Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Farsot - Life Promised Death

FarsotLife Promised Death

Victimer22.3.2024
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Když lidská ruka tahá z ohně uhlíky a vyprovází nás z lesa písničkou. Třeba o životě a smrti.

Naši západní sousedé Farsot se postupem času vyprofilovali ve velmi zajímavé těleso, jehož jméno je pořád trochu skryté. Což je možná škoda a výsada zároveň. Já vidím kapelu schovanou ve druhé linii, odkud podniká svérázné umělecké útoky a připomíná, že je s námi. Pak to odezní a ztratí se z povědomí. Farsot hrají inteligentní, nebo chcete-li progresivní formu black metalu, přičemž nezapomínají na jeho syrovou podstatu. Tu pak nechají rozletět vstříc klidnějším a civilizovanějším polohám. V zachování jisté tajuplnosti a správně nadávkované přístupnosti. To si vždy pohlídají. Dala by se jim nalepit na záda také cedulka dark metal, ale to je pak o tom, jak kdo tento žánr vnímá. Teď tu každopádně máme další krok v hudebním putování kapely. Pojďme si popovídat o životě a smrti lidským přístupem, kterému je vlastní blackmetalové písničkářství.


Farsot mají aktuálně na kontě čtyři alba a postupně rozšiřují své teritorium. I novinka Life Promised Death zřetelně ukazuje, že za těch sedm let od poslední zastávky Fail·Lure kapela urazila slušnou cestu. Novinka je po všech stránkách vyspělejší a dotaženější materiál. Vyváženější v přepínaní jednotlivých nálad, jistější ve vokálech a snad i chytlavější v celkovém pojetí. Farsot mírně vyjasnili a zpřehlednili svou minule ještě trochu vrásčitou tvář. Life Promised Death je o melodiích vyvěrajících z pramene kdesi hluboko v lesích a o jejich soužití s reálným světem. Ve společnosti nových Farsot jako bych se ocitnul stejně daleko od divoké přírody, jako od ruchu velkoměsta. Poměrně nenáročná procházka periferií se ale může změnit v mystickou a poučnou trasu narušující běžný příjem. Farsot jsou totiž běžní jen v napojení na současnost. Umělecky ji dokáží lehce démonizovat.

 


S Farsot je to vždy o delším čase stráveném nad rozplétáním všech nitek vedoucích z hlubin k atmosférám. A o tom, jak skutečná a pod kůži se zadírající umí kapela být. V tomto ohledu jsem měl pořád pocit, že sice chytře řeší různé momenty, které je potkají, ale taky občas sklouznou k ploché rutině, která moc emocí nevyvolá. Novinka pokročila i po této stránce. Hudebně bych kapelu viděl někde mezi krajany Todtgelichter a Secrets of the Moon, a ještě bych k nim přidal americkým venkovem ovoněné Agalloch. Ti se mi připomenou vždy, když čistý vokál sklouzne do hlubší polohy a svou ležérností připomene mistra Haughma. Nejvíc patrné je to ve skladbě Chimera, kde to ze začátku platí i hudebně. Jako bychom se šourali oregonským polesím a až pak se dostali na svůj plácek. A jde to docela snadno, žádná křeč. To platí i pro ten vokál, stačí jen trochu přidat na výškách a původní dojem je fuč. Farsot to mají s variabilitou zpěvů vůbec vyřešené. Vedle těch čistých, je to samozřejmě o agresivitě a vzteklém nakopávání klacků. Úřaduje se v tichosti i neústupných kletbách.


Další stupeň variability je vlastně podstata současných Farsot. Novým prvkům a osvěžujícím spojením otevřené kapely. Pokud postupně hledala nečekaná řešení a cestičky vedoucí z unylosti už na starších deskách, dnes je vyloženě nad věcí. Nezní tak nárazově, ale víc přirozeně, uvolněně. Lépe odhaduje svoje možnosti a obratněji mění svou tvář. To vyzrávání je prostě slyšet a nové album je také o něm. Pořád platí, že to není muzika na pár poslechů. Aspoň já to tak s Farsot mám. Trvá to příjemné dny a týdny. I když to nemá takové charisma a najdou se chvilky, kdy si člověk pořád není úplně jistý. Kdy se ještě pořád trochu ztrácí. I na Life Promised Death pánové pár pasáží nedotáhli, ale pojem nuda je albu cizí. Té se bát nemusíme.

 

https://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/farsot%20band.png


To charisma jsem zmínil skoro až mimoděk, ale přesvědčení, že ho Farsot mají ve své moci, mi chybí. A brání mi to napsat pár skutečných superlativů na závěr. Ty by jinak nebyly od věci, protože Farsot nahráli skvělou desku. Je v ní příběh, síla, zadumanost a chuť se tomu odevzdat. Je v ní i šarm, ale postrádám víc osobitosti. Opakované poslechy si člověk užije, ale taky ví, že to hmatatelné jako by viselo ještě o něco výš. Že je zkrátka pár desek podobného ražení, ke kterým se bude vracet raději. Malé zábrany v těch opakováních zůstaly schované a jen tak je neodbourám. Spíš to prostě nepůjde. Nové album Farsot ale doporučím všem, kteří rádi black nelpící na starých pravidlech. Který se naopak velmi rád ocitá ve společnosti nových a neotřelých momentů. Klidně se místo studené zimy vyhřívá na sluníčku. Life Promised Death je malá výzva všem, kteří vidí černý kov optikou současnosti, technické a moderní. Black do všední doby s nevšedním poselstvím.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

ivan / 16.4.22 13:56

Recenze dělá trochu dojem, nejspíš ne záměrně, jako by se jednalo o nějakou začínající kapelu, která na sobě musí ještě zapracovat. Přitom se jedná o jednu z prvních US kapel, která vychází z postupů Agalloch. Začínali v 1. dekádě 21. století, ve stejném období jako třeba Wolves in the Throne Room. V tomhle období bych taky osobně hledal jejich nejzdařilejší kusy. Zejména dřevní a improvizované demo Into the Archaic (2005), alba Hail Wind and Hewn Oak (2008) a ještě The Light That Dwells in Rotten Wood (2011). Tady podle mě zněli nejoriginálněji, řekl bych nejuvěřitelněji. Pestré a zapamatovatelné skladby plné nápadů, zdaleka ne jen kulisa, jak u tohoto žánru bývá. Další alba, včetně aktuálního, už pomalu upadají v šeď a průměrnost, nosný motiv aby člověk pohledal. V tom je recenze výstižná. Skoro bych až řekl, že to nejlepší období mají už za sebou.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky