Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

Bylo by naprosto potupné a nesvéprávné psát recenzi na poslední desku páně Umbrtky střízliv. Bylo by ještě více nežádoucí, aby taková slova vznikala mimo pracovní dějství, a tak tyto řádky ukovávám v běžné pracovní době, špinavými prsty a s vyhlídkou kantýnního oběda (kde bude doufám prejt). Půl litru slivovice z dílny slovutného Jelínka zasyčela v trojích hrdlech během hodiny a půl, a protože cesta do práce byla lemována posledním hudebním výtvorem Přesazování strejců, jest toto rozpoložení nutné za čerstva promítnout do čtení, které vás bude možná i srát (a tady si prosím uvědomte, jakou strast se mnou musí mít korekturní oddělení, nejen po stránce češtinářské, slohové, ale vlastně i ideové, takže i jim připadá dílek drobného řetízku, který jsem ve sklenici nalezl).

Možná se začnete ošívat, že ukrajovat z drahocenné pracovní doby v něco tak povrchního jako je koníček a vlastní hobby je přestupkem hodným vystavení dotyčného právu útrpnému, který by tak měl po celý víkend, kdy se zbaběle schovává za nepracovní hantýrku, vláčet asfaltový pluh a lemovat jím krajinu touto vůní dosud nepolíbenou. Nesluší se, aby člověk pod tímto břemenem upadal (natož třeba třikrát), ale aby hrdě se vztyčenou hlavou a bokem uznal pocity blaha a nad dílem svým ukoval ještě slavobránu se stříbrným emblémem mocného U. Já jsem věrnost Umbrtkovi a skartokratickému státnímu zřízení přísahal již dávno, a tak jsem si vědom, že můj prohřešek bude z hlediska přínosu v osvětu posluchačstva a širšího vědění posuzován ve prospěch šlechtění víry.

Umbrtka (jako kapela a věrozvěsti) připravili další album, které nenavazuje na nic, co jsme od nich dosud slyšeli, a přesto jest pevně spjato se styčnými body dávné diskografie i té současnější. Příkladně druhé album kapely Dělnický a bezdomovecký šedý metal. Pokud nemáte nastudováno toto období (a vlastně celou škálu následných muzikantských vizí a šíření vlastního církevního cechu), pak budete na nové album hledět úsečně, vyhýbavě a nevěřícně. Prostě ho nepochopíte. Vím a chápu, že orientace v jednotlivých nahrávkách skupiny bude náročnější, ale věřte, že po tom týdenním maratonu, kdy se budete věrně věnovat pouze poslechu tohoto tělesa, dojdete k prozření a leccos vám ve světě začne dávat smysl, a naopak se přestanete ušklíbat nad zbytečnostmi a hledat například jídelní uspokojení v něčem neživočišném, protože vám noblesa tlačenky naprosto uniká před tužbou chuťových pohárků, které skrápěni octem se tetelí blažeností, kterou vám nic jiného v takové úrovni rozhodně nepřinese.

Přesazování strejců je návrat do industriálních časů, kdy bicí nebylo zapotřebí skládat z k tomu výrobcem určených nástrojů, ale určité útvary, prvky a segmenty jsou pořízeny ze sortimentu, který by mnohý duchem prostší jedinec odhodil ku skartu. Kovová rezonance nikdy neměla takovou údernost (ani u Fear Factory, ani u Ministry, ani u Hurra Torpedo) jakou má právě zde. Bzukot kytary jest stylizován do dávné distorze, kterou jsem již roky neslyšel u žádného hudebního šiřitele a holedbán tímto zvukem tleskám ve stoje a vzpomínám na právě dávná muzikální umění, kterým nejen Umbrtka (ale třeba i Aaen Anima) obdařili svět. Vokální dispozice je již přes dvacet let stejná a nic se nemění ani tentokrát, čímž lze snadno vyvodit, že tu máme především recitované sloky, tu a tam řvoucí vichry a jinde zas hladivé civilnější plochy, které mohou svým kolébavým charakterem odnést do olejem čpícího Kovového háje, což je dílo avantgardní masterpiece úrovně.

I stopáž se vrátila do tyranské nadhodiny, aby dala jasně na zřetel, že prostoru k prezentaci umění a ducha páně Umbrtky stále není dost, ale skrze svázané ruce CD stopáže vlastně stále jde o dostatečné koučování o špíně, kráse alkoholismu, majestátu skartu a cti ke špíně (ano píšu to podruhé, protože tak to prostě je).

Takže všem, kterým se hudba Umbrtky zalíbila někdy na albu Paměti špinavé lávky a dále, bude dopřána tvrdá rána skrze konfrontaci dosud neslyšeného hudebního zmarství (v dobrém slova smyslu). A na druhou stranu těm, kteří se váleli v bahně, vysypávali obsah kufříku, který vzápětí zapalovali a nestihl je jistý pracovní úraz, zkrátka již dávno propadli pravdě v učení cara Umbrtky, nastává nový čas perel. Čas, který je konejší hřejivými slogany, se kterými se mohou skrze strejce na obalu identifikovat, poznávat podobná chrámová místa ve svém okolí a ve snaze vytvořit unikátní skanzen mohou začít plánovat přesazování strejců do jednojedinné nádražky, či nálevny, kde se budou všichni věrní scházet, ctít a hltat moudra těch, kteří vědí. Neboť před bohem nazí, hledíme vstříc špinavým a šedavým zítřkům, které si pro nás budoucnost skartokratického státního zřízení připravila.

Zhyň čistoto!