Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěny roku 2017 - desítka nejlepších

Ozvěny roku 2017 - desítka nejlepších

Sarapis7.1.2018
Pokud jste přežili všechny nástrahy konce loňského roku, nezaskočila vám rybí kost, neskolil vás žlučníkový záchvat ani jste si neodbouchli končetiny při silvestrovském veselí, tak - zaplaťpánbůh - vítejte v roce 2018.

Co tento osmičkový rok (jak je vzhledem k pohnuté minulosti i současnosti naší země často označován) přinese nebo naopak promění v prach, to se můžeme jenom dohadovat. Další osmičková alba významu Operation: Mindcrime, Leprosy, Nightwing nebo How to Measure the Planet? No proč ne, beru! Dnes (a zítra) ale nebudeme věštit, nýbrž bilancovat, ohlížet se, chválit a hubovat. Rok 2017 je nadobro mrtev, pojďme si na něm zatančit.

 

Náš výběr je zlý a krutý. Těžko ve světle (tedy spíše tmě) našeho žebříčku vysvětlovat, že nepácháme orgie, nepojídáme malé děti ani nebijeme sousedy. Přesto jsme mírumilovné bytosti, věřte nám. Jen si libujeme v temnotě, disharmonii a nihilistické atmosféře hudby. Nic víc. A bijeme kolegy, kterým se to nelíbí.

 

Ale teď vážně. Rok 2017 přinesl díky mnohým hudbě oddaným duším a géniům spoustu dobrých nahrávek, které je sice v tom narůstajícím množství bezvýznamného marastu čím dál těžší najít, ale na druhou stranu je to i trochu dobrodružství a duch doby se svými klady i zápory. Tato desítka reprezentuje názor jen zlomku populace, která hudbou žije dnes a denně. Jde i o jakési povrchní shrnutí naší celoroční práce, byť se s ní někteří z nás asi úplně neztotožní. Už jsme to zmiňovali před rokem - je to jen špička ledovce. To co cloumá světem a potápí lodě se nachází pod hladinou. Do těch míst nakoukneme zítra, tedy v pondělí, v podrobném redakčním přehledu. Doufáme, že nějaká svědectví o tom, co se děje pod povrchem zachytíme i od vás. Buďte zdrávi!

 

1. Ulver - The Assassination Of Julius Caesar //  ochutnávka 

Je to další krok trochu jiným směrem, další experiment ve vlastním světě, který se umí přizpůsobit prakticky čemukoliv. Jinými slovy přístupně písničková synthpopová varianta jak vnímat vlčí teritorium zase z jiné stránky. A také album, kde se zatraceně hodně zpívá.  (Více v  recenzi - autor Victimer)

 

2.  The Ruins Of Beverast - Exuvia //   ochutnávka

Exuvia je v podstatě klidné album, tedy aspoň na poměry souboru. Je hypnotické, sevřené, mírnější než předchozí nahrávky. Přesto je v něm ten typický vztek, jen víc schovaný pod povrchem.  (Více v recenzi - autor Victimer)

 

3.  Enslaved - E //   ochutnávka

Hudba Enslaved se nemění, hudba Enslaved dál čerpá z toho, co je jí vlastní, působí naprosto jednotně, prohlubuje vnímání a posouvá kolíky vlastního hřiště. A o tom především je novinka E. O prohloubení hudby kapely jako takové. Ve jménu stejného přístupu a se širším rozpětím křídel volnosti. (Více v recenzi - autor Victimer)

 

4.  Inferno - Gnosis Kardias //  ochutnávka

Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution) je blackmetalovou nahrávkou a zároveň jí vlastně vůbec není. Absorbovala do sebe vlivy world music, ambientu, darkwave a celé to vyplivla v podobě, jakou máme před sebou. Výsledek je zuřivý i konejšivý, nicotný i obrovský. (Více v recenzi - autor Garmfrost)

 

5.  Leprous - Malina  //   ochutnávka

Album má fáze, které tvoří protipól obnažené hitovosti a fungují jako magnet, který nesmírnou silou drží Leprous ve vodách progrese, v nichž popravdě řečeno za větší kumšt než mnohaminutové eposy považuji komponování kratších skladeb, které dokážou říct vše. (Více v recenzi - autor Sarapis)

 

6.  Blut Aus Nord - Deus Salutis Meae //  ochutnávka

Deus Salutis Meæ svojí klaustrofobickou uzavřeností absorbovalo filmovou náladu a dekadentní umění. Tato rádoby chytrá slova mě ale napadla ihned po prvním poslechu. Stejně tak další, ne už tak hezká typu – Ty vole, to je mrda jak prase! (Více v recenzi - autor Garmfrost)

 

7.  Dodecahedron - Kwintessens //  ochutnávka

Je docela možné, že si vytvoříte závislost, jak se budete kutat v detailech a věnovat desce tolik kýžené pozornosti. Většinu času se pohybujeme v tremolech, blast beatech, produkce je našpiněná jak staré trenky a zároveň přes všechen bordel vcelku čitelná. Zběsilé změny tempa jen tak někdo nerozdýchá. Vůbec není srandovní, když se objeví příjemná melodie, vy se nachytáte, vlníte se a ejhle, prásk! Linečka je zmrzačená, disharmonicky skřípavá, rytmus strojový, plný rušivých samplů… (Více v recenzi - autor Garmfrost)

 

8.  Akercocke - Renaissance In Extremis //  ochutnávka

Jako by to nikdy nezabalili a jejich příběh nikdy neskončil. Nehledě na název alba, který má symbolizovat přínos kapely jako takové a znovu si zjednat pořádek v po okraj naplněné lahvince jedu a provokací. Jak dobře víme, ne vše je opravdové a hodné zmínky. To se ovšem netýká Akercocke, ti opravdoví jsou! Renaissance In Extremis je albem, které umí růst každým poslechem, protože postupně odkrývá další a další tajná zákoutí ze své do ruda i černa zabarvené zahrádky. (Více v recenzi - autor Victimer)

 

9.  Aosoth - V: The Inside Scriptures //  ochutnávka

Tam, kde se „čtverka“ unášela v mystických rovinách, jde pětka na dřeň. Asi tam, kde mohli být Antaeus na návratovém albu a nebyli. Šílené tempo se příliš nevychyluje z nastavené rychlosti. A když, stejně ho kopáky rozdovádí k opětnému vyhlazovacímu charakteru. (Více v recenzi - autor Garmfrost)

 

10. Sólstafir - Berdreyminn //  ochutnávka

Berdreyminn dost pravděpodobně není tím nejlepším, co Sólstafir dali světu, ale to je po tom všem, co na svých minulých počinech předvedli, tak trochu nadlidské chtít. Je vlastně až směšné, jak se původní dojmy přes které neměl jet vlak, změnily a tohle album vyrostlo do podoby, ke které proudí už jenom sympatie. Vše je jak má být, všechno až neuvěřitelně jednoduše šlape a byť se zdá, že by se člověk potřeboval o něco víc zmítat v nespoutaných poryvech větru, tak i severský vánek v klidu postačí. (Více v recenzi - autor Victimer)

 


 

Roční bilance na Echoes

 

Ozvěny roku 2025 (komplet)

 

Ozvěny roku 2024 (komplet)

 

Ozvěny roku 2023 (komplet)

 

Ozvěny roku 2022 (komplet)

 

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

 

Ozvěny roku 2020 (komplet)

 

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2014 (komplet)

 

Ozvěny roku 2013 (komplet)

 

Ozvěny roku 2012 (komplet)

 

Ozvěny roku 2001 (komplet)

 

Ozvěny roku 2000 (komplet)

 

Ozvěny roku 1993 (komplet)

 

Ozvěny roku 1987 (komplet)

 

Ozvěny roku 1986 (komplet)

 



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Tomáš Corn / 28.2.20 9:04

Ano, opravdu netrháme rekordy v DR :D. Můj názor je, že extrémní plochost dynamiky je jen z mnoha faktorů, které dělají dojem z nahrávky. A některé fakotry spolu navíc úzce souvisí a jejich efekty se sčítají. Asi jako když přesolíte jídlo, kde jste navíc nahradili gorgonzolu nivou, to se prostě nedá žrát! :D. Stejně tak je komprese a komprese. Například jsem rád, že se libí zvuk bicích. Tam jsme (v mém případě poprvé) požili analogové kompresory už při náběru, čili se bubny jako takové už nekomprimovaly digitálně později. Tahle komprese zní jinak a když potom proběhne na takovém záznamu mastering, který to ještě "trochu narve", zvuk nebude zdaleka tak nepříjemný/nepřirozený, jako když několikrát zkompresíte bubny při míchačce v kompu. Další věc je ohlídat si, aby si nástroje nevadily frekvenčně. Když bude DR 7 na nahrávce, kde nástroje nezní přirozeně (třeba i díky neodborně provedené digitální kompresi) a "vadí" si hned několik stop na stejných středech (kytary, zpěv, snare, etc.), bude to uchu nepříjemné daleko více, než když u DR 5 ty nástroje budou "na svých místech" (frekvenčně). Takže souhlasím z Fastnerem v tom, že loudnes war je jedna kapitola a pak jsou další bešvary, jak zvuk zkazit. A tyhle chyby potom následný extrémní brickwall (DR 3-4) extrémním způsobem umocní. Proto nám koikrát přijdou příjemné stařičké (mnohdy opravdu velmi nekvalitní) undergroundové demonahrávky nahrávky, jelikož nám vysoká DR necpe ty nešvary brutálně do xichtu. Čili how to make the long story short: přirozeně sejmuté nástroje s kompatibilním zvukovým spektrem budou při shodné DR zním v celku 100x lépe, než špatně smíchané nástroje v nevhodných frekvenčních pásmech. Toť můj laický pohled.

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Lomikar / 9.1.18 20:00odpovědět

tééda doufám, že to ti Throane dokopou do nominací alespoň na příští rok. To nové album je neskutečná tíha. V mém osobním žebříčku za tento rok 1. místo, aniž by prosilo

Tomáš / 7.1.18 15:48odpovědět

S výběrem více méně souhlasím, jsou tam i moje srdcovky, ale nechápu, proč je Ulver na prvním místě. Mě osobně Ulver přijde nějakých 10 let nic neříkající nuda.

Victimer / 7.1.18 16:29odpovědět

No protože nám Ulver jako nuda nepřijdou...

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky