Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Zúčtování 2015 - finální desítka

Zúčtování 2015 - finální desítka

Sarapis10.1.2016
Jak jsme slíbili, tak činíme. Vychlazená desítka za rok 2015 dle našeho nejlepšího svědomí. Nenajdete zde nic nového, co bychom vám nesdělili v předchozích dvou článcích, ale nikdy není na škodu mít to pěkně bílé na černém. Tak tady to je a jestli to vidíte jinak, rádi si přihneme z vašich desítek pod článkem. Na zdraví!

1. Steven Wilson - Hand. Cannot. Erase.  //  ochutnávka

"Prostřednictvím nové desky Steven Wilson světu opět ukazuje, jak se to dělá a dělat se to má, stejně jako všem vytřel sluchovody s deskou minulou. Král může úřadovat jen jeden a ten nynější těžko najde sesaditele." Více v této recenzi


2. Leprous - The Congregation //  ochutnávka

"Novinka opět přináší vytříbený mix progresivního rocku a metalu s příchutí severské avantgardy, jemně okořeněný ambientními či psychedelickými pasážemi. Po skladatelské, instrumentální i pěvecké stránce se tradičně jedná o naprosto strhující a dechberoucí dílo a ač to vzhledem ke kvalitám předchozích desek bude znít sotva uvěřitelně, pravděpodobně i dosavadní vrchol diskografie kapely." Více v recenzi kolegy Mirka


3. David Gilmour - Rattle That Lock  //  ochutnávka

                                 

"Rattle That Lock" zastihuje Gilmoura v polohách, v nichž je nejsilnější. Celé album se nese v poklidném, lehce zasněném tempu a prostor tak dostává mistrův jedinečný cit pro podmanivě melancholickou atmosféru i jeho unikátní kytarová hra." Více taktéž v Mirkově recenzi


4. A Forest Of Stars - Beware The Sword You Cannot See // ochutnávka

"Ať už se ale nacházíme na sluneční nebo měsíční straně alba, skoro vždy nás bez pardonů obklopí bohaté aranže nenabízející příliš volného místa. Řídkých míst, skrz které by prosvítal volný prostor, je pomálu a jejich účinek je po předchozí opulentnosti zarážející. Jen tím víc vyniká ta zvuková masa, která se hrne z repráků do prostoru a plní ho po strop. Výsledkem je pak to, že po hodině poslechu je člověk přežrán, zahlcen a neschopen použití." Více v recenzi kolegy Sorgha


5. Shape Of Despair - Monotony Fields // ochutnávka

"Už jsem ani nedoufal, že mi nějaká doomová nahrávka takhle pocuchá nervy, že se nebudu moci odtrhnout od pohřebních hymen a že spolu s kapelou prožiju smutek, o kterém jsem neměl ani ponětí. Deska roku? Možná. To není rozhodně důležité. Důležité je, že doom metal hrají stále taková esa, jako jsou Shape of Despair ..."  Více v recenzi kolegy Garmfrosta


6. Dødheimsgard - A Umbra Omega // ochutnávka

"DHG se lehce i křečovitě vznášejí nad termíny jako black metal, avantgarda, jazzík či ambient. Ano, všechny tyhle ingredience jsou na albu přítomny. Vždycky když zazní, tak nás jedovatě štípnou, abychom si je dobře uvědomili, ale o nich to vážně není. DHG vztekle plynou." Více ve Victimerově recenzi


7. Enslaved - In Times //  ochutnávka

"In Times" je deskou o spojení starých, současných Enslaved, ale také o Enslaved otevřených novým možnostem, o pravé esenci jejich hudby. Chtělo by se říci, nic překvapivého, ale s tím se nelze smířit. Pokud se Enslaved v období alb "Vertebrae" a  "Axioma Ethica Odini" zdáli být na zenitu svých sil a vypadalo to, že vše podstatné už sdělili, následující deska "RIITIIR" posunula poněkud předvídatelnou kapelu zase směrem svěžejší záležitosti, která má příliš daleko k sebevykrádání. Uběhly tři roky a "In Times" triumfuje." Více ve Victimerově recenzi


8.-9. Between The Buried And Me - Coma Ecliptic // ochutnávka

"Přestože prog-rockový apetit kapely neustále roste, poprvé od alba "Alaska" na novince nenalezneme položku přesahující desetiminutovou hrací dobu. To ale neznamená, že by se zde nenacházel žádný vskutku epický kousek, právě naopak. Skladby na sebe totiž hudebně navazují a prolínají se tak, že posluchač ani nezaznamená, že jedna skončila a další začíná. Jde tak vlastně o téměř sedmdesátiminutovou výpravnou progresivní suitu, kterou si plně vychutnáte jen při poslechu celé desky na jeden zátah." Více v Mirkově recenzi


8.-9. Kauan - Sorni Nai // ochutnávka

"Sorni Nai" je smutná deska. Je o prolínání naděje a vzpomínek, které se ztratili ve vánici a které je težké vnímat jako ty, co už se nikdy nevrátí. Příběh alba hezky klouže po bílém nekonečnu, všímá si okolí a spojení expedice se světem. Člověk ovšem musí být ve správném nastavení. Ať už je nalomen dávným skonem kdesi v horách a zkouší se dozvědět další kousek "jiné" pravdy, nebo by měl být dobře obeznámen s tvorbou Kauan."  Více ve Victimerově recenzi


