Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Savage Necromancy - Feathers Fall to Flames

Savage NecromancyFeathers Fall to Flames

Victimer22.8.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Dvacet sedm minut zvrácené a primitivní zábavy na vlně kapel jako Nifelheim, Sodom, Archgoat nebo Profanatica.

Aby bylo hned od začátku jasno, dnes je to o rituálem načichlém primitivním black/deathu se starým dobrým thrashem jako kořením. V rytmu bestiality, obskurních skutků a znesvěcení. Tahle kapela, to je bizarní zábava bez velkých technických fines, ale se zvráceným fluidem, podzemním zápalem a atmoškou starých krchovů.


https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/savage%20necromancy%20kavr%2021.jpgZa jménem Savage Necromancy hledejme trojici z amerického Phoenixu, přičemž za mikrofonem stojí divoká ženština s poetickým a velmi křehkým pseudonymem Diabolical Fuckwitch of the Black Flame. Nástrojové obsazení pak mají na svědomí borci Grand Marshall of Hell a Conjurer of Putrid Desecrations, který z celé sestavy protýral svůj šestistrunný nástroj nejvíce kapelami. Přezdívky jak mají být, (ne)mocné a vtipné. Album Feathers Fall to Flames je debutem souboru, ale úplně nový materiál to není. Už loni v srpnu deska vyšla pod Unpure Records, načež se objevily dvě kazetové edice (Diabolical Summoning Records, Angel of Cemetery Records) a letos se ozvali svou káru stále ostře tlačící 20 Buck Spin, aby kapele sjednali CD a kazetovou reedici. Světlý obal patří první verzi, ten černý znovuvydání. Tolik v krátkosti představení a už se na ten metalový rituál vrhneme plnou silou.


V nabídce nesvaté trojky je ryze primitivní materiál, ve kterém se oplzlé riffy a trocha kláves zle otírají o věřící a dodávají tomu patřičný sexuální podtext. Pan farář není dobrý člověk, jak to hraje na své okolí a ani stará panna abatyše již od dvanácti pannou není a ve svých nestydatých představách zachází poměrně daleko. Pevně uchycené kříže se spolu s hudbou Savage Necromancy protáčí na zdech a poblíž hranic s Mexikem se odehrává správné béčkové představení. Ještě mi k tomu trochu chybí ta povedená grupka hledačů duchů, ze které si svého času hezky vystřelili v South parku. To pomočování strachy se k tomu všemu taky hodí.


666 mrtvých andělů, Pokřtěn kozlím semenem, nebo Nesvatý prapor černé věže - to jsou některé z názvů skladeb alba, které jen stvrzují výše řečené. Takže ano, z tohoto pohledu je to legrace, jak vážně se bere kapela, to je otázkou přístupu každého z nás a hlavně pak jí samotné. Mně je to tak trochu šumák. Materiál alba na mě dělá stejný dojem. Do jisté míry sranda v záplavě správně užitých metalových klišé se za chvíli mění v něco docela obyčejného a pitomého. Savage Necromancy hrají hřbitovní metal, ze kterého se jeho mystika mění v nezřízené rubání starých metalových pravidel. Člověk na to musí mít náladu a chuť si prohnat hlavou kus třaskavé špinavosti. Pak to funguje. Jinak ne.

 


Ono asi nemá cenu v konání Savage Necromancy hledat cokoli jiného. Prostě se bavit a šířit zlo, protože metal je hudbou pro prasáky a maniaky, jenž holdují pokleslé zábavě. Necelá půlhodinka vyplivne deset skladeb starého metalového umění, sólíček a hororových prvků. Kapela se nebojí rychlých vyhlazovacích temp, stejně jako když potřebuje hodit do placu pomalý zatěžkaný riff, tak to holt udělá. Takto krásně pomalu se rozjíždí věc Gibbous Moon of the Horned God, aby ji po chvíli stejně pohltilo peklo klepaček a kozlí manévry. A ty celkovým pohledem albu vládnou. Feathers Fall to Flames je rychlá a ve své nekompromisní nátuře i přehledná deska. Prašť, uhoď, oprcej. Dobře naboucháno, dopad ale průměrný, nic z čeho budeme padat na zadek. Ale tak to chceme. Ave satan.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky