Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
P.H.O.B.O.S. - Phlogiston Catharsis

P.H.O.B.O.S.Phlogiston Catharsis

Victimer15.2.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Necitlivý, chmurný a roztěkaný je svět P.H.O.B.O.S. Chcete-li jej správně pochopit, buďte stejně nesoudní ke všemu krásnému kolem nás.

Vzájemné sympatie k P.H.O.B.O.S. byly spuštěny vydáním splitka s Blut Aus Nord. Tam se oba soubory po svém vytáhly, aby každý z nich nahrál vzájemně dost vzdálený podíl jinak poměrně příbuzného stylizování se do specifik toho druhého. Hezká věta, že? Ze strany P.H.O.B.O.S. šlo o jasné sdělení. Jsme industrial, ale po svém. A jsme dost podivní na to, aby o nás mohlo zakopnout pár zjevů, kterým je lépe v příšeří vyřazené fabriky, než v centru velkoměsta. Taky mezi ně patřím, čas od času je hezké v sobě soustředěně probouzet své obskurnější já a jít se se svým velkým přesvědčením zbaběle schovat někam na kraj Adamova. Takže tady to začalo, pak už to bylo trochu samostudium. Aktuálně je nějaký ten pátek venku album Phlogiston Catharsis a z jeho rzí potřísněných stránek si budeme číst.


Surově opracovaný materiál, v němž se prolíná prapůvod industriálního metalu s příměsí disharmonie a celkově rozervanějšího přístupu na bázi kombinace black a doom metalu. Jako by se setkali Red Harvest s Blut Aus Nord a pomalu (a těžce) pletli první vzrušivě neurčité tóny. Phlogiston Catharsis je materiál, jehož přístupnost začíná a končí u prvních náznaků, jeho pravá nátura je studená jako psí čumák a neurčitá jako rozmazaná budova za hustou clonou ranní mlhy.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/phobos.jpg


Tahle deska umí po svém definovat znaky přicházející zkázy. Kdyby došlo i na nás, tak by Phlogiston Catharsis mohlo demonstrovat metalový soundtrack vydaný k výročí katastrofy jaderné elektrárny Dukovany. Chyběla by tomu sice jedovatá kontaminace hlouběji položené elektroniky, zvuky šíření radiace a kompletního zamoření, ale pocit hnusně valivé destrukce něčeho velkého čemu jsme vystaveni, by byl velmi důvěryhodný.


P.H.O.B.O.S. v sobě mají ten těžkotonážně necitlivý aspekt tvorby. Sama kapela (nebo spíš label) vyslovuje termíny jako viscerální, kompulzivní, hypnotický. Já bych to podepsal (jakkoli kecy labelů nemusím). Ano, je to hluboko uvnitř a leze to střevy i cévami, je si to nejisté samo sebou a jedná přehnaně sousledně. Při tom všem stíhá sypat do drtiče dost atmosféricky na to, abychom si mohli říct - je v tom život, dýchá to. Je to svým způsobem mrda mezi oči, ovšem na vzpamatování a celkové oklepání po direktu má člověk mnohem víc času, než by si při normální potyčce mohl dovolit. Má co vstřebávat, musí se umět správně postavit a polykat kila roztěkaného industrialu. Je to tíha. A taky trochu stíha.

 

 

P.H.O.B.O.S. mají své vlivy, ale mají dost síly je eliminovat a stavět na svých vlastních základech. Přesto je pořád dost fascinující jak třeba v Igneous Tephrapotheosis v pomalejším, doomovém tempu slyším nasyčeného Satyra, kterak v propáleném bílém triku fluše krev jako na dávném kultu Thorns. Jen je v jiné fabrice, na jiné směně. Phlogiston Catharsis je album, které roste i splaskává před očima. Chvíli neskutečně kope, aby po chvíli zalezlo kdesi do rohu a byť v něm pořád hřmí a hodnota kyselosti je nadále na těch nejvyšších číslech, je skrčené v přítmí a nechce si hrát. Probuzení je trochu nucené a je ho třeba. Aby nezvadlo, abychom na něj nezanevřeli.


Doom, black, industrial, stopy avantgardy - to všechno na Phlogiston Catharsis slyším a vnímám. A je to v takovém podání, že jsem určitým způsobem nadšen. Nebudu si lehat na zem a křičet to přes strop k sousedům, ale po delší době jsem ve společnosti industriálně metalového alba, které má skutečné koule, drží se linie starých dobrých zvyků a přitom pokukuje jinam. Za mě ano.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky