Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  RECENZE

zpátky na seznam recenzí
Peter Bjärgö - Animus Retinentia

Peter BjärgöAnimus Retinentia

Victimer11.1.2018
Zdroj: mp3 (320 kbps)
Posloucháno na: místech, kde je dobře být sám
VERDIKT: Třetí sólové album jako potvrzení, že mužem na správném místě ve smyslu křehké podmanivosti atmosférické hudby je Peter Bjärgö.

Když tají ledy, zvedají se hladiny řek. Tento každoroční proces doprovází celá řada dalších jevů a zvuků, které zachycují naše smysly. Ale není to jen o praskajícím ledu a končící zimě. Je to hlavně o volném pohybu uvnitř na první pohled nedotknutelného území představ a silných setkání. Tváří v tvář síle burácející řeky, vnitřnímu klidu zalesněných hor a prodlužujícím se dnům. Třeba. Protože to mohou být i tyhle pocity, co doprovází zatím poslední sólovku švédského muzikanta Petera Bjärgö.


Možná je to březnovým datem vydání, možná něčím jiným, ale je to melancholie, co žene tohle album labyrintem představivosti. V těsné blízkosti probouzející se přírody, jež vystupuje z mlhy když prší a když poslední sníh opustil své dosud pevné místo mezi skalami a stekl potůčkem až dolů, kde si jej vzal nový proud jara. Prakticky je to však zhudebnělá poklona pocitovému spojení lidské vnímavosti a přírody jako takové. Je to někde uvnitř každého z nás a občas se to probudí intenzivněji, než je bežné. A právě tohle mocnější probuzení se odehrává v režii alba Animus Retinentia.

 


Peter Bjärgö je muzikant známý především svým učinkováním v esotericky ambientních Arcana, kteří již od poloviny devadesátých let lemují naši přítomnost neoklasickou zálibou ve středověku. Opomenout nelze ani Peterovo hlučení v projektu Sophia, jenž už také trvá pěkných pár let a kdy se mi zejména poslední album Unclean urputně zaseklo v přehrávači a nechtělo ven. Což o to, hlučí se i dnes na procházce venku, ale jen potlačovaně a pod dohledem zasněnosti.


Jsme totiž u Peterovy sólové dráhy, v místech, kde se ambient stává pravým atmosférickým průvodcem a smyčcem poháněná melancholie jako vítr pluje krajinou, kdy jsme příliš daleko od starostí denních pořádků a tak blízko pochopení svých vnitřních pocitů. Ano, jsou zde místa, kde se na povrch snaží dostat i drobná zvuková obskurnost, ale celkově je podobným nejapnostem zavčasu učiněna přítrž. Tohle je album o probuzení bezprostřednosti, ne výletem do továrny.

 

http://www.echoes-zine.cz/files/editor/Victimer/bjargo%202017.jpg


Je to paleta nálad, jednoduchá na uchopení a stejně snadná pro potlačení stres podporujících myšlenek. Je to meditace mezi stromy na okraji horských masívů a v objetí meandrujícího údolí. Může to být i vášeň ukrytá do torny vedle odloučení a možných ztrát v naději na nový začátek. Peter vložil do atmosférické složky alba opravdu hodně úsilí a vytvořil prostředí možné osamělosti, ovšem ku prospěchu věci. Klid a samota v odlehlém kraji, kde je čas si utřídit myšklenky kudy dál a za jakých okolností. To přebíjí všechen smutek a nahromaděnou smůlu.


Peterovi se povedlo nahrát jedno z nejemotivnějších představení na poli ambientní muziky a díky Animus Retinentia je svět zas o něco zelenějším a klidnějším místem pro život. A to je jednoznačně pozitivní zjištění.


Autor hodnotí:

Čtenáři hodnotí:

Tvoje hodnocení:


  DISKUZE K RECENZI

zrušit

Reagujete na komentář

Corvus / 11.8.19 10:54

Tohle je skutečně zářez do letitých, nevyvětraných koutů mozkových záhybů. Sice mi táhne na 40, ale na své začátky s dřevní podobou black metalu nedám dopustit. Dodnes obdivuji, kam se celá black metalová scéna dokázala posunout (Emperor, Enslaved, Ulver, Satyricon atd. a jejich vývoj v čase a všichni jejich následovníci), ale ten neopakovatelný pocit, atmosféra, spjatost s přírodou, rebelie, vnitřní kruh a všechny ty misantropií a legendami opředené legendy... to je pro mě jednoduše zhmotnění black metalu v nejkrystaličtější podobě, který se už nikdy nebude opakovat. Počátek '90 let a má fascinace veškerou severskou produkcí mě natolik pohltila a prosákla mnou, že se do smrti nezbavým až nábožené úcty k této formě black metalu. Dodnes kupuji vše, na co sáhne Fenriz a Nocturno a ať už jsou to MARDUK nebo IMMORTAL, nenechám si z jejich produkce nic ujít. Nicméně ten prasácký zvuk a opravdovost, ta čiší pouze z ranné tvorby. Možná primitivnější, ale o to skutečnější. Ať to zní jako sebevětší klišé. Nemám rád, když se black metal dnešní doby snaží vrátit do oněch časů a a priory se například vyrobí opravdu hnusný obal nahrávky, schválně se ve studiu zkurví zvuk jak je to jen možné a všechno to zní jako z hajzlu. Vyznívá to trapně, samoúčelně a především to v kontextu dnešní doby působí celé směšně. Pořád nevím, zda třeba takový Blackosh v současné době se vším tím "udělám si amatérský obal v malování ve windows, kde splácám ty nejhorší možné kliparty stažené z googlu", je fajn nebo je to prostě jen trapné... Stejně tak zvuk, uměle zprasený, aby to bylo jako že "true". Podle mého názoru nelze opakovat unikátní konec '80 a začátek '90 let na poli black metalu. Zdá se, že jediná opravdu pravověrná cesta je způsob, jakým to dělá ČERNÝ KOV. Za mě klobouk dolů a při tůrách přírodou a při focení brouků se nechám unášet tímto dílem. Díky, pánové za to mrazení!

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Ruadek / 11.1.18 9:25odpovědět

Působivé dílo, díky za recenzi. Poslouchám už poměrně dlouho a jsem potěšen. Arcana je srdcová záležitost, tohle je pro mě přirozený proces vývoje.

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky