Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Body Count - Carnivore

Body CountCarnivore

Victimer20.6.2020
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Fuck vegans, jdeme po mase, jsme krvežízniví. Body Count nejsou na konci svých sil ani náhodou.

Body Count s věčně nasraným a hodně sdílným Ice-T byli v devadesátkách jednou z kapel, které jsem mohl točit kdykoliv. První tři desky jsou kult a mám je sjety tam i zpět na sto tisíc způsobů. Akorát je to už hodně dávno, kdy se tak stalo naposledy. Časy se mění, Body Count však zůstávají. Možná už trochu pro jiné fans, než jsem já, ale pořád je tam někde vzadu na mysli mám. Když si ještě jednou nostalgicky ulevím, tak jsem po nich sáhl společně s Biohazard ve chvíli, když mi Faith No More přišli už moc naměkko, Slayer zase pořád natvrdo, a všechen ten grunge košilatý bigbít trčel z každého TV programu a radia. Byla to volba, na kterou se nezapomíná, ale taky je pravda, že následující alba Body Count, tedy ty od Violent Demise výš, jsem už registroval velmi zběžně.


S novinkou Carnivore to mělo podobný průběh. Poslechnu, uvidím, a asi nejspíš odložím. Ale ne, tentokrát to shodou okolností vyšlo na jedničku a pěkně postaru. Zase jsme se potkali na ulici, zostra probrali současnou neutěšenou situaci a nezapomněli u toho na starou dobrou směsku metalu, hardcoru a rapu. Body Count jsou pravá pouliční směs, což je v dnešní době asi urážka, ale protože se v tom všem US bordelu odmítám orientovat, zdůrazňuji, že je to myšleno čistě hudebně. Je to klasika! Upřímná, ostrá, bez vytáček a keců okolo. Protože je moc fajn v sobě znovu najít ten pocit uspokojení, kdy stačí slyšet jak to někdo drhne jak je zvyklý a moc si s tím neláme hlavu. A Body Count pro mě vždycky byli rapující thrasheři s kapkou krve punkující rebelie.


Carnivore je přesto barevná deska. Ta klasika se tady sráží s více dalšími vlivy, vzpomíná se, žije přítomností a vše se spojuje v jedno. Na Carnivore se sešlo víc hostů, než na kterékoliv předchozí desce. Je tady Dave Lombardo, který si zabubnoval v metalové předělávce stařičké Colors (původně Ice-T nazpíval v roce 1988), ve When I´m Gone si zapěla Amy Lee (Evanescence), což je bezva pro milé lidi mimo můj okruh, protože pro mě je to jenom nejhorší věc z desky. Je tady taky zpěvák z thrashcorových Power Trip a nechybí pár dalších pomocníků z hip hop scény, jejichž jména mi nic neříkají. Nechybí ani vzpomínka na nesmrtelného Lemmyho, protože Body Count velmi zdařile vystřihli Ace Of Spades. V jejich podání je to na slzu v oku.

 


Celkově vnímám, že tahle banda má pořád styl a hlavně švih. A to je zatraceně dobře! Vály jako Bum-Rush, Point the Finger, nebo opravdu vytříbeným slovníkem vybavenou No Remorse prostě nejde vyndat z hlavy. Když tak nad tím přemýšlím, ve svém věku bych to chtěl mydlit v podobné kapele a ne si nasazovat orámovaný brýle, trendit melancho rock v úzkých riflích a být za intelektuála. Radši se z toho pěkně vyřvat, ukázat nadhled, ne přetvářku a fingovanou modlitebnu pro ženy v rozpuku. A taky že i po letech mám v kebuli hezkou slovní zásobu a hlavně, že jsem Carnivore, že mám hlad a nejím ty vaše tofu sračky.


Carnivore je slušná deska, která sotva předežene alba z devadesátek, ale svým tempem a energií dává najevo, že to stále jde a není to trapas. Pár věcí mi sice nesedlo, ale je tady zase hodně těch, které budu uctívat a nosit v srdéčku. Carnivore je ten typ desky, co přehráváte do zblbnutí i přes těch pár výhrad, že by šlo něco vynechat nebo pojmout jinak. Je to zábava. Natlakovaná a pořád plná síly. Točím ji týdny a našel jsem si své Body Count zpět.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Jirka D. / 20.6.20 8:29odpovědět

Tohle mi mluví z duše.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky