Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Tears Of Styrbjørn - Tears of Styrbjørn (EP)

Tears Of StyrbjørnTears of Styrbjørn (EP)

Jirka D.5.9.2011
Zdroj: promo CD-R
Posloucháno na: Technics SL-PG390 / Technics SA-EX140 / Dexon Adagio 70
VERDIKT: Tears Of Styrbjörn o sobě dali vědět albem potěšivým, které mi víc než co jiného dává nemalé naděje do budoucna. Určitě je na čem pracovat, o tom žádná, ale tak tomu prostě bývá. Osobně bych se zaměřil především na zpěv, ať už na pilování některých poloh, či nalezení pouze těch svých, silných od povahy, kompoziční vyzrálost bude zrát, tím jsem si jist.

Expozice čili úvod do dramatického kusu

 

Domlouvat si cokoliv u piva v hospodě může dopadnout všelijak. Je to podobné jako v parlamentu, jedni jsou opojeni nápoji sladkými i mocnými, ti druzí potom mocí a touhou po zahraniční dovolené dál než u Gabčíkova – a tak se schopnosti poslouchat a pamatovat mírně zhoršují. Občas se ale přece jenom podaří domluvit něco smysluplného, z čeho ráno nebolí hlava a není náhodou, že v prvním zařízení to bývá častěji. Při jedné takové příležitosti mi bylo podstrčeno debutové eponymní EP brněnské party Tears Of Styrbjörn. Bylo to v hospůdce, v parlamentu jsem ještě nebyl, ale chystám se. Spojím to se Safari.

 

Intermezzo jaksi mimo rámec slušné hry

 

Psát něco na mladou kapelu z Česka je vždycky trochu problém, reakce se různí. Mnohem raději píšu na kapely zahraniční, o nichž se můžu domnívat, že česky neumí a nebo kapely bezpečně rozpadlé. Střet ambicí na jedné straně a subjektivního pohledu „zvenku“ na straně druhé končí občas slovní přestřelkou pod rouškou internetové anonymity, jen výjimečně dojde na trhání občanských průkazů či jiným neskrývaným projevům vnitřního napětí. (Nedávno jsem na webu četl, že jeden americký žák se chystal vyhodit do vzduchu školu, ze které ho vyhodili. A tak si říkám, že bych se nechtěl dočkat doby, kdy se budu při příchodu domů zaposlouchávat, jestli mi tam tikají jenom jedny hodiny.) Každopádně snaha se cení a lidové moudro „kdo nic nedělá, nic nezkazí“ definitivně zapomeňme, není moudré! Ale to už se zase zakecávám.

 

 

Kolize aneb čelem k vřavě

 

Chtěl jsem jenom vylíčit pocity, které se mi honí hlavou, když se mi do rukou dostane debut české kapely vyvedený ve slimové krabičce, na vypáleném médiu (i když s potiskem vrchní strany) a s bookletem z domácí tiskárny. Nebo s bookletem ... ono se tentokrát jedná jen o dva kousky papíru, takové čtyřstránkové vydání, ze kterého lze učinit dva závěry – dobrý a o něco horší, jak už to bývá. Pozitivní je rozsah uvedených skutečností, které informují o všem podstatném a to včetně textů, horší je to potom s grafickým ztvárněním. Čelní obrázek – jednoduchá kresba – působí přece jenom až moc jednoduše a jaksi neumělecky. Ale vem to ďas, jdeme na muziku.

 

Krize dnešních dnů budiž milosrdná

 

Obsahem debutu jsou čtyři stopy a to včetně úvodního intra a závěrečného coveru, všehovšudy půl hodinka muziky, slušný krajíc. Úvodní Prologue už svým názvem napovídá, že její úlohou bude uvést posluchače do nahrávky a nejen do ní. Její atmosféra je výborná, melodie podmanivá, mysl se začíná zklidňovat a svět kolem se proměňuje. Líbí se mi podobné manipulace, rád poznávám nové světy, pln vnitřního napětí přijímám následné. Pokračuje se dvěma skladbami, které tvoří jádro a nosnou část celé desky. Dva opusy, oba délky téměř deset minut, poskytují sdostatek prostoru pro vyjádření tvůrců i pro zachycení jejich snah zvídavým posluchačem. Líbí se mi epická rozmáchlost, do které se chlapy pustili, i když si tím sami sobě cestu neulehčili. Snad věrni vikinským tradicím jdou právě touto stezkou, odvážně střídají středně rychlé pasáže (jen velmi lehce poznamenané black metalovým stigmatem) s mezihrami pomalými, zamyšlenými, mnohdy vyvedenými v čistě instrumentální a odlehčené rovině, a občasně se nebojí vyrazit bojově vpřed plným tryskem. Pravda, někdy se nemůžu ubránit pocitu jistého nesouladu mezi jednotlivými částmi a jakési kompoziční neplynulosti v přechodech samostatných pasáží, ale na druhou stranu pestrost a bohatost předloženého materiálu je zbraní silnou, sic nevybroušenou do dokonalého ostří. Podobné pocity mám i z hlasového projevu, který (snad inspirovaný Vintersorgem) zasahuje mnohá hájenství a ne ve všech je zcela jist svého počínání. Hluboký growl jest tou cestou, zpěvný vokál mnohdy neladí mým slechům.

 

Peripetie o jednom dějství

 

Závěr patří coveru Till Fjälls ze stejnojmenné desky Vintersorg (1998) a tady musím přiznat, že mě pánové doběhli. Ač se počítám za fanouška této party a jejich hudbu jsem slyšel mnohokrát, všechno mé vědění se počínalo deskou Cosmic Genesis (2000). Zahanben jsem na poslední chvíli doplňoval znalosti a během dvou třech posledních týdnů poslouchal a srovnával. Ve světle čerstvých prožitků je třeba cover nic než vyzdvihnout, výborně odvedená práce! Nerad bych, aby tahle rytmická tancovačka zastínila předchozí materiál, ale její potenciál je v tomto ohledu značný.

 

Katastrofa málo tragická

 

A jsme na konci dramatu, opona půjde dolů a tak je třeba naposledy rekapitulovat. Počáteční nedůvěra byla rozptýlena, s debutem jsem spokojen a jsem tomu rád. I když některé moje kritické poznámky uvedené výše by mohly svědčit o opaku, v jádru se jedná od dobře poslouchatelnou desku s nemalými ambicemi a přiznatelným potenciálem. Ani zvukově není album vyvedené na špatné úrovni, snad bych se přimlouval za důraznější promluvu bubnů.

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky