Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Po sedmileté pauze od předchozího alba "Oath Bound" se dvojice Silenius - Protector opět rozhodla chopit erbu, kytar, flétny a z horizontu shlížet do velkoleposti kraje, neb právě on je pravým domovem jejich výpravných melodií. SUMMONING byli vždy originál a jejich přístup z nich činil jedno z nejvíce svojských uskupení skrývajících svou tajemnou identitu někde mezi black metalovým kovářstvím a silnou atmosférou, která trochu parazituje na odkazu středověké hudby, trochu hýří ambientním pnutím, ale hlavně ke kapele samotné pyšně patří už dob samotného vzniku LP 1993. Pro některé jsou to jen prázdné a velmi jednoduché příběhy na okraji kýče, ale nutno podoknout, že styl v tom je a je třeba jej patřičně vnímat.

Jako člověk významně zahleděný do kultovních začátků kapely v podobě alb "Minas Morgul" a "Dol Guldur" jsem se za pár let přistihl, že tento soubor už mi prakticky nemůže nic podstatného sdělit a ve svých vzpomínkách jsem jej čím dál častěji začal míjet. Až dnes s aktuální deskou "Old Mornings Dawn" se lecos změnilo. Zřejmě za to může ona (zatím nejvýraznější) pauza v historii SUMMONING. Novinka na mě doléhá pozitivním dojmem většiny povedených skladeb a celkovou náladou, u které prostě musíte vzít na vědomí, že tahle bojůvka má stále co říct. Pořád se tu člověk může v klidu natáhnout mezi stromy do mechu, opřít svůj kinder mečík a snít si sen o dávných dobách, kdy koně protínaly široké planiny, vodopády padaly do hlubokých údolí a z hradů, hrdě stojících na až nemožně vysokých místech ve skalních horizontech, je úžasný výhled do celé země.

Pohádka SUMMONING pokračuje v poměrně kvalitních navozeních scén, a o to jde především. Nehledím na tradičně pokleslé rytmy, ani na tuhou germánskou náturu, jsem pohlcen dějem, který se mi zdá. Album má několik vrcholů, stejně jako několik poklesků, tak už to u SUMMONING prostě vnímám od nepaměti. Jako nejvýraznější pak beru titulní song, který ve mně vyvolává nejsilnější halucinace, kdy jsem provázen po krajině vypravěčem a nebývale mocnou melodií, kdy nezbývá nic jiného, než hrdě nasadit zbroj, osedlat oře a vyjet na projížďku. Hezké od tvorby SUMMONING je také to, že v jejich příbězích mám neprostupně hustou hřívu vlající v melodiích tak krásně, až by člověk zaplakal. Ale vážně - ku cti kapely je dobré říci, že nehledí jedním směrem, byť k tomu typicky stavěná náladotvornost přímo vybízí. Motivy různých kultur se do alba promítají víc než dost, stačí si jen vybrat a vzít si tyto fragmenty za své a vyslovit si nahlas jejich místo původu. SUMMONING jsou zpět, berte, nebo nechte být. Já se projel rád a musím zdůraznit, že na lesní cyklovýlety je tohle album poslechově vyloženě skvostným zážitkem.