Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Napalmed - iii

Napalmediii

Jirka D.28.10.2011
Zdroj: promo CD
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Tvorba Napalmed je určena pouze pro úzkou skupinku hudebního publika, ve které bychom jisto jistě našli ještě užší, upřímnou část. Ostatní budou muset pátrat jinde.

Opět jeden z pohrobků zapadaný v redakci prachem téměř tříletým. Chvíli jsem přemýšlel, jestli otevírat staré hroby, ale dosti zajímavě zpracovaný čistě papírový obal desky (ekologové by zářili) mě po nějakém čase přemluvil a donutil jej otevřít. Chvíle listování roztodivně barevnými tisky, plocha se zvětšuje, až hluboce uvnitř nacházím kulatý disk. Název Napalmed mě láká, souzvuk s Napalm Death vyvolává představy rezonující minimálně s kovem smrti a v té chvíli ještě vůbec netuším, jak daleko jsem od reálu. Dvanáct mudrců spravedlivých leč nevědoucích neodhadlo by ani o píď víc.

 

Hlavním motivem celé desky, mohli bychom říci po způsobu německém – leitmotivem, je zvuk připomínající rachotící plechovky přivázané na provázku k dostavníku, které poskakují po kamenné dlažbě. Znáte to, jako když jste byli malí a z čisté dětské zlomyslnosti jste sousedovic kočce jednu takovou od lahůdkových párků a jednu od rybiček přivázali za ocas a udělali kšá. Neznáte? Ale jděte! Tak tento zvuk se line celým albem nazvaným symbolicky iii, které česká dvojice Martin.B. a Radek.K. (a nyní asi už trojice) vydala v roce 2008. Album zahrnuje pouze jednu skladbu stejného názvu, jestli ovšem můžeme vůbec mluvit o skladbě. Jde o zmatek zvuků a ruchů bez jasné (aspoň mně zůstala utajena) kompozice a viditelného rámce. Je to noise.

 

Přemýšlím, jestli se pustit do ekvilibristiky typu „najdi si svůj zvuk“ a jestli mám nějakým způsobem přibližovat, co se na albu během těch dlouhých osmdesáti minut odehrává. Připomínalo by to onu soutěž, kde se zoufalý volající pokouší odhalit původ nějakého skřípotu, aby pak zjistil, že to chrastilo v telefonní lince a že vyhrál zase akorát účet za telefon. Nebudu se do toho pouštět, ač povahy poměrně zvídavé, několik málo poslechů mou zvědavost ukojilo měrou dostatečnou a netřeba více.

 

Budu upřímný. Napalmed tvoří něco (a zdráhám se to nazvat hudbou), co nemám potřebu vstřebávat, nikdy jsem ji neměl a dá-li Prozřetelnost, nikdy mít ani nebudu. Nerad bych hodnotil noise jako celek, neb můj rozhled v tomto sub-sub-žánru je prabídný, ale moje zkušenost získaná prostřednictvím této desky ve mně vyvolává stejné pocity jako mnohé novodobé výtvarné či sochařské umění. Rád se podívám na Braunovy a Brokoffovy sochy na Karlově mostě, rád se podívám na sochu Davida, ale nic mi neříká skulptura rezavého rámu od kola, ke kterému je přivařený otlučený hrnec. Je zvláštní, jakými různými cestami se ubírá život umění, v našem případě hudby. Jsem rád, že jsem se vydal i touto uličkou a zjistil, že je pro mě slepá. Je čas se vrátit a vykročit zase jinudy.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Mold / 13.3.17 8:47

Ja jsem zatim ve fazi, kdy jsem presel od relativni spokojenosti k nastvanosti. Protoze jsem to slysel uz asi 30x a stale mi v hlave nejak neutkviva z ty nahravky prilis mnoho, jednotlive motivy, ale neco celistvejsiho vubec. Nejvetsi problem jsou asi bici linky, ktery by dle me mohly byt mnohem napaditejsi, nektery nasypy mi prijdou uplne zbytecny, kdyz viri prechody uvital bych spis nejakou rytmickou udernost do tech Vignovo kytarovejch pasazi. Bici linky pise Vigna a prijde mi, ze to uz dela celkem programove a sam Shalaty tam toho zase tolik z vlastni invence neprida a kapela tady celkem strada. K nejakemu feelingu, ktery by me z tech bicich linek pohltil se vzdycky propracovavam strasne dlouho nez tam neco zachytim, jednak za to muze sterilnejsi produkce (je to bez vetsi energie, akcentu), druhak proste to, ze Shalaty prvotypove neni zadnej rouhac, ale jen slusne odvadi svou praci, coz je malo . Taky mi chybi poradny chytlavy zpevovy linky, naposledy neco takovyho a v trochu vetsim mnozstvi meli na Shadows in the Light. Ze by se mi zaryl nejaky uryvek z textu v hlave to ani nahodou. Skladba cislo tri je sice hitovka a tam neco je, ale samotna skladba me az tolik nebere. Dneska jsem asi po 14 dnech tu desku vyhodil z prehravace, dam si tyden odstup a zkusim pak znova jestli se to usadi. Furt jsou to Immolation a jako jedna z poslednich kapel si drzi latku stale na nejakem nekolisavem standardu, kdyz pominu, ze vrchol v podobe alb HIA, FFG, CTAWB maji za sebou a uz vlastne jen vari z toho cim byly tyhle desky nabuseny. Posledni co me uz fakt nebavi jsou ty digitalni coverarty. V digipaku jsou alespon fragmenty z alba zvetseny a hozeny do takovy zelenkavo sedivy barvy a to vypada prijatelne a ma to trochu dusi. Po dlouhy dobe pouzili na obalu logo, coz se naposledy stalo tusim na Here in After.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

RadeK.K. / 4.11.12 17:39odpovědět

Díky za podporu.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky