Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Biosphere - Angel

BiosphereAngel's Flight

Victimer15.3.2021
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Spojení relativního klidu a dozvuků symfonie v abstraktně definovaném střihu.

Za přeletem anděla v režii Biosphere hledejme protnutí elektronické hudby s hudbou klasickou. Inspiraci v Beethovenově Smyčcovém kvartetu č. 14 a hudbu z větší části koncipovanou pro taneční představení nazvané Uncoordinated Dog (2019). Budeme objevovat nejednoznačnost a krásu díky downtempové elektronice, která působí uklidňujícím dojmem, ale jen u něj nezůstane. Prvky klasické hudby dodávají albu na dramatičnosti a mění dojmy a sny v důvěrné přiblížení se s orchestrem. Ten ale nakonec nepřichází, zůstaneme u jednoho skladatele a jeho oslavného tónu přikrytého dekou abstrakce.


Od tichých severských plání, kde nepotkáte živáčka po náznaky koncertních síní, které zdobí honosné stropy. Angel´s Flight je samozřejmě hudbou o prožitku, představách a navození určité atmosféry, k tomu byl Geir Jenssen také předurčen. Jsme svědky vzájemného prolínání obou hudebních sfér v jednu celistvou. Někdy jsme blíže syntetické hloubce minimalismu, odkud je nabíráno s poctivostí plného džberu, ale ta v podstatě nikdy nezůstane osamocena. A když ano, je to jen vzácný okamžik, hned příští minuty budou patřit symfoničtějšímu projevu. Celkově je ale tohle album o vzájemnosti. O tónech, které vede elektronika a jež jsou přitom klasikou.

 


Tohle mě na Angel´s Flight fascinuje. Jak si typický zvuk obou žánrů v klidu přebírá znění toho druhého. Pak je to jenom o položení se do hudby a vnímání všech jejích vrstev. Pokus o zachycení veškerého děje. Předlohou budiž obal, stejně nejednoznačný jako sama hudba. Barvy a tvary se liší, tvoří ale jeden obraz, na který když se dlouze zadíváte, najednou se dějí zvláštní věci.


Album není jen němým společníkem, který vám zahraje před spaním. Je víc průvodcem a našeptávačem. Ten není skoupý na zdvihnutí prstu a důraznější projev, když je to zapotřebí. Ne, tady nejsme jen v prostředí tichého pozorování na plátno přehrávané produkce. Když přijde čas, jsme v dobrém vyrušeni silnějším momentem, a je pravdou, že ten většinou patří do repertoáru klasické hudby, neboť jsou často jeho zdrojem smyčce. Ale aby to nebylo ruchovému ústrojí příliš líto, řekne si o výraznější (hlučnější) příspěvek alespoň v samotném závěru (The Clock and the Dial).

 


S Biosphere jsme v dílně jednoho z nejzásadnějším umělců na poli ambientní hudby a album po mnoha opakovaných seancích neuvěřitelně vyroste. Nabude na objemu, byť vše nahrává tomu, že je jeho tok daný a nerušeně plynoucí. Niterné objevy dalších zákoutí jsou však kouzelné. Pásmo se pořád rozšiřuje a na již oposlouchané motivy se vrství ty, které se doteď schovávaly pod povrchem, nebo někde za oním plátnem.


Angel´s Flight je povedený projekt, nebo chcete-li koncepční nahrávka. Pořád je to o tom, že když dá člověk na instinkt a přirozenost a nelpí na povrchnostech, je na dobré cestě. Z novinky Biosphere (tak jako také z alb v minulosti) mám přesně tento pocit. Tento druh uchopení tématu a jeho zpracování je ideálním průvodcem do tichého večera, kdy je člověk sám a soustředěný. Zavře se před okolním světem, oprostí se od všedností a otevře oči uvnitř své hlavy. Pokud to situace dovolí, tak dokořán.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

asphyxia / 30.11.21 12:23

To mám radost, že zrovna pod tímhle albem se rozvinula takováhle diskuse o přístupu k psaní, kterou shodou okolností vedeme s Lomikarem už asi od roku 2016. Při poslechu Kwade Droes minulý týden v noci při cestě domů jsem si zrovna říkala, jestli a jakým způsobem bych byla schopná někomu druhému popsat, jak to zní. A při pokusu pojmenovat to jsem upřímně tápala prázdnými rty. Pro mě podstata toho, co chci od hudební recenze, je přiblížit danou hudbu čtenáři, ať už jakýmikoliv prostředky. Obkreslit ji slovy. Victimerova recenze mě potom o to víc potěšila, nakolik naplnil nelehký úkol vytvarovat prožitek z poslechu takovéhle sonické anomálie do slov; a nakolik skrze jazyk, jaký zvolil, ukázal, jak ta hudba "vypadá". Rozumím očekávání čtenáře, že při čtení jde primárně po rychle identifikovatelných tagech typu žánr, příměrech k jiným kapelám nebo pokusech zasadit album do specifické hudební rodiny či období, které mu pomáhají okamžitě se zorientovat. Ani jeden přístup nevylučuje druhý, pokud jsou podpůrné při cestě vystihnout hudbu, jak jen je to možné. Nicméně u komplikovanějších či komplexnějších tvarů je podle mě nezbytné až za vrstvu faktografie, do lóru imaginace, sáhnout, protože běžné reálie prostě nestačí. Victimerův styl pak ve výsledku nevnímám jako upocenou snahu o verbální exhibicionismus, ale naopak mi pomohla pojmenovat bizarní kompozice neuchopitelného charakteru, kompozice ze světů nehumánních a (kdybych použila slova strýčka Lovecrafta) vymykajících se popisu. Takže díky!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky