Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Nějaký den už přemýšlím, jak se vypořádám s novinkovým albem znojemské party X-Core, jejíž jméno se v českém hudebním světě rozšířilo už před nějako dobou do všech světových stran. Nicméně jsem časem došel k názoru, že čím dřív se celá anabáze skončí, tím lépe pro obě strany. Pravda, od desky Life and stuff jsem čekal o něco víc než od průměrné české party, lákadla byla silná a promo masáž přiměřená. Výsledný dojem je ale spíš rozpačitý a s každým dalším poslechem mi tento dojem narůstá do větších a větších rozměrů.

Prvním velkým lákadlem je bezesporu postava Rolanda Grapowa, jehož jméno se na nahrávce objevuje hned ve dvou souvislostech. Jednak se postaral o produkci desky a potom má na svědomí kytarová sóla, která se v rámci dvanácti skladbové dávky vyskytují v nemalém množství a jejichž kvalitu nemám potřebu zpochybňovat. Leč o prvním příspěvku bychom mohli diskutovat asi dlouze, za sebe říkám rovnou, že sound desky a její popové nasměrování se mi nelíbí ani dost málo. Zastřenost a neprůraznost zvuku je přímo ničivá a jestli někdo někdy přiřadil kapele X-Core nálepku „core“, měl by ji zase odlepit. Do karet výslednému dojmu asi příliš dobře nenahrává ten fakt, že posledních pár dní protáčím novou kompilaci od Sick Of It All a to je, chlapáci, jiná káva. Na druhou stranu nelze nepřiznat, že se kapela svou muzikou posunula do trochu jiných vod a tak je možná vše na svém správném místě, jen já se zase motám jinde, než jsem očekával původně. Ale vezměme to po pořádku.

Novinka Life and stuff vyšla vlastním nákladem a velkou pochvalu si zaslouží zpracování 6-panelového digipaku, zdobeného černobílou grafikou s občasným podkresem červené barvy, který zajímavým způsobem vyzdvihuje určité detaily zobrazených skutečností. Mohl bych tu poukazovat na trochu zbytečné vrstvení ohraných symbolů a mírně frustrující vykloubené předloktí nahaté madam zobrazené uvnitř, ale bylo by to vybírání vší z jinak zajímavého účesu, takže si raději ponechám spokojený první dojem. Součástí přiloženého bookletu jsou, kromě zmíněné grafiky na straně jedné, rovněž texty otištěné na straně druhé. Jejich čtení není složité, stejně jako témata v nich obsažená, ale to už s sebou nesou popová loviště, do kterých se kapela vydala. Ale což, i láska a loučení mohou budit posluchačův zájem. Mnohem větší problém vidím v dosti častých vsuvkách typu „wooou“, „yeah“, „yeee“, které většinou sborově zpívá zbytek kapely jako podklad pro hlavní Ondrův zpěv (mimochodem podaný výbornou angličtinou). Není potom divu, že taková devátá She’s magnetic působí poněkud luneticovským dojmem a moje zuby skřípají a drhnou.

Silnou stránkou alba jsou bezpochyby aranže a seznam hostů s nimi spojený. Velmi vkusně jsou do písní zakomponovány klávesy, které zahrál hostující Ales Weizer (úvod čtvrté – v bookletu nevím proč neočíslované – I’m yours mi díky nim zavání Dark The Suns), pro mě trochu překvapivě se na albu objevuje i několikačlenný orchestr (Good bye forever), ale dnes už se prostě míchá všechno se vším. Výraznou hostující postavou je bezesporu Derrick Green, který svým hlasem nakopl šestou I love my schizophrenia, což mi přijde ale trochu paradoxní, neb jeho hlas vedle hlasu Ondry burácí jak vlčák vedle čivavy. Většina skladeb pak působí poněkud stereotypním, mnohokrát slyšeným dojmem, refrény jsou snadné, zapamatovatelné, často vyzpívané vícehlasně a výsledek často doplněný zmíněným oou a jéé zavání protivností. Jistou dávkou razantnosti oplývá tak jen slabá menšina skladeb, jmenovat by se dala Go with us, Wingless a „greenovská“ a již zmínění I love my schizophrenia.

Celkově vzato mám z nahrávky pocit, že se kapela rozhodla hrát přístupněji a pro větší okruh posluchačů. Ono proč ne, i líbivé věci se dají dělat vkusně a dobře. Albu Life and stuff a jeho tvůrcům nelze upřít snahu dát do výsledku víc než většina ostatních, sehnat kvalitní hosty, zaplatit producenta a zapracovat na digipaku. Na druhou stranu se nemůžu zbavit dojmu, že pod tím vším pozlátkem je ukryto holé nic, které mě poslech od poslechu baví čím dál tím méně. Bohužel.