Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Óreiða - Óreiða

ÓreiðaÓreiða

Victimer22.7.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Spojení blackmetalové epiky, meditačně volené agresivity a špíny s výhledem do dálek. Óreiða pasou po našich atmosférických choutkách.

Pět další ódy na ostrovní vybavenost chladných a temných uskupení, s nimiž se najednou na Islandu roztrhl pytel, odmítám dále komentovat. Tahle země je momentálně na výsluní, jakkoli se výsluní může zdát místem zcela nevhodným pro tento typ, mnohdy až zrůdně nepozemsky znějící muziky. Óreiða je další úderkou, kde není vůbec jasné, kdy a kde se vzala, natož abychom si zapsali do notýsků, které mozky ji tvoří. Nechme to spát.


Nechme spát celou reálnou existenci tohoto spolku. Pěkně pod rouškou tajuplnosti, on stejně netouží po tom, aby se vědělo, kdo řídí jeho smysly, úmysly a hudebně obskurní výrazivo. V termínu obskurní hledejme základ, na který se nabalují další vrstvy a popisky, neméně důležité a určující proud kapely. Její hudba je také opojná, epická a hypnoticky aktivní. A jak praví obal, s mimořádným výhledem do dálek.


Óreiða si zakládají na propojení silné atmosféry a výpravnosti se špinavou podstatou stylu. To všechno je pak přepnuto do polohy žádný vokál, žádné pózy, žádné informace a zahráno ve slušné rychlosti, s majestátně obšírným rozsahem. Také s trochou folklórního aroma v podobě falešného flétnování a dalších klapek na dobrou noc, to abych nezapomněl. Album zdobí výbušná zahuhlanost a hlavně dostatek nápadů, jak přetavit monotónní stěnu v docela srozumitelně hypnotickou nahrávku, která si sama vleze do hlavy a cesta zpět jí příliš nevoní, neboť jí není schopná. Jednotvárná, agresivní a nebezpečně se vkrádající do mysli, i taková je první deska souboru. 

 

 

Óreiða se nedá upřít silná aura a míra chytlavosti. Snoubí v sobě podmanivost a velký trumf spojit to epické z Blut Aus Nord, prohnat to kolem pobřeží, a pořešit si přitom osud vlastní ponuré prostorovosti. Vyvolány jsou jak staré časy a primární pudy, tak vesmírné dálky a schopnost skrz ně komunikovat. Ano, pokud bych se vyloženě neupjal k možnosti jít na to zeširoka, postačilo by se zmínit, že Óreiða hrají atmosférický black metal beze slov. Ale zkuste to tak obyčejně, když paleta vyjádření nabízí mnohem víc...


Co bych nerad nechal bez povšimnutí, je rozumná míra vlastní kreativity. Po celou dobu máte pocit, že si kapela neustále osvojuje pojetí, se kterým už přišli jiní, ale ve skutečnosti dává vzájemné podobnosti jen čuchnout. Óreiða po sérii dvou dem a jednoho splitka dali dohromady debut o čtyřech epických chodech propagujících charakteristický chlad severu v rovině, kterou se běžně islandské kapely neprezentují. Óreiða je dalším jménem, které si bude dobré pamatovat, o tom jsem silně přesvědčen. Snad jen má stinná stránka typické nedůvěry ve vše nové a neokoukané snižuje hodnocení do výsledné podoby. Vůbec bych se nedivil, kdyby se ostatní nezdráhali a posunuli jej rovnou k absolutoriu. A já dám víc až časem...


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 22.7.19 12:02odpovědět

Ostatní se nezdráhají. Za mě zatím druhé nejlepší album tohoto roku. Zastihlo mě to úplně nepřipraveného.

Roland / 22.7.19 17:36odpovědět

je to výborná vec, a to prvé najlepšie len zo zvedavosti je ktoré?

Lomikar / 22.7.19 19:09odpovědět

už jsem se bál, že se nikdo nezeptá: https://truchlostrzygi.bandcamp.com/album/nad-kt-rymi-nie-czuwa-aden-str

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky