Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Awrizis - Dreadful Reflection

AwrizisDreadful Reflection

Jirka D.15.5.2018
Zdroj: CD v 4-panelovém digipaku (# MGR-24352) // promo od vydavatele
Posloucháno na: SONY CDP-XA5ES / SONY TA-F 730ES / ELAC CL 82 // PC / Beyerdynamic DT 770 PRO 250 ohm
VERDIKT: Druhá dlouhohrající deska Awrizis sem tam sáhne po něčem současném, ale většinově se stále pohybuje v zatuhlých vodách tuzemského metalového undergroundu.

Severomoravská kapela Awrizis, kterou mám spojenou v podstatě jen (a možná neprávem) s Markem Pytlikem, prošla naší redakcí celkem důkladně. Psali jsme o debutní l-p desce Final Hybridation (2013), psali jsme o splitu s Dessire For Sorrow (Damnation & The Rotten Brood z roku 2016), dělali jsme rozhovor a po každé se toho ujal někdo jiný. Důvod? Těžko říct. Za sebe vytáhnu dřevní recenzi druhého demáče a současně doposud poslední nahrávky Ill Crow, což byla (nebo je?) tentokrát spíše folk / blacková kapela, ve které se Marek vyskytoval a která podle všeho zhasla dřív, než se stačila trochu rozhořet.

 

Awrizis band

 

Aktuální album Dreadful Reflection je v pořadí druhou dlouhohrající nahrávkou Awrizis a první dva dojmy jí čest nedělají. Dojmem prvním je „deatherovsky“ divný a nicneříkající obal, který dost možná odráží název alba, ale tím se pro mě nestává o nic povedenější, tím druhým pak velmi nepříjemný zvuk, který si nezdravě zakládá na zkreslení všeho druhu. Za mě jednoznačně za hranou poslouchatelnosti, což ale chápu, že pro každého fanouška může být měřítko pohyblivé a určující různě.

 

Hudební obsah je metal. Metal částečně namočený v historii, částečně pobírající modernější vlivy, s důrazem na temnou atmosféru, groove a nátlak na posluchače. Dominující jsou především výrazně zkreslené kytary, místy nápadité a zdařile čerpající z tradic melodického metalu, místy naopak tradiční a zcela prosté jakékoliv invence.  Druhým určujícím prvkem je pak (většinou) growlující vokál, který by naopak trochu nápaditosti potřeboval. Vedle toho rytmická sekce je vedená klasicky a lacině, basa probublává v prostoru zcela anonymně, bicí pak ženou salvu za salvou a nic extra bohužel nevymýšlí. Poměrně zajímavě pak působí krátké okamžiky poetiky, kdy celá mašinérie zpomalí, vokál se posune kamsi výš a vše kolem se rázem provzdušní (typicky v All Is One). Jsou to místa dobře přispívající k celkové atmosféře nahrávky, která má díky tomu ambice posunout se od obyčejného groove metalu k něčemu zajímavějšímu a nápaditějšímu. Žel těchhle míst není mnoho, omezují se v podstatě jen na pár záblesků v úvodu desky, v jejíž druhé polovině s převahou převládá jednoduše nadrhnutý metal.

 

 

Album se svými deseti skladbami dosahuje 35 minut a s ohledem na jejich kolísavou kvalitu to není mnoho. Towards Glass Horizon, Eaten By Passion, Lost & Cursed či závěrečná Wildheart jsou typickými zástupci skladatelského tápání, které je maskováno důrazem na groove, což - jak už vyplývá z doposud napsaného - vždycky vede ke kopírování tisíckrát ohraných postupů a sklouznutí k nezajímavé metalové šedi. V tomto ohledu nijak nevybočuje ani Bilosem otextovaná a nazpívaná Burn The Flame, vedle níž naopak dominuje (dovolím si tvrdit že i nahrávce jako celku) podobným přístupem ošetřená I Am, v níž se představuje Bruno. Do kompletního výčtu hostujících textařů / zpěváků je pak nutné doplnit i Chymuse, jehož vklad posunul skladbu Tesseract do lehce ostřejší a vokálně zvířečtější polohy. V kontextu desky to působí určitě zajímavě, ale bohužel se opět staví na celkem nápaduprostém hudebním základu.

 

Dreadful Reflection je ve výsledku pořád jen českou metalovou deskou, která sem tam sáhne po něčem současném, ale většinově se stále pohybuje v poněkud zatuhlých vodách tuzemského metalového undergroundu. CD edice, o níž vydavatel (záměrně? omylem?) píše zcela mylně jako o digibooku, je důstojná, což zdaleka nepřiznávám zvuku, ale o tom už jsem psal. Průměr je maximum, víc po mě nechtějte.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

insun / 3.5.18 11:40

...jen k upřesnění:váš zin je jediný do kterého jsme CD poslali a to jen proto, že si ho tady pan Bhut vyžádal po našem optání redakce a když se ho tento model už přejedl jak píše(téměř celé CD je umístěno na našem Bandzone-kde jsem v prvním kontaktním emailu nasměroval) , neměl se k tomu logicky hlásit...pak recenze vypadá tak jak vypadá..přes většinu plochy tu pan Bhut polemizuje nad tím, jak kapela funguje nebo nefunguje, místo aby se věnoval nahrávce, kterou chtěl zrecenzovat..a hazí do prostoru fráze o použitých melodiích-jako že jsme je od někud vzali?.. a pokud ano, tak odkud a prosím konkrétně?!..dále o ženském zpěvu, který má být dle jeho slov operní.., dále se tu dočítám o klávesových solech, které ale ve skutečnosti jako klasické klávesové solo na nahrávce nenajdete byt' v jediném zastoupení..ovšem ano.. klávesy jsou u nás plnohodnotný nástroj, který často obohacuje harmonii a tudíž je často slyšet a místy vytváří, jak se tu píše, až umělé symfonie, což je dnes vlastně u kapel, které si nemohou dovolit orchestr, vlastně standart a často je tomu i u kapel, které si ho dovolit mohou, avšak není to při dnešních možnostech zvukových bank kláves nutnost, ale i u těchto umělých symfonií musíte party nástrojů, které ji tvoří, vytvořit, aby vám to výslednou symfonii dalo...takže ano jsou tam často slyšet klávesy a je to záměr!!...kdyby nebyl...věřte, bylo by tomu jinak..tak tedy dík za recenzi...hodit to CD do kanálu udělal bych líp a ještě bych ušetřil za poštovné a ve finále bych nemusel číst, jak jsme vám to vlastně vnutili... a přebal ..ano nevyšel tak, jak jsme si představovali...nemyslím ted předlohu, nýbrž její zpracování, ale přece..jde hlavně o hudbu a o to nám i šlo na tomto CD...tím pádem záhada, o co nám vlastně jde nebo šlo vyřešena jest.. takže bud'te zdrávi a už nikdy víc!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky