Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Mám zapsáno a podtrženo v notýsku, že Polsko rules. Staré známé pravidlo, které nic neslevilo na své hodnotě. V Polsku to tepe různými směry a když je příležitost zakopnout o družinu, která pochází od našich severních sousedů, většinou je dobré se jí podívat na zoubek. Zoubek Toughness je už podruhé zkažený. I když technicky dokonalý a progresivně zasazený, je to pahýl, který v dutině ústní bolí a asi bude muset ven. Budeme tedy trpět, ale víc radostně, než abychom se po zákroku utápěli v krvi. Půjde o zákrok ryze dobrodružný.

Toughness hrají řádně prorostlý, ale technický death metal. Houževnatý a s hlubokým growlingem, ale také kompozičně šlechtěný a velmi zdatně zahraný. Naše myšlenky se ocitají blízko Demilich, když budeme hrát na strunu, která se logicky musí připomenout jako první. Pak už lze v paměti vylovit další kultovní spolky, ke kterým by svým přístupem k žánru mohli mít tihle Poláci blízko. V čekárně sedí staří Cynic, Atheist a trochu rozmazaně vidím i další jména. Ano, narkóza již zabírá.

Toughness je mladá družina podruhé vydávající své dílo u Godz ov War Productions. Pokukuje po jiných prostorech, hloubá nad abstraktními výjevy a je správně odhodlaná. A že mi hned na mysli vytanuli finští titáni Demilich, není vůbec překvapivé, dužnatý death Toughness je zkrátka připomíná. Technické finesy, až avantgardní pojetí dámy s kosou a hnusně hluboký vokál (zde mu říkejme spíš výkal), tomu všemu dali v roce 1993 Demilich punc dokonalosti. Progresivní tlení jejich jediného alba Nesphite jsem ostatně zachytil tady. A moc rád jsem v posledních týdnech zachytil tuhle polskou odpověď. Aneb jak si koupat vnitřnosti s nadhledem zvídavého umělce. Na Demilich nedám dopustit a teď je na řadě tahle mladá krev.

Na jednu stranu nadšení, na tu druhou jistá přísnost a zvednuté obočí nad každým postupem a možnostmi, jak jej uchopit. Toughness jsou na správné cestě. Chrlící zdivočelé a překotné rytmy, basa je vytažena a hrdelní výkon ideálně položený někam do obasti střevní problematiky. Rytmická sekce je vzorně vyladěná, zacuckaná a pak rozplétající copánky deathmetalových útrob. Hnisavá místa jsou pečlivě léčena a pak se objevují další a další zdravotní trable. Toughness jsou pečliví, jsou zanícení (to doslova) a v takové The Profanity That Creates an Expression... vyloženě excelují. Tato věc mi vystoupila hned u prvních poslechů z řady a už se poslušně nevrátila zpět.

Skladba ale převyšuje ostatní abstraktně hnilobné tracky jen subjektivně. Hned u následující titulky Black Respite of Oblivion už se znovu nechám lapit rytmickým kolovratem fines a drobná deklamace tomu dodává správné napětí. Někdy je ta muzikantská přehlídka, jak vytlačit hnis z rány až úsměvná, ale to k tomu taky patří. Toughness mají materiál alba pevně v rukou a předvádí, nakolik jsou zdatnými průvodci v technicky přemítavé hře na snílka a narušeného vypravěče. Děj alba se překotně přelévá, ale drží si své parametry. Nic se nemá přehánět a tohoto rčení se drží i kapela. Má své vytýčené území, na kterém se snaží pohybovat co nejjistěji. A daří se jí to. Black Respite of Oblivion je našlapaná deska ukazující, že s Toughness je dobré počítat. A kdo počítat opravdu umí, může dodat, že tomu ještě chybí víc odvázanosti a lehkosti. Takové té atraktivní lehkosti. Na to jak chlapce pohání mládí, zní někdy až příliš rutinérsky. Ale ono to všechno přijde. Řemeslně jsou na tom boys víc než dobře, a tak si protentokrát podtrhněme hlavně toto.