Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

V momentě, kdy Magick Disk Musick vyjel s novým titulem kapely Brauncholda a obalem, který ta deska má, trochu jsem váhal, zda do té koupě jít. Jednak pro mne byla kapela velkou neznámou a na zajímavosti nic nepřidal ani název. A za další z kresby na titulce stále nejsem moudrý a tak nějak mi připomíná tvorbu za okny domu čp. 13/4 ulice V Pevnosti cestou na Vyšehrad. Vážně, občas tam svou tvorbu prezentují a hádám, že jsem tam něco podobného viděl. Pravda může být, kde chce, ale já v tom vidím benefici. A tak nějak hádám, že se pletu. Nicméně teprve následné hloubání mě přesvědčilo, že muzika, o kterou půjde, marná určitě nebude. Ostatně v katalogu vydavatele se slabších položek dohledat prakticky nelze.

Nuže název skupiny vznikl spojením dvou ústředních postav - Brauna a Choldy. Braun jakožto člen kapely Ploy a Cholda známý z FDK. K dvojici se připojil pěvec Michal aka Izzy z Voluptas a bicmen Míďa z Unsolved Case. Dále zde hostuje Honza Grunt na saxofon. No a ten titulní obrázek má na svědomí nějaký Pavliš, přičemž se mi jaksi nepodařilo dohledat jeho další tvorbu. Teda ne že bych se po podobných obrázcích vehementně pídil, ale tentorkát mě to trochu zajímalo. No nic, přejděme k tomu hlavnímu - hudbě.

Divoká rozvernost saxofonu je první věc, která mi poslech celkem značně znepříjemňovala. Jednalo se především o první úvodní kousek Konce lan, se kterým jsem měl hned takhle zkraje dost problém. To máte tak. Nemáte žádné předsudky, očekávání a jste jen napjatí. Pouštíte desku a vyhrkne na vás smršť grindu s psychedelickým ságem. Ale za chvilku si to všechno sedne, a když se začnete věnovat třeba kytaře, zjistíte, že ta hra má smysl, řád a je vlastně docela chytlavá. No a s dalšími songy už to jde ráz na ráz. Změny nálad je to nejmenší, co vás může překvapit. Jak barevný je obal nahrávky, tak barevná je i její náplň. Označení experimentální grind je proto docela na místě, ale nebojte se žádného neřízeného skotačení. Slůvko experiment je totiž, pravda, na místě, ale nijak by nemělo vzbuzovat divoké běsnění, se kterým se s podobně označovanými spolky lze celkem jednoduše setkat. Vedle rozmanité hry strunných nástrojů (ano i basy) tu máme dobře nakopávající bicí, které určují hlavní tok nálady a také frekvenci tepu. Michalův vokál správným poměrem vyvažuje polohy od hlubokého growlu k štěkavějším sekanicím. Zkrátka po instrumentální stránce je to velmi rozmanitý materiál, což dobře vyniká v čistě instrumentální skladbě Písnička bez zpěvu.

Jak na mě deska po prvním poslechu působila šíleným efektem neřízené střely, tak další bádání prolomilo zavádějící krustu prvních dojmů a odkrylo skutečnou podstatu. Ten grindcore bych snad ani neuváděl jako nějaký středobod, kolem kterého se to motá. Je to extrémnější forma metalu, která si z grindu bere jen určité formy a postupy, jako trhavé pasáže, svižné tempo a třeba i stopáž skladeb. Pravdou je, že do výsledného zvuku se míchá i něco z deathu, či blacku. Jak jinak nahrávku připodobnit? No asi nijak, protože tohle je věc, kterou je nutné prožít po svém a proto hybaj poslouchat. Ono to uteče jak voda.

Za další bych rád zmínil, že album vyšlo klasicky jako černá gramodeska (což není vzhledem k vydavateli nic překvapivého) a dále jako kazeta. Respektive dvojice kazet. Padesátka červených a padesátka zelených. Historicky jde o první MC titul pod hlavičkou Magick Disk Musick. CD verze je vynechána.

V konečném verdiktu musím říct, že jsem se do nahrávky dostal a zalíbila se mi. Je to velmi originální novotvar extrémní formy metalu, který když chce, tak dokáže být experimentální a zlobivý. Tedy dokáže posluchače trochu potrápit. A na druhou stranu dokáže být velmi poddajný a lísavý. Je to parádně pestrá věc a je radost ji poslouchat.