Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
My Sleeping Karma - Moksha

My Sleeping KarmaMoksha

Jirka D.9.7.2015
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Sennheiser HD 202
VERDIKT: Vývoj? Nou. Změny, posuny, překvápka? Nou. Jistota skvělého poslechu, zážitku a spokojenosti? Naprosto!

Pátá long-play deska německé kapely My Sleeping Karma vyšla na konci května a na první poslech by se mohlo zdát, že od nahrávek předchozích se toho mnoho nezměnilo. Album opět obsahuje několik čistě instrumentálních songů, několik meziher, hudebně jde stále o rock s větší trochou psychedelie a milá vzpomínka na hostující zpěvačku zestárla už na sedm let. Navíc MSK nejsou takoví technici jako jejich krajané Long Distance Calling, pravítko a úhloměr zapomněli kdesi hluboko v pracovním stole, ale na rozdíl od poslední desky münsterských kolegů jim nechybí zdravá zemitost a přirozený pohled na věc.

 

My Sleeping Karma band 2015

 

Měřeno čistě optikou racionálna by bylo snadné dojít k závěru, že všechny inspirační prameny instrumentálních rockovek (post, stoner, cokoliv...) už musely dávno vyschnout a že přijít s něčím svěžím, ať už v rámci scény nebo své vlastní diskografie, v podstatě ani nejde. Bylo by to snadné. Vedle toho ale aktuální placku „Moksha“ sjíždím poslední tak dva týdny téměř denně a pokud se oproti prvotním dojmům něco mění, tak jen stále se prohlubující závislost. Rozum proto nechme stát opodál, s tím tentokrát vystačit nelze.

 

MokshaNázev desky Moksha je termín užívaný v hinduistických náboženstvích (známý také jako mókša či muktí) a představuje ukončení koloběhu života samsáry, který je dle hinduismu definován konceptem reinkarnace. Mókša tak představuje poznání pravé skutečnosti a dosažení jistého stavu vysvobození, jenž nemá daleko k obdobnému stavu - nirváně - který užívají budhisté. V přeneseném slova smyslu jde o svobodu, seberealizaci a sebepoznání. K dosažení mókši si můžete vybrat jednu ze tří cest - cestu oběti (karmamárga), cestu správného chování (áčáramárga) nebo cestu spojení brahma s átmanem (džňánamárga).

 

V čem jsou MSK jiní? Anebo lepší? Když začnu psát něco o tom, jak skvěle umí pracovat s jednoduchou repeticí a neustálým cyklením motivů, náhlými změnami rytmiky, dynamičností a spádem skladeb, namítnete, že tohle už tu bylo. Že jsou tu lepší nebo aspoň stejně dobří a budete mít samozřejmě pravdu. Dokonce nemám protiargument a ani se nebudu namáhat s jeho hledáním. Pusťte si titulní song anebo ještě lépe věc „Akasha“ a pak sami suďte, jestli je technická vytříbenost přednější jasně rozeznatelnému výrazu kapely, bravurně poskládaným kompozicím a především jejich skvělé, řeklo by se user friendly poslouchatelnosti. A tím ani v nejmenším nemyslím podbízivost nebo popovou vlezlost, na to jsou MSK dostatečně hluboko v podzemí a díky svému žánru otevření pouze menšinovému posluchačstvu.

 

Stejně tak by ale bylo nespravedlivé kapele upírat vynikající muzikantský vklad a především aranžérský cit. Ono totiž vypadá zcela samozřejmě, jakým způsobem se na albu pracuje s kytarami, jak přirozeně se přechází z pomalých, detailně prokreslených pasáží do částí rychlých, a jak snadno si mění štafetu rytmická sekce s kytarovou. Jenže ono to samozřejmé není ani trochu a za tím, že deska plyne se samozřejmostí nikoliv běžnou, je hromada práce a umu. Stačí se rozhlédnout po scéně a nijak složitě lze dojít k tomu, že podobných není mnoho.

 

Na závěr by se možná hodilo provolat něco slávy o nejlepším albu kapely, ale i přes nemalé nadšení z novinky moje největší sympatie doposud směřují k bezejmenné debutní desce, která navzdory devíti rokům stáří neztrácí ze své síly vůbec nic. „Moksha“ ale nezaostává o moc, jejích 54 minut je vystavěných a poskládaných s přehledem a pevným základem, bez přemrštěné snahy znít složitě, hrát mistrovsky a přitom možná i prázdně. Přirozenost, zdravá míra techniky, poslouchatelnost, vlastní tvář - to jsou My Sleeping Karma v roce 2015. Aktuálně můj instrumetal rock Nr. 1!

 


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 24.3.15 7:44

Souhlasím se skoro vším, jen ne, že Vertebrae bylo na zenitu. Právě tam ukázali progresivní sílu možná nejvíc. Isa je Isa, ale na Vertebrae roztáhli křídla asi nejvíc. Pak už nic. Axioma i RIITIIR jsou díla slaboučká jako pápěří. Ovšem novinka je oříšek. Jakkoliv byl předchůdce fádní, tak zde jsou nápady na rozdávání. Ani Grutle nezní tak přiškrceně jako dřív. Ale první poslech nic moc neřekne. Přiznám se, že když jsem si CD donesl domů a poslechl je, byl jsem pěkně znuděnej. To až s dalšími a dalšími jsem podléhal... a říkal si - konečně opět natočili Enslaved parádní fošnu. Jen poznámka k bookletu - nic moc. Zde se nic nezměnilo.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sorgh / 9.7.15 8:34odpovědět

U tohodle teď hodně odpočívám a nechávám se unášet poklidným drnkáním nevyžadujícím příliš spolupráce. Moc příjemné.

Ruadek / 9.7.15 6:28odpovědět

Jo, baví mě to stejným způsobem :-)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky