|
|
||||||||||
Jeden můj kamarád mi nedávno řekl, že aby si vůbec mohl užít soudobou muziku, musí na chvíli zapomenout na všechny legendární kapely a zásadní nahrávky. Naštěstí jsou tu i taková jména, u nichž nemusíme opatrnicky našlapovat a kličkovat mezi kupkama psích bobků, ale můžeme klidně a jasně napsat, že tady jde nejen vzpomínat, ale i srovnávat.
Steven Wilson se pro nahrání této desky s poetickým názvem „Havran, který odmítl zpívat“ obklopil řadou famózních muzikantů a pokud budeme pátrat po příčinách, proč album tak skvěle funguje, tady se jedna nabízí. V sestavě se objevuje dlouholetý spoluhráč, jazzmen Theo Travis (flétna, saxík, klarinet), či další jazzman a hráč na klávesové nástroje – Adam Holzman, který se mihnul i u samotného Milese Davise. A nezmínit nelze ani mistra rytmiky Marco Minnemanna. Celý fígl pak spočívá ve schopnosti všech zúčastněných muzikantů usměrnit svá ega a hráčská mistrovství směrem k vytvoření fungujícího celku, protože sklouznout k exhibičnímu cvičení by bylo snadné. Muzikantství není akrobacie, muzikantství je nápad a myšlenka, a hráčské dovednosti jen prostředek, jak to předat ostatním.
Na album se dostalo šest skladeb a každá z nich je skvělá. Každá z nich by běžné kapele vystačila na půlku desky, tolik motivů a nápadů v nich je. Každá z nich je zhudebněný příběh, příběh s myšlenkou a lehkou duchařinou. Každá skladba je jedinečná a poznatelná od těch ostatních, každá je svým způsobem unikát. A už vůbec tu nemluvím o práci s aranžemi, o kompoziční skládance, o perfektně odvedené práci na grafice desky, o samotné edici, o zvuku,... Tohle vydání (se vším, co k tomu patří) je rukavice hozená do placu všem.
Přes všechen perfekcionismus a nesporné kvality každého jednoho člena se deska výborně poslouchá. Skvěle šlape, funguje, plyne lehce, samozřejmě, nekomplikovaně, je v ní nadhled a radost, ryzí muzikantství. Přesto není snadná, vyžaduje klid, chce to dřepnout si do křesla a poslouchat, objevovat, nechat se ovládat, zamýšlet se nad každým příběhem, číst texty a pátrat. Vyžaduje posluchače vnímavého a připraveného, pak se ale odmění a vydá ze sebe maximum.
Jiný můj kamarád komentoval titulní skladbu, že „nebejt stokilovej chlap, rozbrečím se jako želva“. A to je přesně ono! Steven Wilson je mistr emocí, nálad a citu, ví, kdy přidat a rytmicky vykreslit dramatickou část, a kdy naopak přejít do lehkých klávesových rejstříků a nechat posluchače vykoupat ve vlastním smutku. A smutku je na albu víc než dost, je skrytý mezi řádky i otevřeně přiznaný v textech příběhů, cítíte ho přímo fyzicky. Art rock? Impresionismus? Můžete si zajet do Musée Marmottan a mrknout na Impression, soleil levant. A nebo si pustit nového Wilsona. Bude vás mrazit.
Autor hodnotí:
Čtenáři hodnotí:
Tvoje hodnocení:
Honza K. / 9.4.13 20:40odpovědět
Je to opravdu výborné, ale SW už se v minulosti zadařilo lépe. Obecně vzato, ne jen mezi sólovkami.
Sorgh / 5.4.13 8:24odpovědět
Téhle desce děkuju za to, že se ze mě stal "wilsoňák" a nemyslím tím ten brněnskej lesopark. Parádní kolekce, která bude aspirovat na moje album roku.
Milan "Bhut" Snopek / 4.4.13 8:55odpovědět
Když to obecně všichni tak chválí, rozhodl jsem se tomu trošku věnovat. Nuže... ne-e, tohle není můj šálek kávy. Melancholická hudba mi nevadí, ale u tohohle bych asi usnul. Přiložená skladba, mi začala bavit asi dvě minuty před koncem. Nejsem hoden a ve vašich očích budu patrně barbarem :)
Ruadek / 2.4.13 12:50odpovědět
I já se přidávám - jako znalec jeho ostatních působišť si užívám jinou polohu, kterou tento hudební mág zaujímá. Je to technické, zasněné a prostě... Wilsonovské.
David Kasík / 2.4.13 10:41odpovědět
Mně naopak přijde krásně přirozená, vzdušná... v porovnání s takovým posledním albem Porcupine Tree je to radost...
Deli / 1.4.13 15:02odpovědět
Já už mu to žrát přestávám... Co se týče sólovek, první mne bavila nejvíc, druhá o kousíček míň, třetí ještě míň. Přijde mi už až moc perfekcionistická, uměle dokonalá, ála Dream Theater. A to mne od poslechů odrazuje... Každopádně titulka je boží a videoklip za 11b/10.
Victimer / 1.4.13 9:10odpovědět
Opravdová libůstka! Tahle deska s genialitou nehraničí, rovnou jí polyká.
-krusty- / 1.4.13 8:58odpovědět
Tak! Rozhodně nejlepší Wilsonova sólovka...aniž bych ty předešlé označoval za slabé. Sakra, jak je možné, že mu to ještě pořád vychází a my mu to pořád ještě žereme...??? :-):-):-)
Label:K Scope
Vydáno:Únor 2013
Žánr:prog / art / jazz rock
Steven Wilson - zpěv, mellotron, klávesy, kytary
Guthrie Govan - kytary
Nick Beggs - baskytara, Chapman Stick
Marco Minnemann - bicí, perkuse
Adam Holzman - klávesové nástroje
Theo Travis - flétna, saxofon, klarinet
hosté:
Jakko Jakszyk - doprovodné zpěvy
Alan Parsons - kytarové sólo (The Holy Drinker)
1. Luminol
2. Drive Home
3. The Holy Drinker
4. The Pin Drop
5. The Watchmaker
6. The Raven That Refused to Sing
Steven Wilson
4 1/2
Steven Wilson
Hand. Cannot. Erase.
Steven Wilson
To the Bone
Steven Wilson
14.2.18, Vídeň, Planet.tt Bank Austria Halle
An Evening With Steven Wilson
5.4.15, Praha / divadlo Hybernia
Schwarzprior
IDDQD
Klone
Unplugged
Ashes Divide
Keep Telling Myself It s Allright
Wolves in the Throne Room
Thrice Woven
Tartaros
The Red Jewel
Soilwork
The Ride Majestic
Francouzská metalová kapela The Old Dead Tree podle všeho ještě stále není dead a aktuálně o sobě dává vědět novým songem Terrified, ke kterému vznikl...
5.6.2023Konečná pořadí v jednotlivých kategoriích ceny hudebních nadšenců Břitva jsou od včerejška známá, jejich přehled najdete ZDE.
4.6.2023A Tribute to Legends (Pocta legendám) je zbrusu nový song známých tuzemských hudebníků a je věnovaný padlým kamarádům české scény. K poslechu ZDE.
2.6.2023Projekt Abbé, za kterým stojí Jan Hamerský, právě vydává novou desku Hraj si a shoř! Ta bude k dispozici digitálně (bandcamp) a na kazetě, bližší info...
2.6.2023... proběhne tuto neděli 4. června v pořadu Hard & Heavy na rádiu Beat, a to pod taktovkou Petra Korála. Detaily jsou k dispozici ZDE.
© ECHOES 2012, All Rights Reserved
Logo & web design by © Ondrej Hauser
Code by Ivosch
Runs on © iSys
Všechny články a recenze na stránkách echoes-zine.cz podléhají licenci Creative Commons
Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Unported.