10.  Arcturus - Arcturian  //  ochutnávka

Arcturus - Arcturian

"Z kapely doslova srší nadšení. Potlačované vzrušení, řekl bych. Všichni si vyzkoušeli i nějaké ty sborové zpěvy. Každý si evidentně doma skládal do šuplíku a teď se předhání, co všechno do písní narvat. Výsledkem je ohromující koláž všemožných vlivů, chutí. Mnohdy jakoby se sebou ani nesouvisely. Black metalový nátěr v „Angst“ je vedle rockové „Game Over“ příšerným sousedem, ale co takové věci jako  „Demon" nebo „Warp“, kde má hlavní roli tajemná elektronika, popový zpěv, ale také industriální mašinérie. Je jasné, že pitváním stylů si cestu k desce nenajdete." Více v Garmově recenzi

 


 

Roční bilance na Echoes

 

Ozvěny roku 2022 (komplet)

 

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

 

Ozvěny roku 2020 (komplet)

 

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2014 (komplet)

 

Ozvěny roku 2013 (komplet)

 

Ozvěny roku 2012 (komplet)

 

Ozvěny roku 2001 (komplet)

 

Ozvěny roku 2000 (komplet)

 

Ozvěny roku 1993 (komplet)

 

Ozvěny roku 1987 (komplet)

 

Ozvěny roku 1986 (komplet)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Garmfrost / 10.1.16 18:08

Děkujeme za chválu, která je krásným zadostiučiněním. Každopádně jsme zvědaví na vaše top ten a určo se to hodí pod tento článek. :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 11.1.16 22:19odpovědět

Já Vám děkuji za vynikající, nadšenou práci a mnoho inspirace a to zejména také proto, že jste vzbudili naději že jsou lidi, co hudbu jenom nervou do uší, ale také o ní přemýšlí a jsou otevřeni experimentům. Mno a nehledě na rok vydání, tak moje desítka pro minulý rok: 1 - Mindless Self Indulgence - How I Learned to Stop Giving a Shit and Love Mindless Self Indulgence; hudební ekvivalent South Parku, nekorektní, neuvěřitelně vtipná taškařice s neskutečným drajvem. Od prvního alba Tight jedou první ligu sexuální nevyzrálosti hozenou do rytmů. 2 - Rotting Christ - Kata Toi Daimona Eaytoy; blacková procházka kulturní galerií se soundtrackovou strukturou, kde každý úder má svůj koncepční význam 3 - Sólstafir - Ótta; s přehledem nejvyzrálejší post-blackmetalová deska se kterou snesou srovnání snad jen současní Alcest. Nikdo neumí bezvýchodnou melancholii tak jako tihle 4 - Florence and The Machine - Lungs; barokní pop s neuvěřitelnou škálou aranží (kolik lidí jen zaměstnají na jednom albu) s majitelkou v současnosti nejodvážnějšího hlasu ve svém žánru 5 - Le Tigre - Le Tigre; k debutovému albu mě zejména váže nebezpečné zalíbení v uvřískaném projevu rrriotky Kathleen Hany 6 - WWW - Atomová včela; v českém prostředí bezkonkurenční tah na bránu, který svou znervozňující dravostí znemožňuje poslouchat desku jen napůl 7 - Grave Pleasurers - Dreamcrash; ve své podstatě celkem konzervativní album, které povyšuje nejen Joy Divisionský zvuk, ale hlavně hyperaktivní výbuchy kreativity na kytarovém a bicím poli 8 - Mgla - With Hearts Towards None; už dlouho jsem neslyšel tak surový a současný black, který se namísto přepjaté zlé image orientuje na materializaci blackmetalový melancholie 9 - Gnaw Their Tongues - Eschatological Scatology; holka řiká, že to obdivuje, ale není schopná to poslouchat. Absolutní koncentrace zla a fuck off všemu. Neuvěřitelný výlet do světa tvůrčí svobody. 10 - na závěr dva parádní soundtracky: Fury od Stevena Price a Mad Max od Junkie XL. Oba vykročili se svou prací jinam než je obvyklé a maximálně uspěli.

Jirka D. / 12.1.16 10:03odpovědět

Lomikare, Lomikare! Díky za inspiraci a zajímavé tipy s žánrovým přesahem ... to my rádi :)

Garmfrost / 10.1.16 18:08odpovědět

Děkujeme za chválu, která je krásným zadostiučiněním. Každopádně jsme zvědaví na vaše top ten a určo se to hodí pod tento článek. :)

Kropis / 10.1.16 13:14odpovědět

Pokud si mohu dovolit čtenářské zúčtování, tak společně s Crazy Diamond jste absolutně nejlepší hudební server. Nevím jestli se to hodí zrovna pod tento článek, ale pouze mi chybí silnější zastoupení řekněme klasičtějšího rocku/metalu. Což samozřejmě není výčitka, jen si myslím, že třeba takoví autoři jako Richie Kotzen (sólová deska a druhý zářez s Winery Dogs), Bumblefoot, Danko Jones, Art Of Anarchy by zde měli určitě zajímavou pozici. Což jsou jen tak namátkou věci, které mají místo v mé TOP10. Tak ať se daří i nadále!

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky