Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Skjult - Lucifer Hominum Salvator

SkjultLucifer Hominum Salvator

Bhut19.12.2020
Zdroj: CD //promo od Satanath Records
Posloucháno na: Denon DRA 625, Denon DCD 625-II, Grundig Box 660a
VERDIKT: Celkem solidní black, kde není třeba hledat ukrytá tajemství a běhat za úplňku po šibeničním vrchu při hledání mandragory, natož bodat dýkou do němé tváře.

Conspirator je celkem vkusný pseudonym. Pyšní se jím jeden kubánský hudebník, mezi jehož tvorbu se řadí i projekt Skjult. Tahle kapela, či one man band chcete-li, produkuje klasický black metal. Svou třetí řadovou desku Lucifer Hominum Salvator vydává skrze Satanath Records a protože je chlapík náležitě pilný, stihl v letošním roce ještě upéct další řadovou desku The Voyage. My si však povíme něco o té prvně jmenované. Ta druhá nabízí stejně jen jednu autorskou věc a dále pětici coververzí.

 

Bílá obálka s několika symboly celkem dobře odkazuje na podstatu svého žánru. Můžeme namítat, že je to málo true, neboť bílá je ve velké převaze a invertování celé grafiky by možná přineslo větší důraz na zlobu a chmurnost, kterým žánr už dle svého pojmenování bezmezně oplývá. Může to však být klíč k tomu, kterak si Conspirator usmyslel, že jeho black metal bude trochu odlišný a vyzývá dotčené, aby trochu pootevřeli oči a dal na chvíli stranou dogmata svazující tento nihilistický hudební směr. Že s postupem let i v black metalu došlo k rozvolňování a osvěžování, či dokonce ke křížení (nejen v dolní úvrati) snad již víme. Přes to všechno je tato nahrávka typickým úkazem klasického blacku. Je totiž náležitě chladná a mráz i vítr se lépe vystihuje bíle než černě. Však na Kubě, aby něco takového jeden pohledal.

 

 

Možná se již daly do pohybu vaše předsudky, které při neznalosti takového materiálu mohou bez složitých výpočtů vygenerovat verdikt o další z řady podobných nahrávek a s mrzkým průměrem v hodnocení odškrtnout desku a považovat celý akt za dokonaný. Nicméně bylo by možná chybou se daným dílem více nezaobírat a takto prostě odmávnout dobrou zkušenost. Album možná má svá průměrná, či snad obyčejná dějství, má prvky, které byly zajisté ke slyšení již jinde. Ale řeknu vám, že to má tu potřebnou energii a vervu, která se u podobných záležitostí bere v potaz. Takže ano, je to black metal toho nejklasičtějšího formátu, ale má nápad a dobrý spád.

 

Teď by se možná hodila nějaká polemika s fanouškem z řad ortodoxnějších, který dbá na opravdovost a čistotu žánru. Odmítá barvy, odmítá propojení s jinými ne-hudbami, natož nástroji a slovo melodie používá jako nelichotivou nadávku. Je však docela dobře možné, že i takovému vnímání vjede Skjult pod kůži a rozverně jej rozšoupne. Ta síla tam je a není vůbec ukrytá. Když pak ještě připočteme takovou drobnost jako je země původu, která zkrátka není kolébkou kytarové muziky, zjistíme, že ten xicht je vážný. Žerty stranou, toleranci k naivitě však vpustit můžeme, ale pořád nesmíme povolit svraštělé čelo. Že bych zas kvůli tomu stavěl na každý roh ulice Strážnou věž, to zas ne. Ale ten hrad má svá okázalá cimbuří, a nejen díky tomu stojí za návštěvu. Co víc si vlastně můžeme přát.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky