Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Sermon of Flames - I Have Seen The Light, And It Was Repulsive

Sermon of FlamesI Have Seen The Light, And It Was Repulsive

Victimer4.2.2022
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Sermon Of Flames jako debutující šiřitelé nekompromisní a chaotické látky na poli extrémního metalu.

Následujte hlasatele nepravdy a nabídněte se prázdnotě, tak zní oficiální vstupní heslo k první velké desce kapely Sermon Of Flames. Jde o dvojici z Irska, která se věnuje agresivní kombinaci deathu a black metalu s prvky noise music. To vše je zahuštěno do neprostupné černé barvy beznaděje ve jménu rezignace na nějaké světlé zítřky. Pošmáknou si takoví, kteří potřebují krátký surový výplach na úrovni. Sermon Of Flames patří mezi nováčky na scéně, jejich vznik se datuje do roku 2019. Krátkou kariéru dua zdobí jenom ve vlastních podmínkách nahrané a distribuované demo Heralds Of The Untruth. V současnosti už ale stejně není k mání, takže se vrhneme rovnou na první oficialitu vydanou pod křídly agilních I, Voidhanger Records.

 


S novým titulem I Have Seen The Light, And It Was Repulsive kapela poprvé zavítala do profi studia a dala světu úderný opus ve stylu nekompromisního metalu plného špíny a násilnosti. Metalový styl ostrovanů by se dal ve zkratce pojmenovat jako střet agresivity a disonance. Brutality a chaotických strunových excesů. Obě tyto položky lze vnímat jako reprezentativní. Takto navrstvený materiál je pak dle potřeby promýván tvrdou elektrárnou, což kapelu činí přitažlivější také noise nebo power electronics komunitě. Za vším pak dělá tečku potřebný kus blackmetalové aury, to aby snad neměl ani jeden z metalových extrémů navrch. Takto orientovaný matroš navádí k poslechu, za kterým stojí touha prohnat hlavou pořádný kus hudební destrukce v dobrém slova smyslu. Přesně jak velí obal, dočkáme se umění, ale bude to bolet. Aneb anděl vzhůru nohama a v palici díra.


Sermon Of Flames vydali intenzivní, 37 minut trvající monolit, ve kterém můžeme najít všechny možné synonymy negativní stránky vnímání a prezentace hudby. Během poslechu se můžeme dostat tak blízko bezvýchodné situaci, jak je to jen možné. Hlava je krmena výrazy jako ničivý, spalující a trýznivý, a všechno je to holá pravda. I Have Seen The Light, And It Was Repulsive je hnusná záležitost a jako takovou ji musíme vnímat. Jakýkoliv oddych se nepřipouští a když už dojde v instrumentální skladbě Mephitic Seraph ke zvolnění, tak to stejně dýchá podivným spojením atmosféry Twin Peaks s hustou sítí industrializace. Takže odpočinek pouze pro otrlé.

 


Je to vlastně takový chorý metalový rituál, jakési ohnivé centrum obrácené víry. Nač taky věřit, když žijeme v prokletí a naše životy provází dost silně zakořeněný nihilismus. To všechno můžeme brát jako orientační body v husté a syrové tvorbě Sermon Of Flames. Ve tmě stoky se povalující riffy dávají vzpomenout na podobně laděná jména jako Hissing, Antediluvian nebo klidně i Portal. Smyslem nahrávky je být co nejblíž pokoření dobra a když už takto šroubovaná záležitost definuje zlo v chaotickém rauši, je definitivně zatlučena do země zmiňovanými elektro výstřelky. Možná to bude trochu mimo, ale někde jsem prohodil - kéž by takto zněli Anaal Nathrakh. I ze Sermon Of Flames jde ven odér sprostých výlevů, obskurní a chlípně adresná nálada.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky