly melodie zapovězeny.
Na albu je sice dostatek pasáží ke zvolnění, ale v celkovém dojmu působí přeci jen titěrně. Ravnsvart se snaží dopřát uchu převedším rychlejší (dost stereotypní) tempo, kde je dovoleno se rozplývat nad příspěvky jednotlivých umělců. Nejvíce, vlastně jako jediná na albu, se odlišuje závěrečná věc The Core. Je pomalejší, víc žije ze řezavých strojových riffů a její moc je doprovázena celkově důkladnější atmosférou. Já jen dodám - možná víc takových. Asi bych si zvykl, kdyby Mortem dopřáli svému albu víc odboček, změn a pošilhávání jinam. Takto deska pouze běží a běží a na konci doběhne (s malým povzbuzením) do cíle.
Je to tak, Ravnsvart je poměrně jednotvárná záležitost. Moc tomu nepřidá ani Marius, jehož vokál postrádá větší variabilitu a kráká si to pořád ve stejném zabarvení. Sice s hezkým zanícením hrtanu, ale jinak nic moc světoborného. Dalo by se říct, že mě časem prudí a po jakékoliv změně to doslova volá. Tahle deska je čistá žánrovka. Melo blacková vzpomínka. Příjemná, ale krapet statická. Překvapení nelze očekávat, debut Mortem funguje na bázi zaplnění místa po kapelách, které se za ta léta posunuly dál a jinam. Ať už to jsou Arcturus, nebo další jména zmíněná na začátku recenze. Nadšení by měl cítit ten, komu je po starých deskách těchto kapel smutno. Jiný bude nadále v klidové frekvenci, protože tyhle staré desky Mortem v ničem nepřekonávají. Hlavně tedy, že je radost (veřme tomu) je aspoň hrát.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Von Grau / 1.11.19 13:49odpovědět
Dobrých min 15 let mi na veškerá BM díla ve skříni sedal prach. Vlastně ani nevím proč, ale až někdy v roce 2013, když Darkthrone vydali "The Underground Resistance" jsem ze z té podivné hybernace probral, všechny staré BM fláky oprášil, a tak si to všechno skřehotání zase užívám a sahám po kde čem, abych si doplnil znalosti. Ano, je tu jistá "díra", kterou právě Mortem mezi vším tím, co po BM páchne logicky vyplnili. "Ravnsvart" není vůbec špatné album, já osobně jsem po něm sáhl s nadšením a mohu říct, že mě baví určitě víc než příkladně poslední Dimmu Borgir. Někdy je třeba se vrátit k výchozímu bodu a zkusit se vydat trochu jiným směrem. Co když tahle vývojová větev bude zdravá?
Label:Peaceville Records
Vydáno:Září 2019
Žánr:black metal
Steinar Sverd Johnsen - kytara, klávesy
Marius Vold - zpěv
Hellhammer - bicí
Tor Stavenes - baskytara
1. Ravnsvart
2. Sjelestjeler
3. Blood Horizon
4. Mørkets monolitter
5. Truly Damned
6. Demon Shadow
7. Port Darkness
8. The Core

Karjalan Sissit
...Want You Dead

Enthroned
Cold Black Suns

Tortharry
Follow

Katalepsy
Autopsychosis

ACOD
Cryptic Curse (EP)

Sator Marte
Omnicide

A Noend of Mine
The Serenity's Eve

Votum
:Ktonik:

Humanity Zero
Proselytism

Idles
Ultra Mono

Atavismo
Inerte
Jako již tradičně, tak i letos se nevynechá a na konci letních prázdnin si lze zaskotačit v Sušici v rámci festivalu Metal Madness. Detaily v tiskové ...
3.7.2026Už jen doslova pár dní schází do vydání nového alba karvinských Inferno The Anthropic Sophisms (On the Heights of Despair). Kapela zveřejnila již druh...
2.7.2026První malé seznámení s tvorbou blackmetalových Urzirkel nabídne chystané EP In Silbernen Sprachen.
2.7.202611. ročník Enter The Eternal Fire festu se uskuteční 24. - 25. července v areálu koupaliště ve Volyni a níže najdete podrobné info.
30.6.2026Právě vychází Melankolia, třetí deska finských hardcore / noise rockerů Stolen Kidneys. Jak se dělá sonický bigbít v Oulu si poslechněte ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.