Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
SOM - The Shape of Everything

SOMThe Shape of Everything

Jirka D.8.12.2021
Zdroj: mp3 (320 kbps) // promo od vydavatele
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72
VERDIKT: Sama o sobě je novinka SOM výborná, ale při srovnání s historií kolegů Junius působí jako lehký krok zpět.

Nechat si protlačit do přehrávače něco neznámého čistě z toho důvodu, že vám to pošle vaše oblíbené vydavatelství, může být velmi často dobrý nápad, ale stejně tak často si svoje poznámky raději nechám pro sebe a po několika poslechnutích dotyčnou muziku vyzmizíkuju pryč. Kapela SOM bude stát asi někde na pomezí, protože rozhodnout se čistě pro delete by bylo hodně nefér, ale současně spadnout ze samého nadšení na zadek by na druhou stranu postrádalo soudný přístup. Což netvrdím, že musíte mít nutně stejně a dokážu si docela dobře představit, že vám tahle kapela sedne do nálady naprosto přesně.

 

Kapela SOM pochází ze Spojených států a její historie se začala psát docela nedávno, o čemž svědčí prozatím jediná dlouhohrající deska The Fall z roku 2018. Ta byla nahrána na solární pohon v Radare Studios a pokud vám ten název na první dobrou nic neříká, začnu jmenovat: Junius, Caspian, Rosetta a pár dalších. Už ano? Minimálně Junius jsme tady na Echoes párkrát probrali a je to právě tahle kapela (ale nejen ta), od níž fouká nejsilnější vítr. Sestava SOM není z tohoto pohledu jen tak nějaká náhodná sbírka jmen, ale jde právě o členy kapel spolčených kolem Radare Studios s nejsilnějším zastoupením (dva kusy) ex-členů Junius. Ti to postupem času osekali na poměrně úspornou sestavu pouhopouhé dvojice Joseph E. Martinez a Dana Filloon a tím pádem po sobě zanechali docela dost sirotků. Mimochodem právě v takto ořezané sestavě to z mého pohledu dotáhli ke svému nejlepšímu albu Eternal for the Accretion of Light z roku 2017. Doporučuju hodně.

 

SOM band

 

Nicméně SOM na to jdou trochu jinak a když budete znát historii minimálně Junius, dojdete k lehkému anachronismu, protože jejich aktuální album The Shape of Everything jakoby z oka vypadlo (není to nejšťastnější příměr) desce Reports from the Threshhold of Death z roku 2011 (ZDE). A s tímhle přirovnáním podle mého názoru stojí a padá vaše případné přijetí této novinky, protože si umím připustit oba naprosto protichůdné závěry - od nadšeného přijetí po konstatování laciné kopie. SOM jakoby navázali nit tam, kde ji Junius opustili, a po deseti letech se snaží strefit do přibližně stejné cílové skupiny za použití velmi podobných vyjadřovacích prostředků. Tedy plný, zamlžený zvuk, shoegaze, zasněný rock s téměř až popovými nápěvy, v němž nejde ani omylem o ekvilibristiku jakéhokoliv druhu, ale čistě o navození té správné atmosféry a nálady.

 

V tomto ohledu je nutné přiznat kapele dostatečný počet bodů, protože album funguje od začátku do konce naprosto konzistentně a bez zaváhání servíruje jednu výbornou skladbu za druhou. Během poslechu nenarazíte na slabé místo, na vycpávku jakéhokoliv druhu a celých 34 minut hracího času budete dostávat nadstandardní porci melancholie. Pro její správné navození pracuje vše - přes efekty, přes aranže, přes hall na zpěvu, přes celkové seskládání zvuku, a naopak vše, co by mohlo rušit (například přemíra techniky, vytažení jednotlivých nástrojů apod.), je potlačeno. Čistá, precizní a zodpovědná práce, nelze pochybovat, nelze hledat chyby.

 

Všechno tohle pozitivní ovšem stojí na tom, že se přestanete ohlížet přes rameno do deset let staré historie a zapomenete na to, že kdy byli a hráli jacísi Junius. Z jejich stínu totiž podle mě SOM nevykročili a jejich nová deska je jen variací téhož v podobně mlhavých odstínech. Nemusí to být nutně rozhodující hodnotící hledisko, ostatně dobré muziky není nikdy dost (podobně na to jdou třeba Palms, Nothing a řada dalších), ovšem se snahou přiznat SOM vlastní zvuk a jak se říká ksicht bohužel narazíte. Může to vadit, ale taky nemusí. Však komu to problém nedělá, v druhé půlce ledna si může vyzvednout svou naprosto čerstvou desku do sbírky. Právě tehdy tahle věc s docela tuctovým obalem vychází na Pelagic Records.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky