Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Mistralth - But a Walking Shadow

MistralthBut a Walking Shadow

Victimer1.11.2019
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone
VERDIKT: Pravá doom metalová vášeň a zmar v melancholicko melodickém balení, jenž láme srdce a ničí veškeré plány do budoucna. Přesně jak tento styl velí.

Tak dlouho se chodí s kapelou na věčný odpočinek, až se nadechne a vydá druhé album. To má potom navíc z doom metalového jazyka a sběru listí za jedna. Nebo aspoň jedna méně. Jsem rád, že se Mistralth daří. Kapele náleží poměrně daleká minulost, ovšem nic kloudného z ní nepovstalo, jen dvě dema. Pak se však zmátořila, povstala z popela a nastartovala svůj nový začátek. Ten už je v režii dvou plnohodnotných alb během dvou let. To mluví za všechno. O tom prvním jsme si krátce povyprávěli během Nedělního dostaveníčka v prosinci před dvěma lety. A o tom druhém si povíme teď.


V případě debutu jsem mluvil o nadějné desce, které jsem však zároveň příliš nevěřil. Asi pro ten jepičí život po dávném skonu kapely. OK, udělali jsme si radost, vydali jsme desku, a to bude asi všechno. Je dost možné, že se zase rozloučíme. Že kapela znovu ulehne k věčnému odpočinku. Od letošního jara je však všechno jinak. Dokonce i můj pohled na debut se změnil. V přítomnosti druhého alba i to první dostává úplně jiný rozměr. Ačkoliv nebylo ničím výjimečným a občas se zdálo docela nerozhodné kudy se vlastně vydat, zpětně si ty melodicko doomové okamžiky, které i tehdy vládly, hodně užívám. Pohledem dneška jsou to povedená a slušně rozváděná témata. Předzvěst velké věci.


A za velkou věc já druhé album But A Walking Shadow považuji. K podzimu a barvám, které halí lesy, snad ani není lepšího společníka. Mistralth dali vale koketériím s dalšími prvky, stejně tak rezignovali na čistý vokál a nahráli ryzí atmosféricky doom metalové album. Přímé, tklivé a hlavně neuvěřitelně poslechově příjemné. Táhlým, klávesami podkresleným skladbám vévodí hluboký murmur, nálada je těžká, pochmurná a přitom je v těch podzimních barvách posláním jisté naděje.

 


Mistralth jsou o spojení melancholie a brutality. Není to jen lehká škála barev symbolizující usínání stromů zimním spánkem. Těch barev je sice nepočítaně, ale překrývá je šedá clona pochybností, žalu a nepochopení. Dny bez slunce zalité mlhou a tlejícím podzimním listím. Týdny, kdy se v hlavě rozhostí panika z vlastních útrap, jenž nechávají na psychické kondici hodně velké šrámy. Jo, je to zpět. Znovu slyším ten důvěrně silný a pocitově hluboký doom metal, kterému jsem poslední dobou nedával tolik prostoru. Moje chyba.


Možná nemám plně rozvinuté vlohy pro jeho jemnější a melodičtější tvář a hledám spíš funerální a dřevní utrpení, tady ale zabíjím dvě mouchy jednou ranou. Mistralth jsou totiž mnohem blíže takovým Shape of Despair než Swallow The Sun, což v překladu znamená, že jejich melancholie tuhne v žilách a hlava se propadá do dlaní pod tíhou trýznivých situací. Ta jemnost je na poslech krásná, ale zároveň je až pod moc velkým tlakem. Potřeba zmínit další interprety se sama nabízí, možná bych mohl vytáhnout jedno dobře schované jméno, a to norský projekt Fall Of Every Season.


But A Walking Shadow je má osobní deska podzimu. Přesně tohle období totiž bez vedlejších účinků dokonale vyjadřuje. Krátké dny, brzkou tmu, daleké výhledy do krajiny, kde stromy ohýbají své koruny pod silou větru a kde řeka v údolí tiše kopíruje břeh, aniž by byla přes hustou mlhu viděna. Vyslechněte si stylový soundtrack pro tyhle dny, Mistralth budou dobrými průvodci.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Garmfrost / 19.11.19 15:51odpovědět

Tato deska mi v období zkracujících dní, neutuchajících stínů a mrholení příjemně sedla. Doposud jsem neznal, ale napravuju to každý den... Díky, Vicu!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky