Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Je jedno, odkud přišli, je jedno, jaké byly jejich cíle, byť v tom nejhlubším jádru se jejich lesk zdál býti neposkvrněný. Důležité je to, co nám přinesli, tedy to, co po sobě zanechali, co bychom si měli pamatovat… Ono je vcelku jedno rozhlédneme-li se doleva, či doprava. V posledních dnech je jaksi módní zapomínat a spíše letí si vykreslovat to „lepší“ z oněch časů. Zastavme se proto na chvíli opět u toho smutnějšího, co nám zpupné národy daly.

The Committee je svědectvím jen jedné poloviny a ještě jejího zlomku. Demo Holodomor, které přistálo do naší redakce, hovoří samo za sebe už bez použití hudby. Stačí prolistovat xeroxovaným (!!!) bookletem a prohlédnout motivy papírové, totožně provedené, pošetky. Já tady ale nehodlám rozebírat politickou stránku nahrávky, která spíše útočí a pichlavě vzpomíná, než-li zaslepeně uctívá a tupě se bije do hrudi. Na určitou problematiku mám sveřepě neochvějné názory a odmítám se s nimi dělit tímto způsobem. Ale nebudu chodit kol horkých pokrmů pro konzumenty se špatným chrupem. Dle obálky samotné je, myslím, nad sněžnou slepotu jasné, kterého snad choulostivého tématu se autoři dotýkají. Ano, je to stinná stránka Sovětského svazu v útlém věku poloviny minulého století.

Oči, respektive uši, však nyní namiřme na náplň tohoto smyslného demáče. Obsah tvoří čtyři skladby a jeden hidden track. Vše zabaleno do těžkého zahuhlaného černošedého zvuku. Myslíte, že je to špatně nebo snad škoda? Naopak, tohle této hudbě sluší. Však se jedná o syrový black metal středního tempa - krásné typické riffování, nesrozumitelnost baskytary, valící vagon bicích nástrojů a morový zpěv. Ano, je to popis obyčejných, pro někoho i nezajímavých a přejídavých shluků nahrávek, které bezmyšlenkovitě vznikají a množí se geometrickou řadou. Málokterá se však dokáže udržet v paměti posluchače poněkud déle než první tři poslechy, když to přeženu. The Committee dokáží vetknout do svých tónů i duši, která se sice podobá těm vyzáblým žijícím tělům, jichž byly plné tábory. Ale tato duše, byť je tak malá a dá se říci zanedbatelná, má silné jádro, které při konfrontaci projede celým tělem. Jednodušeji řečeno: tohle demo je sice krátké, ale velice silné a oslovující.

Jemné intro navozující pocit opuštěného gulagu kdesi v divoké Sibiři je jen prvním záchvěvem bolestí, které teprve přijdou. Po tomto deportujícím vlaku na nás kapela vybalí první říznou věc, kterou je Katherine’s Chant, v jejímž závěru můžeme slyšet black metalovou verzi tolik oblíbené Kaťuše. Zbývající dvě skladby se nadále nesou v předurčeném harmonogramu dunivého black metalu. A co slibovaný hidden track? Tak onou skrytou skladbou jsem myslel to, že po dohrání závěrečné skladby se po chvilce ticha rozezní vojenský sbor (ne, Alexandrovci to vážně nejsou), jež zapěje píseň Svyashchennaya Voyna.

Určitě bych vypíchl to, co ode mne mnozí čekáte. Tím je právě krásná DIY verze CD, které má krásný jednoduchý polep, papírovou ručně lepenou pošetku, vložený čtyřstránkový booklet plus jakousi obdobu usnesení celého výboru. Co mi však výsledný undergroundový dojem totálně likviduje, jsou nemalé nápisy emailových adres a jako poslední kapka QR kód. Takto zohyzdit jinak slušivě provedený UG obal mi přijde rouhačské. Zklamání z provedení však vyvažuje hudba, která je řemeslně pojatá naprosto výborně, navíc s drobnými překvápky. Inu, dobrý start.