Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Monty Adkins je britský skladatel podnikající z útrob svého studia nekonečné výpravy napříč elektronickým universem. Zvukový badatel, autor několika alb, jejichž zvukové poryvy se nechávají unášet elektronickým spektrem minimalismu. Mluvíme o ambientu, jsme na dotek rozličným sonickým experimentům, ale daleko od rozmáchlosti a velkých gest. Ty hledejme v pohybu na menším prostoru. Dnes si Montyho představíme jako autora podepsaného pod nově vzniklým, dark ambientním projektem Skrika. Jeho debutové album Fifth Nature je prvním dílem celé série dalších plánovaných nahrávek.

Fifth Nature vychází u renomované zvukové laboratoře Cryo Chamber a rozjíždí obšírně pojatý koncept. Jak už bývá u alb vycházejících pod emblémem tohoto labelu zvykem, dostáváme se do prostředí daleké budoucnosti, do doby, kdy naše planeta umírá. Po staletí neúspěšné technologické pokusy o obnovení rovnováhy na Zemi zanechaly planetu v temnotě a její ekosystémy křehké. Veškerá populace je rozdělena mezi Lemmity, kteří si myslí, že jediným řešením je další syntetický biologický zásah, a Atomské kněžství, které uctívá čistotu přírody. Na scénu se dostávají dvě zásadní postavy obou pólů populace a když se dostanou tak blízko konečnému zániku, spojí své síly a s několika odvážnými dušemi odletí do těch nejvzdálenějších oblastí vesmíru a začnou hledat nové planety, které by mohli obývat.

Dark ambient Skrika je tedy vpravdě výpravnou záležitostí. Jak dějově, tak i hudebně. Nálada desky je proměnlivá a plná výzev, se kterými se umí popasovat. Je provázaná vokály, či dokonce chorály, tajemnou epikou, i strojovým mechanismem. Hned první poslech dával tušit, že nejde o úplně klasické album vyjmuté z tohoto ranku, což jsem jenom uvítal. Ve Skrika se odehrává příběh, kterému nemusíme ve všem rozumět a sdílet jej, ale jeho hudební doprovod je skutečná pulsující temnota, velmi zajímavě pojatá a zvukově vytříbená. Když utichnou vokály, dostane se na první místo tíživá atmosféra světa ruchů a celý sonický proces se v určitých aspektech přiblíží i industrialu. Ale přitom je to pořád důvěrně známé prostředí dark ambientních ploch, co řídí kroky této nahrávky. Díky kompozičním dovednostem se však nebojí přesahovat.

Fifth Nature je temný soundtrack, výpravný kus hudebního sci-fi, jehož minimalismus produkuje slušné množství výrazových proměn a detailně pitvá různé typy nálad a krmí je neživými zvuky. Spojení tohoto a cizích světů se vším všudy. Je to vesmírný rituál s hlasy, které jej háží z výhledů po dalekých vesmírných trasách zpět na naši (ještě živou) planetu. Ten ženský vokál v první skladbě Black Earth probudí neodkladnost zmaru tak důvěrně, že ve mně dokonce ožije vzpomínka na sněhobílé umírání po Uralu se toulajících Kauan. Je to až zvláštní podoba, ale zní to zkrátka téměř stejně úpěnlivě, neodvratně osudově.

Fifth Nature je epický meditativní kolos na poli ambientu, jehož někdy možná trochu zatuchlé vody rozlévá do širších prostor a daří se mu jej osvěžit. Dát mu trochu nový náhled, nerozpakovat se jít dál, experimentovat se zvukem na o něco větším hřišti a nebát se tomu klasickému instrumentálnímu rozostření zvýraznit kontury. Musím se přiznat, že některá z posledních alb vydaných u Cryo Chamber na mě moc velký dojem neudělala, nenašel jsem na nich víc než pouhé opakování podobných fragmentů... U Skrika je to jinak, tady je ta kreativita a odvaha v důraznější roli. Tahle atmosférická zvuková anabáze funguje jako velmi živý, tématicky našlapaný dech budoucnosti, kde se představivosti meze nekladou. Jsem velmi spokojen.