Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Isolant - Drain (EP)

IsolantDrain (EP)

Victimer25.5.2023
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Šestimístná kolekce na vlně industrialu, doomu, strojírenství i do něj vnikající melancholie. Zajímavé, ale až moc statické a bez překvapení.

Isolant jsou americká industrial metalová partička mající na kontě pouhé dvě EP a patřící pod křídla extrémního labelu Sentient Ruint Laboratories. V jeho katalogu najdeme vedle black/deathové disonance a metalové klasiky, také hodně souborů zabývajících se elektronicky ocelárenským zlem. V posledním týdnech mezi takové spolky můžeme započítat mimo jiné třeba Uranium a právě Isolant. Pokud jsou prvně jmenovaní těžším a zvukově surovějším soustem (a výborným), Isolant vsadili spíš na klasiku.


Jejich druhé EP Drain je kolekcí šesti skladeb, ve kterých najdeme vlivy Godflesh, trochu i Swans, a pak taky návaznost na devadesátkové death/doomové žalopěvce. V kapele je izolována trojice muzikantů, která je aktivní v mnoha dalších spolcích napříč undergroundem. Metalových i hlukových. Za všechny bych zmínil třeba Mallus nebo Abstracter. Isolant jsou sice uváděni jako americká formace, ale ve skutečnosti je to mezinárodní záležitost. Jediný Amík v kapele je Max Furst, Mattia Alagna je Ital přestěhovaný do USA a hlukmistr Miguel Souto je pro změnu ze Španělska.

 


EP Drain je směska těžkotonážní strojové mašinérie s pomalým groovy rytmem a kouskem doomové melancholie. Je v tom kus citu, ale přece jen ho ta průmyslová topornost přebíjí. Je to zajímavé spojení, způsob provedení ale ničím zvláštním nevoní. V podstatě se po celou dobu alba jedou standardní postupy, které už byly ke slyšení někde jinde zahrané někým jiným. To samo o sobě asi tolik nevadí, protože Isolant se umí v tomto prostředí pohybovat naprosto přirozeně, ale člověk už vycítí, že ze sebe nic nečekaného nevymáčknou. Vedle strojnického doomování jde z Isolant celkové napojení na rané devadesátky a tehdejší androš. Se všemi jeho experimenty a crust-punkovými dozvuky.


Albu má dominovat zkáza, beznaděj a snad i psychická bolest. Jeho groovy rytmus ale tyhle šrámy zahladí do přijatelné roviny. Nejde o žádné deprese, ale valivý proces, který má docela koule. Isolant jsou možná duševně izolovaní skeptici, kteří zatloukají rezavé hřebíky do rakve rytmem těžkopádných obráběčů, ale o nic složitého nejde. Je to temný materiál, ale má své hranice, za které nejde. Každopádně nějaké světlé zítřky v přítomnosti této desky můžeme v klidu škrtnout. Stále častěji se ale dostává na povrch ta obyčejnost. Schovaná v industrial doomové skořápce, která se hezky houpe a zdá se chytlavá, aby tohle zdání vyměnila za příliš obyčejné menu tak trochu vyškrabané z cizího talíře. Vše je působivé jen tak na půl žerdi. Na moment potěší, ale ani se nenafoukne a zase splaskne.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Ruadek / 22.11.19 9:04

Každá kapela, především jednička na poli prog metalu, se musí posouvat. A po čase přijde doba na velký posun. Leprous ten posun načasovali na rok 2019 a bylo jasné, že už tak dost "mimostylová kapela" bude muset jít hodně dál. Pitfalls je odvážný počin, klobouk dolů. A je v něm skrytá jedna z nejlepších skladeb jejich historie (bezmálna 12-ti minutový nátřesk The Sky Is Red, který je takovým návratem ke starším deskám). Vadí mi dvě věci. Deska ale zní jednak jako sólovka Einara a druhak je zoufalá škoda nevyužít rytmiku, jakou kapela disponuje. Je tam toho málo, Kolstad využit jen částečně, což je fakt škoda. Ale v rámci posunu to asi dává smysl. Kapela chtěla odvážnou desku na hranici experimentálního popu a má ji. Počítám, že tohle bude hodně dlouho deska, o které se bude dost mluvit. A za mne neuvěřitelný pěvecký výkon, který pokud někomu barvou hlasu vadí, je to jeho škoda. Dojmy z mé strany víceméně pozitivní, deska mi dává podstatně víc než minulá Malina. Jako by se právě na Malině zastavil vývoj, zde se kapela konečně dostala o hodně dál a já fakt konzerva nejsem (a nikdy nebudu), takže kvituji s nadšením. Ve výsledku výrazná deska výrazných umělců, která je na hodně poslechů, je v tom hodně. Konzervativní posluchač ale nepobere tento vývoj, čemuž na druhou stranu rozumím. 80%

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky