Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The Foreign Resort - Outnumbered

The Foreign ResortOutnumbered

Victimer6.8.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Osmdesátky, The Cure a hodně atmo nostalgie v hodně chytlavém provedení jako DNA The Foreign Resort.

Poslední dny poslechů čtrtého alba formace The Foreign Resort mne zastihly v krásném horském prostředí, s mnoha výhledy do krajiny a s mnoha možnostmi jak si spojit to, co bylo krásné před x lety s tím, co je krásné na dosah. Stejně si myslím, že je úplně jedno, pokud se na začátku zmíním, že tahle temně rocková kapela pochází z Kodaně. O dánské hudební scéně vím stejné kulové, s jakým se potýkám v rádobypřesných předpovědích horského počasí nebo v poněkud tristní orientaci na vědeckém poli místní květeny. V Dánsku je na můj vkus až příliš ticho a pokud se budeme bavit o gotické scéně této země, víc než ona mi stejně vytane na mysli pár švédských a německých kapel, o kterých se obecně ví a které stojí za pozornost. Rozhodně pak nebudu vědět vůbec nic o The Foreign Resort. Bohužel. A když si tu jejich hudbu přenesu do prostředí lesních homolí a studených večerů, je to tak nějak v pořádku. Učinkuje to.

 


Outnumbered je mé první setkání s triem libujícím si v pohybu po té temnější linii bigbítu. I když bigbítu... The Foreign Resort reprezentují spojení kytar a elektroniky v ryze nostalgickém balení. Na vlně post punkových kapel zkraje osmdesátých let, zejména pak alba Pornography od The Cure, které sama kapela ve své biografii uvádí jako jeden z hlavních špouštěčů zájmu o tento typ muziky. Každopádně ta jejich verze neo-gotiky má velký náboj a potenciál. Umí se pěkně roztáhnout, rozkmitat a tříštit se o stěny a je fuk, jestli se to zrovna víc týká strun na pražci nebo klapek v zásuvce.


Jako explozivní, prostorové gotiky a taky jako víc elektronické The Cure - tak vidím The Foreign Resort já. A letošní album Outnumbered je navíc ukazuje jako zdatné následovníky a skladatele. Novinka je šikovná směs znovu povstalé novoromantiky, ve vlhkých sklepích vymetených pavučin a není to jen deska, která tiše plyne a stejně tiše vzpomíná. Na to je Outnumbered až příliš sebevědomá kolekce s plně funkční výbavou a hybnou silou. Nese sebou hned několik hitovek, ke kterým se dá neustále vracet a dýchat tu magickou esenci starých temných časů s novým úhlem poslechu. Je to tam, vážně jo.


The Foreign Resort jsou po stránce dovednosti, kam až lze nést hlavní vliv své vlastní tvorby, hotová kapela. Těžko od ní čekat něco více, ta míra obratnosti je dostačující. Někdo je stejně bude dál vidět jako pouhé plagiátory a další bude zase u vytržení, jaká je to epesní formace, která je mnohem dál, než byly svého času schopny se dostat ty původní, dnes už kultovní jména. Kdo má rád Joy Division, The Cure, popíkovou elektroniku a hlavně novou vlnu kapel, které si tyhle vlivy berou za své, neměl by zapomenout ani na trio z Dánska, na The Foreign Resort. Tahle kapela rozkvetla na úroveň, která se musí líbit a hezky svítí do dálky. Píšu si, fotografuji, ukládám, neškrtám.

 


Jediná vada na kráse Outnumbered spočívá v mírně uvadající energii, která postupem času ztrácí na intenzitě a pomalu mizí v oparu. Albu trochu dochází šťáva, drive, ten plamen v očích jeho první poloviny. Jasně, ten vokál je hodně Robert Smith, ale kolik takových Smithů, Gahanů a dalších zásadních hlasů té doby bylo úspěšně či méně úspěšně imitováno? Strašně moc. A navíc, když už dnešní kapely navazují na tehdejší éru a jen některé ji velmi solidně rozvíjí, tak se přece nebudeme bavit o nějakém novém přínosu hudební scéně obecně. To nejde. Buďme rádi za tu novou vlnu nostalgie. Umí být kvalitní a přínosná alespoň po stránce restartování pocitů, které už dávno zmizely s prvními The Cure na kotoučáku a druhou cigaretou za kotelnou. Užijme si to, dokud to jde.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky