Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
The War On Drugs  - I Don

The War On Drugs I Don't Live Here Anymore

Jirka D.21.1.2022
Zdroj: FLAC
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72
VERDIKT: The War On Drugs potvrzují svou jedinečnost a své postavení na scéně, na níž nenajdete příliš mnoho podobných. Dokonce bych řekl, že novinka je ještě o fous lepší než předchozí deska a kdyby měla lepší zvuk, byla by jednoznačně skvělá.

Na recenzi je z mého pohledu nejtěžší začít a pak nějak smysluplně skončit. S tím začátkem to bývá tak, že buďto mě nenapadá nic, anebo toho mám na jazyku strašně moc a vnitřně bojuju s automatickým reflexem to všechno vypálit ven hned v prvním odstavci. Přesně to je případ nové desky The War On Drugs, což je kapela omotaná kolem solitéra Adama Granduciela, takové méně známé obdoby Briana Adamse. I když méně známé... Předchozí deska, kterou jsem mimochodem nepochválil tak moc jako tu ještě předchozí, tak ta předchozí deska z roku 2018 dostala za ten rok Grammy v kategorii Best Rock Album. Z toho jasně plyne, že mi nemáte věřit.

 

I přesto nicméně doporučuju se trochu prohrabat historií a začíst se jak do recenze alba A Deeper Understanding (2018, ZDE), tak do alba Lost in the Dream (2014, ZDE), které pro mě bylo zlomové a zásadní a určující a ... no však to znáte, když vás nějaká deska posadí na prdel. Prostě se mi líbila moc a líbí se mi moc dodnes. V těch recenzích se dočtete, na čem stojí muzika The War On Drugs, v čem je tak moc dobrá, v čem se to třeba minule nepovedlo tolik jako předminule a tak podobně. Dejte se do toho.

 

The War On Drugs band

 

V pořadí páté album dostalo jméno I Don’t Live Here Anymore, vyšlo loni v říjnu na Atlantic Records a v řadě časopisů, včetně bašty levičáckého pominutí smyslů The Guardien, obsadilo pěkná místa v zúčtování s rokem 2021. U nás ne. Těžko říct proč, poslouchám ho prakticky od vydání a postupně docházím k tomu, že je dobré, místy hodně dobré. Možná prostě proto, že se mnohem víc podobá desce z roku 2014, je energičtější než jeho předchůdce, je v něm víc rocku a méně snů, i když těch si můžete přidat celou fůru jako bonus. Jde to snadno.

 

Pokud mě deska v něčem upřímně překvapila, tak v tom, jak snadno se poslouchá. Zní to možná banálně, ale když si vedle sebe vysázíte rozhodující argumenty, je to naprostý div. Nahrávka vznikala postupně během tří let v sedmi různých studiích, každý ze stálých členů kapely hrál na celý arzenál nástrojů, každý z obrovské dávky hostů k tomu přidal arzenál svůj vlastní, deska se několikrát míchala, masterovala, pak znovu přemíchávala, pak znova masterovala. Prostě porod v přímém přenosu. Přesto to dohromady funguje naprosto přirozeně a hladce, ani stopa po krkolomnosti, ani závan přešlechtěného kusu. V tomhle bodě se vlastně dají vystopovat dva hodně odlišné přístupy k desce, z nichž mám hodně zatěžko zvolit jeden, který by v mém případě dominoval nebo mi prostě jen vyhovoval.

 

Ten první je čistě hudební a posluchačský ve smyslu „užít si muziku a moc nad tím nebádat“. V tomto ohledu album funguje skvěle, dávkuje emoce v míře větší než malé, ale současně se v nich netopí, chvíli tlačí na pilu slušným rockovým nábojem, chvíli vykresluje fantaskní říši snů, v níž je báječné lenošit. Tohle je vlastně copyright Adama Granduciela, tohle on umí strašně dobře a naprosto se nedivím tomu, jaký věhlas a respekt si během posledních let získal.

 

Druhý přístup je drobnohled dovnitř alba, odhlédnutí od zastřešujícího dojmu skvělé muziky a zacílení na jednotlivé součástky a na to, jak je někdo dal dohromady. I tady to začíná skvěle a doporučuju začít počítat jednotlivé stopy, zvuky, plochy, syntezátory, Hammondy, mellotrony, vocodery a všechny další nástroje. Je to famózní přehlídka, kterou podrobně můžete nastudovat ZDE. Problém začne v momentě, kdy si to celé pustíte na trochu lepším zařízení, než jaké představuje mobilní telefon nebo autorádio. V ten moment vyleze na povrch dost zásadní přepálenost zvuku, jeho rozpad ve vypjatějších pasážích, jeho plochost a schopnost vás hodně rychle unavit. Nemusí to být nutně vaše kritérium, ale moje je. Je navíc dvojnásob, protože si v téhle době současně dopřávám v neřízené míře novou desku Crazy Horse, která je v tomto ohledu úžasná, a právě při porovnání s ní lze rychle dojít k závěru, že tady je něco špatně. Něco zbytečně, opět, opět špatně...

 

V mém případě je to limit, který ode mně odřezává velkou spoustu desek, které bych si jinak užíval naplno. Do auta, k práci, kulisa k umývání nádobí ... tam všude tohle album rezonuje a nemám problém šetřit superlativy. Ale představa, že bych si k němu večer sednul, hodně ho zesílil a fakt se zaposlouchal? To si bohužel představit neumím. 

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky