Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Rivers Of Nihil - The Work

Rivers Of NihilThe Work

Sorgh19.10.2021
Zdroj: Bandcamp
Posloucháno na: PC, Samsung A3
VERDIKT: Jaká to radost brodit se opět řekami nihilismu! Spokojený odmítač z principu se rochní po kolena ve vodě a nechává se laskat vlnami bezbřehé nápaditosti.

U Rivers Of Nihil (RON) nejde přehlédnout vývoj, který překonal několik eónů hudebního všehomíra. Z kdysi průměrné kapely, která se však neúnavně snažila najít cestu pro svůj doutnající potenciál, se stal kolos hýřící barvami a vyplňující úzkou mezeru v nabídce tvrdého metalu. Všem otevřeným hlavám je čím dál jasnější, že něco podobného se ukáže jednou za řadu let. V tomhle mám jasno. Někdo třeba zvolí Gojiru a zůstane na evropské půdě, jiný hmátne za oceán a v dlani by mu mohli zůstat RON. S novou deskou možná ne o tolik metrů dál za tou poslední, ale rozhodně na jiném místě.  

 

Jejich nejednoznačný rukopis je už dokonale vybroušen a tak přichází hudební novotvary, které jsme měli možnost slyšet už na předchozím "sýčkovi". Zvídavé střevo kapely nikdo nevyoperoval, čímž byla lidstvu prokázána služba a ono se dál může nořit do zvláštních kompozic postrádajících jasný vzorec. Tradičně chápaná písnička je něco jako šafrán a lovec bylin spíš narazí na psychedelickou houbu nebo plíseň. The Work není jen stručný název alba, ale i skromná rada posluchači jak se k němu postavit. Tedy trošku pracovat. Snažit se proniknout, pochopit a následně se sjet vlnou tolerovaného opilství. Času je dostatek, protože album přesahuje hodinu hrací doby, což je úctyhodná porce materiálu. Setkáme se se vším, co už dopředu čekáme, co bylo slíbeno a co jaksi patří ke stylu RON. Znovu na nás útočí kontrast plynoucí ze střídání tvrdých, deathcorových pasáží se silně, ale nijak podbízivě melodickými elementy. Při pozorném pohledu do badatelského mikroskopu můžeme nahlédnout pod líbivý obal a hned vidíme linie smrtících spor snažících se infikovat posluchačův zvukovod.

 

 

Nebezpečnou přilnavost prozrazuje hned úvodní, bohatý opus The Tower (Theme from «The Work»), který ukazuje celou šíři použitých inspirací a marně se nás přitom snaží obalamutit decentními tóny saxofonu a zklidnělými mezihrami. Taková melodická přemostění jsou na albu častá a slouží ke zmatení nepřítele. Bič má jistě své přednosti a tvrdý, metalový přístup je nositelem filozofie. Umí příběh vygradovat a díky brutalitě nastolit pevný řád. Kdo by raději volil metodu cukru, může se uvolnit ve zvolna plynoucích minutách tichých emocí. Je to jako výchovný balzám pro zhýralé srdce výtržníka, který dává šanci v jeho převýchovu. Po tváři hladí nádherně melodické pasáže, jež doplňuje čistý zpěv a některé momenty jsou opravdu silné. Wait, jedna z možností jak prožít klidnou, atmosférickou melancholii a odpočinout si po předchozím masakru. I tady má své poctivé místo saxofon, který mě dojímal už minule. Jeho pozice je neotřesitelná a takovou The Void From Which No Sound Escapes si bez něj nedokážu představit.

 

Co kapele nikdo neodpáře, je snaha o neustálý vývoj. Můžeme sledovat pomalý odklon od death metalu jako takového, houstne snaha o atmosférické vyjádření a taky se ukazují experimentální pokusy s industriálem a elektronikou. Je toho dost, co se snaží vecpat do jednoho kotle a nejde říct, že by to nefungovalo. Sice si ne u všeho rvu vlasy nadšením, ale rozhodně je to zajímavé. The Work je zkrátka další pecka z této garáže na překvapení, kterou si můžeme slušně rozšířit obzory. Minulé album si troufám hodnotit o nějaký ten stupínek výš, ale "hokna" mu zblízka dýchá na záda.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Bodin / 6.11.21 12:42odpovědět

Je to úplně jiné než jsem očekával, ale moc dobře se to poslouchá.

Victimer / 23.10.21 10:38odpovědět

Hodně lidí nadává, hodně lidí chválí. To je ten hlavní pohon to zkoušet, něco se děje :)

Kruppe / 19.10.21 20:00odpovědět

Pro me tezke zklamani roku,upadek oproti predeslemu albu,z ktereho jsem byl nadsen.Vubec letosni rok zatim nic moc,budu mit problem zaplnit top ten roku.Zatim podzim zachranuje Vildhjarta a hodne se tesim na nove Voices-Breaking the trauma bond a Zeal and Ardor...

Lomikar / 20.10.21 9:05odpovědět

Helemese novej Zeal & Ardor, to mě minulo. Skvělý zprávy. Co se týče AOTY u mě zatím jednoznačně boduje první polovina roku. Poslední album Furie, živák Neptunian Maximalism nebo Wayfarer se tam určitě ocitnou. O českym Infernu nemluvě.

Sarapis / 20.10.21 9:26odpovědět

Wayfarer bych tam dal taky, ale ono už je to loňský zboží :-/ Což nic nemění na tom, že to je parádní deska! Ad Furia je mně stydno, že jsem to ještě neslyšel. Musím napravit.

corrvuss / 19.10.21 7:25odpovědět

krásny album. Narozdiel od posledného albumu Gojiry, ktorý ma sklamal a podľa mňa frantíci už všetko dôležité čo chceli povedať povedali, ale možno ešte prekvapia.

Ruadek / 19.10.21 8:10odpovědět

Já bych tu Gojiru až tak nepohřbíval, je to prostě nějaký vývoj a ten nesedí každému. Pro některé byla poslední deska příklonem k mainstreamu, pro jiné progresem. Každopádně RON jsou jinde, nelze moc srovnávat. Desku od desky se posouvají dál od technického death metalu, jsem zvědavý, kam až jejich progrese dokáže zajít. Souhlasím se Sorghem, takových kapel moc není a každá další se tu objeví jednou za několik let. Za mnoho let. Novotina je opět barvitý koktejl starších postupů s novými a vážně mě to baví.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky