Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Krusseldorf  - Mushroom World

Krusseldorf Mushroom World

Victimer27.2.2025
Zdroj: flac
Posloucháno na: notebook / minivěž / phone / TV
VERDIKT: Houbičkové taneční dovádění v podivném lesíku pana Heatha.

Nejen ambientní temnotou Atrium Carceri je Simon Heath živ. Tato persona a jeho ředitelská sesle v centrální laboratoři Cryo Chamber sice nahrává faktu, že jeho hlavní záběr je veden tímto směrem (ano), ale není to stroprocentní. Přítomnost Simona Heatha je hlavně zárukou kvality, ať už je to ve fázi jeho autorské práce nebo jakékoliv kooperace, na které se podílí. V posledních měsících se báječně rozehrál ve fantasy ambientním světě, dal vzniknout odnoži svého hlavního labelu a pojmenoval ji Cryo Crypt. Takto navnaděný spustil svůj nový projekt Mountain Realm, kde ukrytý ve starých ruinách a v pohádkovém gardu vypráví svůj dungeonní příběh. A to už cca na čtyřech vydaných nahrávkách. Jde to rychle. Co jde poněkud pomaleji a tak nějak to vyšumělo v prostoru, je letitý Simonův projekt Krusseldorf. Asi proto, že od dark ambientu a dungeon synth tématiky je na hony vzdálen. Pojďme tedy společně zavítat do trochu jiných hudebních vod, než jsme byli doposud za doprovodu tohoto pána zvyklí.

 


Krusseldorf byl aktivován už v roce 2007, kdy spatřila světlo světa první nahrávka nazvaná Smokers Lounge. Ta je oproti současnosti víc roztěkaná, glitchy řinčivá a orientovaná víc do dubu. A jaká je tedy ta současnost? Od té doby bylo pod hlavičkou Krusseldorf vydáno několik dalších počinů, ale start letošního roku je čistě ve znamení alba Mushroom World. Vyklidněné, téměř relaxačně pojaté kolekce devíti skladeb, které oscilují mezi chilloutem a atmosférickým ambientem. V kostce asi takto, víc za tím netřeba hledat. Simon na tomto albu nabídne lehkou, pohupující se elektro psychedelii, která má uklidňující účinky. Jak říká on sám, smoking ambient. Takže pokud toho máte po dlouhých dnech v práci dost, vyndejte práci z hlavy a zkuste houbičkový svět pana Heatha. Třeba se vám uleví.


Mushroom World je kromě první skladby čistě instrumentální záležitost. Sem tam se ještě objeví něco jako zkreslený vokál, ale v Kaleidoscope Bazaar se opravdu zpívá. Je to Simonova žena Carolin. Chilloutovou hudbu poslouchám spíš okrajově a když už, tak sáhnu po nějaké kompilaci na youtube a vystačím si. Potřebuju si odpočinout, dobrá, jdeme na to. Čest výjimkám, jako je Enigma (letitá láska), Boards Of Canada (naprostá závislost) a Night Vision (Necrocock je Necrocock). Nový Krusseldorf ale vychází v okamžiku, kdy se zase otáčím tímto směrem a navíc v pojetí, kdy nejde o čistý chillout, takový ten letní, plážový.


Chillout Krusseldorf je sice zhudebnělá pohoda, ale zároveň je v něm cosi zneklidňujícího, podivného, co tomu dodává pikantní příchuť. Na pozadí jako by se pořád dělo něco tajemného, už minimálně obal nabídne víc otázek, než klidný pocit bezpečí. Hudba samotná se rozpíná mezi lehkou psychedelií, klidně si uskrne brčkem někde u klavíru v baru, aby zase zmizela v čarovném houbičkovém lese plném náladového ambientu. Ano, pobyt mezi stromy uklidňuje i tady. Celkové pojetí je odpočinkové, ale nabídne také více barev této relaxační palety. Simon Heath chápe po svém dungeon synth a stejně tak vnímá chilloutovou mozaiku nálad. Není to jen o ní, jsou tam dokresy, přesahy, rytmy, které tudy normálně neplují. A nuda je rázem ta tam.

 

 
Procházka houbičkovým lesem je o společnosti lehké taneční elektroniky, která netrpí průměrností a zadrhnutým motorkem. Tančí se v lese, na jeho kraji s výhledem na civilizaci, a tančí se taky nahoře nad našimi hlavami. Někdy více energicky, jindy zase zadumaně, ale i ty pomalejší pasáže živě pulsují a nespí někde na louce houbičkovým spánkem. Jen si udělají čas na čaj s kosmírem (Tea with the Cosmos), nebo pěkně v klidu sledují dění z křesla (Recliner Song). To už záleží, jakou pěšinou se zrovna Mushroom World ubírá. Album jako celek je jemná, relaxační záležitost, ve které je ukryto víc, než jen chrupkání v lehátku. Kdo rád tvorbu Simona Heatha, měl by zkusit i tuhle jeho uměleckou polohu. Určitě neprohloupí, on je prostě záruka.

Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Jan / 13.8.20 13:03

Říkal jsem si, že napíšu odezvu nějak komplexně v jednom odstavci, ale těch bodů k vašemu výtvoru je tolik, že půjdu krok za krokem: "Její indie podání mělo své kouzlo" - mám pocit, že tohle může říct jenom člověk, který buď indie vůbec neposlouchá (a neví tak, jak zní ten žánr udělaný kvalitně), nebo nemá ponětí jak vůbec funguje hudba samotná (neboť její "indie podání" má hrozivé nedostatky ve struktuře hudby samotné, nehledě na žánr). "Bruun cítí silné kořeny svého původu i v dnešní době" - tohle nemůžete vědět, samotný fakt, že se prezentuje "étericky" a "tradičně" neznamená, že to opravdu takhle cítí. Pak si navíc protiřečíte, když uvádíte, že album vzniklo na základě popularity streamované hudby - což dává na srozuměnou, že jde o kalkul. "...že chtěla vyjádřit všechny aspekty hněvu, které ze sebe potřebovala dostat" - KDE, ptám se, KDE cítíte na jejích předchozích albech emoci hněvu?! KDE? Alba jsou éterická, jemná (všichni to tak popisují koneckonců), Myrkur nikdy nepředávala nějakou zlost nebo hněv, tady se buď nezamýšlíte nad tím, co jste právě napsal, nebo jednoduše lžete, aby to sloužilo vašemu narativu. "sypačky v Gladiatrix, která duní v tolika rovinách, až se točí palice" - o jakých sypačkách je řeč?! Gladiatrix má přesně 2 roviny (sloku a refrén) a žádné sypačky v té skladbě nejsou, buď opět lžete, nebo dobromyslně zapomínáte (nebo máte nějaké zvláštní chápání termínu "sypačky" a směšně nízké požadavky na hudbu) "Folkesange je čistě folková deska zahraná na tradiční nástroje" - takže klavír, který zmiňujete v závěru, je pro vás také severský tradiční nástroj? A umělé efekty (echo apod.) jsou pro vás také známkou tradičnosti? "Její verze si vysloužila 50 tisíc „like“, což je velmi hodně „followers“ a Amalie si to velmi dobře uvědomuje." - ano, takže nakolik jde o její citové založení (pohanské nebo nějaké podobné, o kterém vy mluvíte na začátku a přitom nemůžete mít ponětí jak je citově založená) a nakolik o kalkul a snahu se svézt na zrovna populární vlně internetové kultury? "47 minut desky je příjemným výletem do čistě folklórního světa" - nemáte ponětí o tom, co je folklor, nikdy jste se nejspíš nezajímal o to, co to je, takže tohle slovo ve vaší větě je vyloženě směšné. Folkesange NENÍ folklor, milý kolego. Folkesange je poměrně nekompetentně vytvořený produkt, který odpovídá na hype na netu (severská kultura je momentálně in). Nejenže máte v recenzi vyložené nepravdy, dohady a pseudopoetické kecy ("kompletně prostoupená bytostí Myrkur", "Jako by zbytek krajiny pomalu zapadal sněhem a poslední světlo uhaslo", celý poslední odstavec apod.), ale zároveň se o samotné hudbě vlastně nevyjadřujete. Struktura všech písní na albu je jednoduchá až hanba (opakování refrén-sloka), melodie mají jen několik málo tónů a jsou pozvolné, aby to nebylo moc náročné (a i přesto tvrdíte, že Amalie vykazuje talent, což je naprosto směšné, myslím, že na žádný tradiční nástroj nehrajete). Tyhle věci jste opravdu neslyšel, pane kolego? A tak by se dalo pokračovat mnohem déle. Nevím, jestli to všechno je nějaké vaše nevinné bloudění v temnotě folku (který asi moc neznáte), nedostatek snahy napsat kvalitní text, nebo záměrná snaha oblbnout čtenáře vašeho zinu, že Folkesange je úžasná věc, protože jste to řekl VY. A možná, že všechno dohromady? Úroveň "hudební publicistiky" je fakt mizerná.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Sarapis / 5.3.25 21:03odpovědět

To vám je taková pohoda...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky