Recenze: Noctambulist - The Barren Form

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

NoctambulistThe Barren Form

Garmfrost23.9.2021

Zdroj: bandcamp

Posloucháno na: všem možném a všude

VERDIKT: Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti.

Před krátkým časem (tady) jsem vcelku chválil prvotinu denverských řezníků s prvky černoty Noctambulist. Kapela se na Atmosfpheres of Desolation příjemně vyřádila, čímž byla deska slibným příslibem časům budoucím. Časy budoucí jsou po dvou letech zde v podobě The Barren Form a nutno dodat, že příslibům kluci z Noctambulist dostáli a v mnohém překvapili.

Z nové tvorby se jakoby vytratila snová temnota a blacková neurčitost. Noctambulist konkretizují, zuří a do své muziky místo zasněnosti a sirnatého vzteku vkládají mírně disharmonické, často chaoticky grindově nadupané výjezdy, a výletují až někam do avantgardního světa plného výzev a nelehké uchopitelnosti. Abych se upřesnil, styl kapely se zase tak moc nezměnil. Jen je jistější a plnější. Plnější dojmy a instrumentálními výkony. Tím myslím i hlasové kreace. Frontman se se svým hlasem nejen že naučil pracovat, ale díky schopnostem s ním umí blbnout. Slovy znalce - dělá si co chce. Hehe.

noctambulist

Bývá zvykem přirovnávat začínající a méně slavné interprety k těm významnějším. Tady se do mysli vkrádají jména DsO, Ulcerate, Gorguts… Ale jen vkrádají. Noctambulist kupodivu neopisují od starých ikon technického nebe. Jsou podobnější současnějším kapelám. Tedy těm, co na zmíněných kořenech samy vyrostly. Tím pádem se zředila krev na půl či tři čtvrtě, a když takový drink promícháte s moderním zvukem a jistou snahou hledat svoji tvář, vychází z toho kupodivu zajímavá záležitost.

Nepopíratelným kladem a topem nahrávky jsou rytmy a hráčská zručnost, se kterou je poslech The Barren Form zážitkem. Záporem pak absence výraznějšího riffu nebo zapamatovatelnější melodie. Rovněž mi chybí pocit, že jsem součástí alba. Že jsem do něj pronikl a proplouvám jím… The Barren Form kolem mě plyne a jen občas cítím cosi jako záchytný bod. Líbí se mi ambientní závěry skladeb (zejména konec Infinitesimal tendence chytnout můj vhled má). Rovněž obdivuju jejich grafiku s front covery v čele. Krásně korespondují s hudební i lyrickou částí díla. Neplodná forma nenabízí pouze sled slov, akordů a rytmů. Krásně ve mě rezonuje a vyvíjí se.

Noctambulist jsou stále spíše příslibem a talentovanou kapelou, než aby drželi prst na tepu scény, nicméně už to je v rámci přehlcené konkurence překvapivým výkonem. Budu je sledovat dál a těšit se, s čím přijdou příště. Zatím se můj zájem vyplatil. Noctambulist rostou a dospívají.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Lomikar / 3.3.23 12:08

Hodnotím tu desku jako zástupce žánru, se kterým jinak nemám problém, nehodnotím ji v rámci vývoje kapely. To dělají všichni ostatní, takže to není úplně třeba. Já vím, že to není u takhle zavedených značek typický úhel pohledu, ale když jsem nad tím přemýšlel, tak mi nepřišel jako nerelevantní. Tohle je jejich první album, které jsem slyšel celé, nešel jsem do něj se záští, ta se ve mně vybudovala až během jeho poslechu. Bellamyho vokál jsem věděl, že mi bude asi vadit, ale nečekal jsem jak moc. Mohlo to překvapit na obě strany. Na kritiku některých postupů samozřejmě není pozdě nikdy. Píseň Liberation má primárně ten problém, že se sice tváří členitě a rozvinutě, ale ve skutečnosti se dá odhadnout její vývoj několik vteřin dopředu, protože je to fakt jenom pastiš a ten song prostě nefunguje sám o sobě. Chtěl bych nabídnout smířlivější odpověď, ale prostě to nejde. Samozřejmě si nemyslím, že komu se to líbí, by se měl zabít nebo tak něco. Leda trochu ublížit možná.