Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mamaleek - Out of Time

MamaleekOut of Time

Victimer3.10.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Zajímavé varianty jak ignorovat kdysi možná metalové kořeny a vetřít se mezi pár dalších, poměrně nečekaných žánrů, drze je vyžírat a nestylově kurvit.

Mamaleek jsou údajně dva bratři, kteří kdysi mydlili post black, přičemž z něj už od začátku kariéry couvali a dělali si věci zásadně po svém. Kapelu jsem se snažil pochopit již před léty, ovšem příliš chytrý jsem z tehdejší (vážně si nevzpomenu jaká deska to byla) produkce nebyl. Ze Simpsonů vypůjčený termín samoúčelná uchylárna v reakci na novou, moderní avantgardě propůjčenou Vočkovu restauraci, se vyloženě nabízel, ale spíš to bylo tak, že jsem Mamaleek nedal dostatek času, abych se je snažil pochopit, což se děje zpětnými poslechy až nyní. Sice jsem se nedostal na nějakou kloudnou metu, abych mohl s ostrým zrakem zabodnutým do dáli prohlásit, že jsem něco pochopil, uchopil, či jinak pojal za své, ale můj postoj ke kapele se přece jen trochu změnil.

 


O hodně elektronikou a noise music zbrutalizovaném black metalu by se v souvislosti s Mamaleek dalo naposledy hovořit spolu s albem He Never Spoke A Mumblin’ Word, které má blízko k hlučícím nekalostem choromyslných vizí mnohem víc, než poslední dvě alba, které jsou vzdušnější a v rámci všech experimentů povolnější. Novinka Out Of Time je album zdánlivých protikladů, jejich přibližování, mršení a nakonec docela přijatelném spáření, kdy realita dostává trochu na držku a vy přitom víte, že není tak zle, jak se zpočátku zdálo.


Je fakt na hlavu tady zmiňovat oduševnělé termíny typu noise-chillout či hiphop-gaze, ale když si album pořádně poslechnete a máte tendenci jej nechat působit, tak tam tyhle zkomoleniny a výše zmíněné protiklady skutečně najdete. Taková malá nepříjemná pravda, jak dobře a ne úplně mizerně podobná spojení nakonec zní. Mamaleek jsou každopádně dál hodně namočení v experimentech se zvuky, elektronikou a dejme tomu home or street recording v rámci možností a ať už můžeme jejich svojskou kulišárnu považovat za cokoliv, je Out Of Time v podstatě klidné a přemýšlivé album, které sice vyšiluje, ale taky konejší a hladí... druhou bradu.


Ten pocit klidu mě až fascinuje. Vím, že jsem v prostředí čehosi nestandardního, vlastně až s jímavě hrozivou atmosférou, ale člověk toho za ty roky slyšel tolik, že už není tolik vykulen, aby si vylamoval písmenka klávesnice zuřivým opisem něčeho neskutečného, neslyšeného a převratného. Hovno. Všechno tady už bylo a ani Mamaleek to nejsou schopní změnit. Jejich experimenty jsou pokřivené a přesto drží tvar, protože nejsou pouhým honěním nad fotkami tlustých černošek, které vystrkují své XXL zadky do opozice k běžnému splynutí s dušemi opačného pohlaví. Mamaleek je to na oko jedno, ale na druhou stranu jsou si moc dobře vědomi co vyvádí a že jejich přemety a hluková nedorozumění můžou mít svou váhu.

 


A mají. I když jak se to vezme... Mě ty vzájemně laděné nesoulady docela baví. Není to žádná výhra v loterii a celodenní režim zapnutý na polohu neodolatelný interpret, bez kterého nelze 24 hodin žít, ale tahle vykřivená poloha balancující na hraně mírumilovnosti a nesnesitelnosti mě pořád něčím vytrhává z (ne)klidu. Out Of Time je pro mě zajímavou deskou, kterou možná nepochopí každý (ne, to bych ani nechtěl), ale žít se s ní dá a pozorovat, jak vás může zaujmout také. Aspoň trochu Mamaleek do každé rozpadlé rodiny.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky