Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Amnutseba - Emanatism

AmnutsebaEmanatism

Garmfrost28.7.2020
Zdroj: bandcamp
Posloucháno na: všem možném
VERDIKT: Emanatism se posluchači otevře ve stylu podobném DsO, ale časem bezpečně prověřené hranice disharmonie a impulzivních nálad opouští, aby se dotklo teatrálně pojatého zvířeckého já v každém z nás.

Protože mě minulo demosnímkové období francouzských disharmonických ďáblů Amnutseba, nepatřím mezi vyvolené, co nyní srovnávají tyto nečisté časy s dlouhohrajícím debutem a ušklíbají se nad uhlazenějším zvukem a lehkým úkrokem z říše absolutního zla. To všechno je pravda, ale je mi to tak nějak ukradené. Nejstarší demo bájné Amnutseby sahá do doby vzdálené tři roky, což je v mém věku tak říkajíc jako mávnutí motýlího křídla. Nicméně pravdou je, že druhé demo v pořadí je nahrávkou fenomenální. Což v dnešní přehlcené době, kdy jsou učesané nejen postoje a hlavinky čelních protagonistů temné scény, ale zejména uniformně podané zvukové kabátky se vší armádou následovníků, není zas tak častý jev.

 

Ani Amnutseba není z těch, co by vymysleli něco zbrusu nového, svého. I v jejich hudbě jsou na sto honů znát inspirační zdroje, a to nemusím jmenovat jen disharmonické veličiny posledních patnácti dvaceti let DsO nebo BAN. A přesto, že jsou odkazy k jejich tvorbě více než znatelné, nemusí to hned znamenat přirovnání hanlivé. Už jen pro fakt, že album se postupně otevírá bohatějšímu spektru (ne)hudebních lákadel. Emanatism se z prašivého blackového zla v klidu přesune málem až do světa soundtrackových doprovodů ničivě odpudivých nočních můr, ambientních dotyků až kamsi mezi atmosférou nabité emoce.

 

Album není vůbec dlouhé. Trvá něco málo přes půl hodiny, během které se stihne prostřídat pětice delších kompozic. Respektive čtyři delší a jeden kratší předěl. Emanatism se posluchači otevře ve stylu podobném DsO, ale časem bezpečně prověřené hranice disharmonie a impulzivních nálad opouští, aby se dotklo teatrálně pojatého zvířeckého já v každém z nás. Pokroucené struny kouzlí nepříjemné chaotické vlny, a ty mohou nepřipraveného stáhnout k mylnému názoru, že je deska neposlouchatelná. Je potřeba vydržet a poslechnout si ji častěji a pořádně. Až potom si můžete všimnout, že dává smysl, že je hudebně odvážná a přitom zůstává ryze blackmetalová. Pozornému neuniknou industriální vsuvky v druhé polovině alba.

 

 

 

Velkou devízou je vokální šílenství, které jakoby nešlo ani z lidského hrdla. Všechno to vrčení, štěkání, skučení a řvaní devalvuje už tak dost odpornou muziku. Veškerý dojem umocňuje chaotické a veskrze drzé aroma nesouvisejících linek. Garantuju vám, že pokud nejste vyškoleni zmíněnými veličinami, nebo třeba islandskými Wormlust a jim podobným, nebudete mít z poslechu Emanatism zhola nic. Ti ostatní mohou pak plně vychutnat okamžiky, na které nebyli připraveni a ti úplně nejdivnější si mohou užít až meditativních nálad, které doposud nezažili. Jsou moje slova přehnaná? Zkuste se do šíleného světa Emanatism vydat s čistým štítem bez předsudků a uvidíte, jestli kecám nebo ne…


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky