Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Vzájemné sympatie k P.H.O.B.O.S. byly spuštěny vydáním splitka s Blut Aus Nord. Tam se oba soubory po svém vytáhly, aby každý z nich nahrál vzájemně dost vzdálený podíl jinak poměrně příbuzného stylizování se do specifik toho druhého. Hezká věta, že? Ze strany P.H.O.B.O.S. šlo o jasné sdělení. Jsme industrial, ale po svém. A jsme dost podivní na to, aby o nás mohlo zakopnout pár zjevů, kterým je lépe v příšeří vyřazené fabriky, než v centru velkoměsta. Taky mezi ně patřím, čas od času je hezké v sobě soustředěně probouzet své obskurnější já a jít se se svým velkým přesvědčením zbaběle schovat někam na kraj Adamova. Takže tady to začalo, pak už to bylo trochu samostudium. Aktuálně je nějaký ten pátek venku album Phlogiston Catharsis a z jeho rzí potřísněných stránek si budeme číst.

Surově opracovaný materiál, v němž se prolíná prapůvod industriálního metalu s příměsí disharmonie a celkově rozervanějšího přístupu na bázi kombinace black a doom metalu. Jako by se setkali Red Harvest s Blut Aus Nord a pomalu (a těžce) pletli první vzrušivě neurčité tóny. Phlogiston Catharsis je materiál, jehož přístupnost začíná a končí u prvních náznaků, jeho pravá nátura je studená jako psí čumák a neurčitá jako rozmazaná budova za hustou clonou ranní mlhy.

Tahle deska umí po svém definovat znaky přicházející zkázy. Kdyby došlo i na nás, tak by Phlogiston Catharsis mohlo demonstrovat metalový soundtrack vydaný k výročí katastrofy jaderné elektrárny Dukovany. Chyběla by tomu sice jedovatá kontaminace hlouběji položené elektroniky, zvuky šíření radiace a kompletního zamoření, ale pocit hnusně valivé destrukce něčeho velkého čemu jsme vystaveni, by byl velmi důvěryhodný.

P.H.O.B.O.S. v sobě mají ten těžkotonážně necitlivý aspekt tvorby. Sama kapela (nebo spíš label) vyslovuje termíny jako viscerální, kompulzivní, hypnotický. Já bych to podepsal (jakkoli kecy labelů nemusím). Ano, je to hluboko uvnitř a leze to střevy i cévami, je si to nejisté samo sebou a jedná přehnaně sousledně. Při tom všem stíhá sypat do drtiče dost atmosféricky na to, abychom si mohli říct - je v tom život, dýchá to. Je to svým způsobem mrda mezi oči, ovšem na vzpamatování a celkové oklepání po direktu má člověk mnohem víc času, než by si při normální potyčce mohl dovolit. Má co vstřebávat, musí se umět správně postavit a polykat kila roztěkaného industrialu. Je to tíha. A taky trochu stíha.

Doom, black, industrial, stopy avantgardy - to všechno na Phlogiston Catharsis slyším a vnímám. A je to v takovém podání, že jsem určitým způsobem nadšen. Nebudu si lehat na zem a křičet to přes strop k sousedům, ale po delší době jsem ve společnosti industriálně metalového alba, které má skutečné koule, drží se linie starých dobrých zvyků a přitom pokukuje jinam. Za mě ano.