Článek: Ozvěny roku 2019

OZVĚNY

/ zpátky na seznam článků

Ozvěny roku 2019 - top 10

Sarapis11.1.2020

Na otázku, jaký vlastně byl rok 2019, jistě slýcháte řadu odpovědí z médií, z úst kolegů, ve frontě u pokladny, na chodbě od souseda, doma od manželky. Často ani není vyřčena výzva v podobě dotazu a stejně to na vás leckdo vychrlí a nezbývá než si to vyslechnout. Na přelomu roku i pár dní poté zkrátka bilancuje každý, kdo má do p*dele díru. A protože podobnými otvory disponuje i kolektiv Vašeho oblíbeného zinu (doplňte libovolný název), ani na Echoes nebudeme mlčet. Tak pojďme na to.

Rok 2019 byl hodně slyšet. Jednak kvůli neutuchajícímu boji ve válce s hlasitostí, jednak ve smyslu neméně intenzivního přísunu nových a nových nahrávek. Realita už dospěla tak daleko, že kdo má pocit, že si nenašel to své, je břídil, protože málo hledal. V takové zaplevelené džungli i Tarzan občas sáhne po liáně, která ho suše pošle k zemi. To však neznamená, že zde nekvetou orchideje. Ba kvetou, ale chce to trpělivost i kus štěstí. Ať už jsme během roku měli jedno či druhé nebo obojí zároveň, následující desítka alb Vám toho neprozradí moc.

Těžko sestavit výběr, když pan X je nadšen, zatímco pan Y se ošívá. V tomto roce obzvlášť. Tento žebříček tedy berte jako to nejzajímavější, na čem jsme se shodli i neshodli, co se trvale usadilo v našich přehrávačích i čím jsme žili řadu měsíců jen proto, abychom tomu přišli na kloub. Některá jména nepřekvapí, jiná možná ano, spousta určitě chybí, něco jistojistě přebývá. Tradičně oceníme vaše názory a nápady v komentářích, od nás pak očekávejte podrobnou redakční bilanci v následujících dnech, ne-li hodinách. Pro úplnost najdete na konci tohoto článku přehled ročních ozvěn až do roku 2000.

1. Alcest - Spiritual Instinct // ochutnávka

Čeho si na novince nejvíce cením je sázka na pokoru. A je úplně vedlejší, jestli se deska rozohní a vrčí na nás ze tmy svá black metalem opředená varování, nebo se naopak stáhne do ulity a tiše šeptá. Zraněná a plachá. Novinka je ze všeho nejvíc upřímná deska. Přímočará, tajemná ale otevřená, bez kliček a malých hudebních bludišť. Bez zkoušek a efektů, nebo vlastních pochyb. Spiritual Instinct je čistá esence Alcest. (Více ve Victimerově recenzi).

2. Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen // ochutnávka

Ghosteen není kolekcí repetitivních balad, nebo klávesami přidušenou možností hudebně rozkvést. Tady kvete to málo. Málo, co znamená mnoho. Ghosteen je hudební odpověď pocitu, který nežijete ve snech, ale máte tendenci o tom pořád přemýšlet. Tahle deska je svým naturelem schopná ten pocit detailně rozvést. (Více ve Victimerově recenzi).

3. Cult of Luna - A Dawn to Fear // ochutnávka

Temnota je určující prvek společně se samotou, opuštěností a jestli je potřeba se při poslechu něco naučit, tak nespěchat. Protože přesně na takovou notu aktuálně Cult of Luna hrají a skladby vpřed odvíjí velmi pečlivě, svědomitě a promyšleně pomalu. (Více ve Jirkově recenzi).

4. Blut Aus Nord - Hallucinogen // ochutnávka

Skladby z Hallucinogen nevyčnívají, plynou a jakoby splývaly. Jsou stavěné na důrazných strunových hrátkách, porůznu neafektovaných. Vesmírně tripové atmosféře kytarových omamností napomáhají i nenápadné klávesy nesoucí náladu směrem ke konečné katarzi. Ta ale jakoby nechtěla přijít, oddalovaný orgasmus bývá vysilující a stejně tak funguje i Hallucinogen. (Více ve Garmově recenzi).

5. Opeth - In Cauda Venenum // ochutnávka

In Cauda Venenum je opět Opeth s velkým O, a stará láska rozhořela novou vášní. Jakožto milovníku metalovějších desek Opeth, jsem si ani za ty roky nezvykl na Opeth rockové a stále vyhlížím razantnější a tím pádem i rozmanitější polohy, kterých byli Åkerfeldt a jeho parta schopni. Novinka mi rozmanitost a rytmickou razanci dává do sytosti. Je vidět, že se Opeth ve svém stylu dokonale zabydleli a opět hledají cesty ven a tím svoji tvorbu nesmírně obohacují. (Více ve Garmově recenzi).

6. Funereal Presence - Achatius // ochutnávka

Achatius jako druhé album Funereal Presence nejprve potvrzuje a potom předčí kvality toho prvního, aby nechalo jasný cejch na zádech mučedníka. Skrze něj je hudba Funereal Presence tou, co dovede povýšit starobylou atmosféru v black metalu na status, který se neomrzí a nezapomíná. Který je třeba respektovat a brát jako specifikum, ne jako archaické zastydnutí v bodě nula. Starobylá epika tomuto druhu black metalu, který drhne spodek, ale přitom povznáší, vévodí, to ano. Znít archaicky ovšem neznamená být starý a ubryndaný, znít archaicky znamená ctít pravidla a dle svých schopností je nechat volně růst. (Více ve Victimerově recenzi).

7. Mord'A'Stigmata - Dreams Of Quiet Places // ochutnávka

Album Dreams Of Quiet Places funguje jako celek. Jako kompaktní sourodá energie, která prostě má svůj začátek i konec. Od toho se odráží i prostý fakt, že mám problém vytáhnout konkrétní skladbu a říct o ní, že ta je nej. Dokonce nedokážu při slepém poslechu ani říct pořadí. Vnímám to jako jednolitou masu úžasných melodií, ruchových zvratů a jedinečného střídání nálad mezi sypanicí, melancholií, či procítěnou sklíčeností. To všechno tady máme přímo a otevřeně. Netřeba hledat skryté detaily, pročítat složité rovnice a hledat v nich nějaký skrytý půvab. (Více v Bhutově recenzi).

8. Waste of Space Orchestra - Syntheosis // ochutnávka

Waste Of Space Orchestra se pohybují někde mezi mléčnou dráhou, peklem a chemickou laboratoří s možností praktikovat rituální cvičení. Vzduchem létají jiskry, venku se ze svahu valí těžké balvany a podzemí burácí pod tíhou soustavných zaříkávání jak vyvolat ducha sluje a vystřelit ho do astrálu. Proboha, musí ale vypadat jako šílený hudebník! (Více ve Victimerově recenzi).

9. Misþyrming - Algleymi // ochutnávka

Člověk ani nemusí být kdoví jak trpělivý, aby si nevšiml růstu nahrávky a jejího rozkvétání. Ta není ani přehnaně složitá. Naopak, řekl bych, že je příjemná na poslech. Ta příjemnost je cestou k podstatě desky. Rockové postupy neshazují blackovou náturu a naopak. Deska je pestrá i rytmicky. Blasty se mění v hravou hru s přechody a činely. Nechci a ani nebudu se zaobírat detaily, co kdy a kde se hraje. Algleymi je natolik rafinovanou deskou, že chytíte-li se jednoho nástroje, ostatní vaši pozornost nenechají na pokoji. (Více ve Garmově recenzi).

10. Tool - Fear Inoculum // ochutnávka

Citu pro detail si na albu cením nejvíce. Je to hodinářská práce. Trpělivá, zvukově dobře uchopená, pokorná a progresivní ve smyslu rozpracování vlastních témat. Místy excelentní, na druhou stranu se Tool nevyhnou podivně nudným místům a zabřednutím v poloze lehce tápajících generálů. Přesvědčených, ale nejistých. Ten minimalisticky pojatý rozbor vlastní hudby je ovšem jednoznačně fascinující. (Více v redakční recenzi).

Redaktorské podrobné bilance zde (1. část - Jirka D., Victimer, Bhut, David a Garmfrost) a zde (2. část - Ruadek, Sarapis, Sorgh, Bodin a Lomikar).

Roční bilance na Echoes

Ozvěny roku 2025 (komplet)

Ozvěny roku 2024 (komplet)

Ozvěny roku 2023 (komplet)

Ozvěny roku 2022 (komplet)

Ozvěny roku 2021 (top 10)

podrobná bilance

Ozvěny roku 2020 (komplet)

Ozvěny roku 2019 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

Ozvěny roku 2014 (komplet)

Ozvěny roku 2013 (komplet)

Ozvěny roku 2012 (komplet)

Ozvěny roku 2001 (komplet)

Ozvěny roku 2000 (komplet)

Ozvěny roku 1993 (komplet)

Ozvěny roku 1987 (komplet)

Ozvěny roku 1986 (komplet)

DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Fast-ner / 28.2.20 10:43

Jirko, spíš se nabízelo, že tuhle skutečnost ohledně DR nikdo nezmíní s dostatečným důrazem, i když si to víc než zmínku zaslouží. Hned na začátku jsem napsal, že to beru zkratkovitě a DR není úplně vypovídající hodnota, nicméně pro tohle téma se jeví jako jeden z dostačujících ukazatelů. I jsem předpokládal, že se dostaneme k tomu, že DR6 a DR6 není to samý. To už vysvětlil vlastně Tomáš. Zvukově zprasená nahrávka (je mnoho způsobů, jak toho docílit) s DR9 může znít hůř než dobrá s DR5, ale to už je trochu jiná debata. Zůstaňme tedy u diskuze o nahrávkách, který jsou kvalitně nahraný, zmixovaný. Třeba Ulcerate, druhý Dead Congregation jsou DR5 a zní to dobře. O to víc ale vlastně zamrzí, když právě u takových nahrávek dojde při masteringu ke zbytečnému stlačení audia (omlouvám se za prohození oříznutí s kompresí v předešlém příspěvku), aby to stále "hrnulo". Cením si kapel jako Horrendous, který se na Idol nebáli a šli na poměrně vysoký DR a za mě to album nejen hraje ale i dýchá. Sunless ke zvuku taky svýho času nepřistoupili špatně jestli se pamatuji. I ti MA, na který jsem odkazoval jsou odvážný počin. Obecně je tedy DR6 prostě stále spíš špatně. V rámci metalu se ale už u kvalitní nahrávky dostáváme k něčemu, co lze poslouchat bez následků na repeat. Čistě subjektivně ten posun u nových CoF kvituji. Mír na poli loudness war bych určitě nevyhlašoval, přinejmenším v rámci další motivace pro další nahrávky, protože se zdá, že tu vůle i prostředky jsou. Tomáši, jak jste dělali ten vinyl? Nějaký speciální master? Zdrojový soubory byly v jakém formátu? Tenkrát ti umyl zadek TT z Abigor ohledně tohohle tématu, tak jsem zvědavej, jestli jste se nějak poučili i v tomhle případě. ;-)