Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Primus - Conspiranoid (EP)

PrimusConspiranoid (EP)

Jirka D.2.5.2022
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: PC / Beyerdynamic DT 770 Pro 250 ohm // Renkforce RF-DAB-IR1700 / Denon PMA-680R / Elac CL 72
VERDIKT: Těžká doba si žádá velké činy, ale taky slušnou zásobu humoru k jejich zvládnutí. Primus jsou zpět!

Fanoušci Lese Claypoola jsou zvyklí na ledacos a mimo kulišáren všeho druhu jsou zvyklí čekat. Aspoň mám ten dojem, neb pod logem Primus vychází desky mírně řečeno nepravidelně, když tedy ponechám stranou zlatou éru v devadesátkách, kdy tato kapela přispěla do světové pokladnice alternativního roku hned několika skvosty. Celé tohle období skončilo deskou Antipop (1999), po níž bylo dost dlouho ticho a klid. Návratová deska Green Naugahyde (2011) byla výborná a představila Primus řekněme v tradičním světle (mimochodem toto album nedávno vyšlo v reedici na krásných zelených vinylech). Jenže pak se něco zvrtlo a další dvě desky - Primus & the Chocolate Factory with the Fungi Ensemble (2014) a The Desaturating Seven (2017) - si vyžadovali fanouška tolerantního a schopného pojmout ještě netradičnější produkci, než na jakou byli od Claypoola zvyklí. Mimochodem obě jsou výborné a obě doporučuju někde sehnat a poslechnout. A pak byl zase klid.

 

Respektive klid pod značkou Primus, protože čert ani Claypool nikdy nespí a kdo dobrou muziku chtěl najít, ten ji našel. Vedle řady dalších angažmá a projektů nelze nezmínit jeden zásadní, a to The Claypool Lennon Delirium, tedy spolupráci Pana Baskytaristy se Seanem Lennonem. Troufám si tvrdit, že spojení těchto dvou je zatím nejzdařilejší boční Claypoolův projekt a dvě zatím vydané desky - Monolith of Phobos (2016) a South of Reality (2019) - jsou obě naprosto fantastické. Doporučení k poslechu číslo dvě pro tento den.

 

Novinka Primus je krátká, byť obsahuje zatím nejdelší song v historii souboru. Celkový účet tří skladeb a slabých dvaceti minut rozšiřuje zatím nikoliv moc dlouhou řadu EP, z níž doma mám jedinou položku, album cover verzí Rhinoplasty z roku 1998. Conspiranoid bych tam rád přidal, ale zatím není k mání.

 

Co nabízí? Především Primus po svém způsobu reflektující současnou dobu informačního chaosu, dobu informací pravdivých, informací podezřelých, informací vysloveně manipulativních. Dobu, kdy se na člověka snáší obrovská mediální masáž, nechá-li jí prostor se snášet, v níž vyznat se je prakticky nemožné. Konspirace, nedůvěra, podvod, rozdělení lidí, paranoia. Conspiranoid.

 

 

Hudebně Primus zvolnili. Mnohem víc u nich slyším vlivy psychedelického rocku a troufám si tvrdit, že jde o jasný vliv The Claypool Lennon Delirium, což mi nevadí ani co by se za nehet vešlo. Především ve hře na kytaru je slyšet Lennonův rukopis, aniž bych tedy chtěl jakkoliv ponižovat kreativitu Larryho LaLondea. Ten nádech tam je - dlouhé efekty, natahování tónů, záměrné zvolnění a takový ten příjemný, vyhulený pocit. Oproti titulní skladbě jsou dvě další víc klasičtí Primus a nutno přiznat že o žádné ultra pecky se nejedná, i když baskytara ve Follow The Fool je fakt brutální. Obě jsou fajn, ale těžiště EP jednoznačně leží v titulní písni, na které si dal Claypool hodně záležet a která dost nelichotivě ilustruje dnešní dobu.

 

Nebo nelichotivě... Asi by nebylo na místě hledat v ní nějakou ostrou kritiku společenských poměrů, protože mnohem víc jde spíš jen o Claypoolův ventil a způsob, jak se vypořádat s událostmi a společenskými náladami, které se hrnou jedny přes druhé. S humorem sobě vlastním, s nímž lze zcela obecně přežít všelicos. Covid, válku, třídní učitelku i šéfa v práci. Dokonce i sám sebe.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky