Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
All That Remains // soutěž o lístky

All That Remains // soutěž o lístky

Jirka D.7.12.2018
Nějaký čas jsme tu neměli soutěž o lupeny na koncert, ale dnes to změníme. K mání budou dva pro jednoho výherce, který správně odpoví na otázku dole.

Springfieldská kapela All That Remains má za sebou víc než dvacetiletou existenci, jejíž počátky v roce 1998 připomíná už jen vokalista a leader kapely Philip Labonte. Ten se po letošní smrti zakládajícího kytaristy kapely Oli Herberta (44) stal jediným pamětníkem úplných začátků, jakkoliv druhý kytarista Mike Martin a bubeník Jason Costa, známý především ze svého působení u Diecast, táhnou oba kapelní káru víc než deset let.

 

Rok 2018 byl kromě smrti Oli Herberta ve znamení především nové, v pořadí deváté studiové desky, kterou Herbert ještě stihl nahrát. Album nazvané Victim of the New Disease vyšlo začátkem listopadu na labelu Razor & Tie a pod producentskou taktovkou Nicka Raskulinecze představuje kapelu vracející se ke svým kořenům a metalcorovému zvuku. Vydání zahraničními kritiky oceňovaného alba předcházely tři singly, z nichž ten první - Fuck Love - byl podpořen lyric videem dostupným ZDE.

 

All That Remains band 

 

A teď už k věci. All That Remains právě tuhle novou desku přivezou do Česka a konkrétně do klubu Rock Café, kde zahrají už ve čtvrtek 13. prosince s Jasonem Richardsonem (Born of Osiris, Chelsea Grin, All Shall Perish a další) jako hostujícím kytaristou. Pro vás tu máme lístky zdarma, přesněji řečeno dva lupeny pro jednoho výherce, který správně odpoví na naši záludnou otázku:

 

V textu výše jsme záměrně napsali jednu jasnou faktickou chybu - jaká chyba to je?

 

Vaše odpovědi nám pište na redakční mail ahoj@echoes-zine.cz, a to nejpozději do úterka 11. prosince do 12.00. Pak bude šmitec.

 

Lístky do soutěže věnovala pořádající agentura Fource Entertainment.



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky