Recenze: Wharflurch - Psychedelic Realms ov Hell

RECENZE

/ zpátky na seznam recenzí

WharflurchPsychedelic Realms ov Hell

Victimer10.2.2022

Zdroj: flac

Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV

VERDIKT: Bažinatý death metal, jeho stylový souputník doom a doprovodné sci-fi tripování - to je základ debutu Wharflurch.

Ačkoliv se členové kapely na scéně už nějaký ten rok pohybují a mají za sebou různá angažmá, floridská čtveřice Wharflurch patří mezi nová jména. Do pohybu se dala teprve v roce 2019 a Psychedelic Realms Ov Hell je završením první kapitoly existence a prvním velkým albem kapely. Stylově Wharflurch čerpají ze zhoubných deathmetalových zátok, kterým zdatně sekunduje pomalé doomové tempo, plus řada psychedelických a taky syntetických momentů. Takový houbičkově bažinatý death metal, který jde docela věrně zasadit do husté floridské zeleně. Podporující halucinace a přenos někam mimo naši planetu, za což mohou časté sci-fi futuristické klávesy.

Kapela složila krátký, hutný a variabilní materiál, který zní ztrouchnivěle i technicky zajímavě. Debut s dráždivě barevným obalem a ještě dráždivějším vybarvením své bandcampové stránky. Ve společnosti Wharflurch se rozhýbou nepříliš oblíbení obyvatelé bažin a zrovna tak ti, kteří žijí v našich představách a nemají pozemskou úroveň. Pak je to hotové vizuální dopuštění vyvěrající ze spleti hustých riffů prasáckého death/doomu, kde mají smrt i atmosféra stejnou hodnotu.

Ale není to jen pomalé tempo, co rozráží stojaté vody bažinatých zátok. Wharflurch se nebojí přiložit pod kotel a občas jejich hudba výrazně zrychlí. Není tedy pravidlem, že se jen topíme v iluzích a těžce se nám dýchá. Je to o kombinaci a proměnách, o tom jak vytáhnout z nastaveného soundu maximum. Aby se kapela hrdě zařadila mezi surovce, kteří nemají klapky na očích. Kteří na hutný základ natírají různé další kreativní malůvky.

Stylově se Wharflurch pohybují na podobných stezkách jako nedávno recenzovaní Worm (u kterých je znát silnější fascinace kultem Disembowelment), blízko jsou Mortiferum, nebo další veličina Autopsy. Wharflurch si ale ve skutečnosti hledí sami sebe a zvou nás na zhoubný psychedelický vandr v místech, kde je třeba si hlídat záda. Navíc, když někde na konci té zelené džungle nejspíš stojí vesmírná loď připravená vzít nás na úplně jiný trip. Že jste si po cestě nenasbírali slušnou zásobu lysohlávek? No tak to rychle zpátky!

Wharflurch se nebojí experimentovat, to rozhodně. Jejich výraz je symptatický, svěží (víme jak to myslím) a má předpoklady být do budoucna hodně zajímavý. V tomto případě je ale potřeba ještě počkat, co všechno z toho půjde vydolovat. K debutu Psychedelic Realms Ov Hell se stavím s respektem, ale zase to není něco, z čeho bych ležel na lopatkách. Vidím jej spíš jako první odvážný krok, důkaz, že ambice a schopnosti tahle kapela má. Nová deathmetalová krev zpoza oceánu nabírá na síle a taky Wharflurch patří mezi kapely, se kterými se musí počítat.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:

DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Bhut / 25.11.21 7:50

Konečně nějaká diskuse :) Takže můj názor je ten, že se musím zastat svého redakčního kolegy. V obecné rovině mám rád, když má někdo svůj styl a právě ten Victimerův je mi velmi sympatický a rovnou se i přiznám, že mnohdy i inspirativní. A za další je to přesně tak, jak psal Corrvuss a Jirka - má-li hudba nějaký smysl, který v posluchači vyvolává určité výjevy, tak proč se o ně nepodělit? Já v tom právě vidím autorovo vcítění se do daného muzikantství a důkaz toho, že mu poslech podobného není lhostejný, ale něco v něm vyvolává a působí na něj. Nejlepší pak je si materiál pustit a objevit v něm ty momenty, které jsou popisovány. Sám jsem třeba takhle napsal recenzi na Sigh, kterou dodnes chápu jako živý komentář k poslechu. A když už tu píšu o sobě, tak i uvedu určitou výtku, kterou jsem dostal od svého letitého kamaráda (byl mi i za svědka na svatbě), že když četl jistý rozhovor v jistém tištěném zinu, tak nabyl dojmu, že bych mohl některé formy pojmout jinak, že mu to takhle připadá hrozně malé. Má odpověď byla prostá: to bych pak ale nebyl já. A přesně takovým způsobem to máme, hádám, všichni nadšenečtí pisatelé. Chceme mít svůj rukopis a abstraktní volbu ve vyjádření, protože to činí dané jedinečným a tím nemyslím úpornou snahu pisatele o nějaký formát, ale jasné vnoření se do konkrétní hudby. Přeci jen být za každou cenu nad věcí a vlastně i nestranný, tak od toho je tu Fullmoon a jemu podobní. Tenhle styl sice zavedla Apačka (a tiše přeju klid její duši), ale vzápětí se z toho stal fenomén. Ale abych se vrátil k podnětu reakcí: milé S, neber toto jako nějaký ostrý výsledek odsouzení tvé reakce. Je to diskuse, volné povídání s názory různých lidí. Ten tvůj respektuji a rozumím mu, jen si dovolím jej přehodnotit na příliš wikipedický. Ono je ve skrze snadné napsat holá fakta o daném materiálu a jít přímo k věci, ale kde jsou emoce? Kde je důsledek působnosti? Není pak škoda si nepřečíst dojmy, které nahrávka vyvolala?