Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
A Storm Of Light - Anthroscene

A Storm Of LightAnthroscene

Victimer29.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: A Storm Of Light o poznání živější a posluchačsky vstřícnější, než v případě předchozí desky. Stará láska nerezaví, i když k tomu bylo blízko.

Skupina samorostů srocených kolem Joshe Grahama sice bude vždycky spadat mezi následovníky velkého odkazu Neurosis. Jejich devízou je ale vlastní a snadno identifikovatelný styl, který má v dílně velkých mistrů pouze svoje základy. Což je v záplavě dalších mužů na stejné palubě velmi záslužné, neboť právě pro takové jsou připraveny záchranné čluny a plavací vesty. Tedy, až bude nejhůř. Nejhůř ale zatím není a tahle kapela to moc dobře ví. A Storm Of Light mají v zásobě už pět alb, z nichž mi jen jedno nesedlo a mám k němu pár slov níže. Letos se jede dál. Anthroscene právě v těchto dnech vyslalo do světa své první signály a snaží se ukázat, že tam, kde bouří světlo, je pořád vidět místo, odkud si lze lecos vzít a cesta k němu není složitá. Nejdřív ale slíbený návrat do minulosti.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/a%20strom%20of%20light%202018%202.jpg


"Nations to Flames" bylo albem, které nabouralo podstatu A Storm Of Light. Možná až příliš rychle a nekontrolovaně vyslalo kapelu vstříc novým horizontům a poztrácelo při tom dost ze svých zásad. Jako by kapela najednou znejistěla a když už se rozhodla absorbovat nové prvky a trochu pozměnit styl vyjadřování, tak to sebou přineslo akorát dojem uspěchání a zlé zahrávání s vlastní identitou. "Nations to Flames" není úplně blbá deska, ale blbě vyjádřená. Místy až moc opisuje od ostatních, což se k A Storm Of Light vážně nehodí. Postrádá schopnost podniknout s posluchačem detailnější průzkum, neboť tohle nemá v povaze. Je povrchnější, než bývalo zvykem. Jako v případě "As the Valley of Death Becomes Us, Our Silver Memories Fade", které zdobilo maximálně podrobné sdělení, kdy bylo možné hltat každý nový tón a suše věřit suché pravdě. Suché, úderné a konstruktivní. "Nations to Flames se dalo jinou cestou"...


A novinka? Ta je v tomto směru ponaučením. Právě ona je tím pojítkem mezi klasikou a modernou, do sucha vytřeným podlažím a futuristickým kanclem s třpytkami na kobercích. Ve srovnání s předchůdcem je Anthroscene barevnější, živější, ve stálém otevření k novým prvkům, ale se schopností chovat se zas víc podomácku a přirozeně. Kdyby bylo na mě, klidně bych Nations to Flames v přehledu diskografie vynechal a hned se hrnul k Anthroscene, protože právě ona představuje onen chybějící článek, můstek pro lepší schůdnost a orientaci. Minulá změna byla trochu jako pěst na oko. Symbióza surovosti kamenných soukolí s rockovým feelingem a ozvěnami moderních technologií sama o sobě surová není, ale poměrně snadno vstřebatelná. Tahle deska je o dokonalejším spojení, o starých dobrých i nových dobrých A Storm Of Light. A o dobré volbě si tohle spojení konečně užít.


Anthroscene rozplétá zajímavý příběh. Odkrývá škvýry a výřezky ve skladbách, kde se zdá, že je vše jasně dané a nemůže se nic stát, natož překvapit. Atmosféra alba ale postupně nabývá na rozměrech a zarývá se hlouběji do paměti. Když odhlédneme od tradičně apokalyptického prostředí, neb náš svět se hroutí a vše je v nepořádku, tak bych se rád dotýkal hlavně hudebního tématu. Z celkového pohledu A Storm Of Light nikdy neustrnuli, jen sešli z cesty. A Anthroscene je ta deska, která je na tu cestu vrací. Ze začátku tomu příliš nenapovídá, ale pocitově se vyvíjí a nakonec prozradí, že její charakter je zdravý. A to je ta nejdůležitější informace. Zmíněná hlazená surovost nepřetéká jinam a byť je dál, než v začátcích kapely (pochopitelně), je pořád stejně tam, kde má být. Doma. Tam, kde za okny hoří svět, naše budoucnost a ostře rockerská teorie o zániku lidstva. Post metalové schody A Storm Of Light jsou znovu bez problémů schůdné a den za dnem méně kloužou.

 


Dny nás všech jsou pomyslně sečteny, ne ovšem dny téhle kapely. Ta nepovstala přímo z popela, neboť její duše nezhořela, ale stojí vzpřímená a má v očích tu starou jiskru. Starou a taky trochu (dost) té nové, samozřejmě. Ve finále jsem tedy spokojený. Dostal jsem zpět svou oblíbenou hračku, se kterou se dobře dusí naděje a škrtí chvíle bezstarostného mrhání časem. Navíc je zpět její ohebnost, která zmizela kdo ví kam a pět let jsem ji postrádal. Že je zase zabalená v krabičce, které chybí trochu vkusu, na to už jsem si zvykl. Jistě, z fotografie lze vystopovat dané poselství a vzájemně se přitahující protiklady, ale tohle prostě koušu jen těžce. Ach jo... doporučit ale Anthroscene jednoduše musím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky