Transfer
 
  Přihlášení  

Echoes zine - recenze rockových a metalových alb

  OZVĚNY

zpátky na seznam článků
Ozvěny roku 2019 - top 10

Ozvěny roku 2019 - top 10

Sarapis11.1.2020
Na otázku, jaký vlastně byl rok 2019, jistě slýcháte řadu odpovědí z médií, z úst kolegů, ve frontě u pokladny, na chodbě od souseda, doma od manželky. Často ani není vyřčena výzva v podobě dotazu a stejně to na vás leckdo vychrlí a nezbývá než si to vyslechnout. Na přelomu roku i pár dní poté zkrátka bilancuje každý, kdo má do p*dele díru. A protože podobnými otvory disponuje i kolektiv Vašeho oblíbeného zinu (doplňte libovolný název), ani na Echoes nebudeme mlčet. Tak pojďme na to.

Rok 2019 byl hodně slyšet. Jednak kvůli neutuchajícímu boji ve válce s hlasitostí, jednak ve smyslu neméně intenzivního přísunu nových a nových nahrávek. Realita už dospěla tak daleko, že kdo má pocit, že si nenašel to své, je břídil, protože málo hledal. V takové zaplevelené džungli i Tarzan občas sáhne po liáně, která ho suše pošle k zemi. To však neznamená, že zde nekvetou orchideje. Ba kvetou, ale chce to trpělivost i kus štěstí. Ať už jsme během roku měli jedno či druhé nebo obojí zároveň, následující desítka alb Vám toho neprozradí moc.

 

Těžko sestavit výběr, když pan X je nadšen, zatímco pan Y se ošívá. V tomto roce obzvlášť. Tento žebříček tedy berte jako to nejzajímavější, na čem jsme se shodli i neshodli, co se trvale usadilo v našich přehrávačích i čím jsme žili řadu měsíců jen proto, abychom tomu přišli na kloub. Některá jména nepřekvapí, jiná možná ano, spousta určitě chybí, něco jistojistě přebývá. Tradičně oceníme vaše názory a nápady  v komentářích, od nás pak očekávejte podrobnou redakční bilanci v následujících dnech, ne-li hodinách. Pro úplnost najdete na konci tohoto článku přehled ročních ozvěn až do roku 2000.

 

1. Alcest - Spiritual Instinct  //  ochutnávka

Čeho si na novince nejvíce cením je sázka na pokoru. A je úplně vedlejší, jestli se deska rozohní a vrčí na nás ze tmy svá black metalem opředená varování, nebo se naopak stáhne do ulity a tiše šeptá. Zraněná a plachá. Novinka je ze všeho nejvíc upřímná deska. Přímočará, tajemná ale otevřená, bez kliček a malých hudebních bludišť. Bez zkoušek a efektů, nebo vlastních pochyb. Spiritual Instinct je čistá esence Alcest. (Více ve Victimerově recenzi).

 

2. Nick Cave and The Bad Seeds - Ghosteen  //  ochutnávka

 

Ghosteen není kolekcí repetitivních balad, nebo klávesami přidušenou možností hudebně rozkvést. Tady kvete to málo. Málo, co znamená mnoho. Ghosteen je hudební odpověď pocitu, který nežijete ve snech, ale máte tendenci o tom pořád přemýšlet. Tahle deska je svým naturelem schopná ten pocit detailně rozvést. (Více ve Victimerově recenzi).

 

3. Cult of Luna - A Dawn to Fear  //  ochutnávka

 

Temnota je určující prvek společně se samotou, opuštěností a jestli je potřeba se při poslechu něco naučit, tak nespěchat. Protože přesně na takovou notu aktuálně Cult of Luna hrají a skladby vpřed odvíjí velmi pečlivě, svědomitě a promyšleně pomalu. (Více ve Jirkově recenzi).

 

4. Blut Aus Nord - Hallucinogen  //  ochutnávka

 

Skladby z Hallucinogen nevyčnívají, plynou a jakoby splývaly. Jsou stavěné na důrazných strunových hrátkách, porůznu neafektovaných. Vesmírně tripové atmosféře kytarových omamností napomáhají i nenápadné klávesy nesoucí náladu směrem ke konečné katarzi. Ta ale jakoby nechtěla přijít, oddalovaný orgasmus bývá vysilující a stejně tak funguje i Hallucinogen. (Více ve Garmově recenzi).

 

5. Opeth - In Cauda Venenum  //  ochutnávka

 

In Cauda Venenum je opět Opeth s velkým O, a stará láska rozhořela novou vášní. Jakožto milovníku metalovějších desek Opeth, jsem si ani za ty roky nezvykl na Opeth rockové a stále vyhlížím razantnější a tím pádem i rozmanitější polohy, kterých byli Åkerfeldt a jeho parta schopni. Novinka mi rozmanitost a rytmickou razanci dává do sytosti. Je vidět, že se Opeth ve svém stylu dokonale zabydleli a opět hledají cesty ven a tím svoji tvorbu nesmírně obohacují. (Více ve Garmově recenzi).

 

6. Funereal Presence - Achatius  //  ochutnávka

 

Achatius jako druhé album Funereal Presence nejprve potvrzuje a potom předčí kvality toho prvního, aby nechalo jasný cejch na zádech mučedníka. Skrze něj je hudba Funereal Presence tou, co dovede povýšit starobylou atmosféru v black metalu na status, který se neomrzí a nezapomíná. Který je třeba respektovat a brát jako specifikum, ne jako archaické zastydnutí v bodě nula. Starobylá epika tomuto druhu black metalu, který drhne spodek, ale přitom povznáší, vévodí, to ano. Znít archaicky ovšem neznamená být starý a ubryndaný, znít archaicky znamená ctít pravidla a dle svých schopností je nechat volně růst. (Více ve Victimerově recenzi).

 

7. Mord'A'Stigmata - Dreams Of Quiet Places  //  ochutnávka

 

Album Dreams Of Quiet Places funguje jako celek. Jako kompaktní sourodá energie, která prostě má svůj začátek i konec. Od toho se odráží i prostý fakt, že mám problém vytáhnout konkrétní skladbu a říct o ní, že ta je nej. Dokonce nedokážu při slepém poslechu ani říct pořadí. Vnímám to jako jednolitou masu úžasných melodií, ruchových zvratů a jedinečného střídání nálad mezi sypanicí, melancholií, či procítěnou sklíčeností. To všechno tady máme přímo a otevřeně. Netřeba hledat skryté detaily, pročítat složité rovnice a hledat v nich nějaký skrytý půvab. (Více v Bhutově recenzi).

 

8. Waste of Space Orchestra - Syntheosis  //  ochutnávka

 

Waste Of Space Orchestra se pohybují někde mezi mléčnou dráhou, peklem a chemickou laboratoří s možností praktikovat rituální cvičení. Vzduchem létají jiskry, venku se ze svahu valí těžké balvany a podzemí burácí pod tíhou soustavných zaříkávání jak vyvolat ducha sluje a vystřelit ho do astrálu. Proboha, musí ale vypadat jako šílený hudebník! (Více ve Victimerově recenzi).
 
9. Misþyrming - Algleymi  //  ochutnávka
 
Člověk ani nemusí být kdoví jak trpělivý, aby si nevšiml růstu nahrávky a jejího rozkvétání. Ta není ani přehnaně složitá. Naopak, řekl bych, že je příjemná na poslech. Ta příjemnost je cestou k podstatě desky. Rockové postupy neshazují blackovou náturu a naopak. Deska je pestrá i rytmicky. Blasty se mění v hravou hru s přechody a činely. Nechci a ani nebudu se zaobírat detaily, co kdy a kde se hraje. Algleymi je natolik rafinovanou deskou, že chytíte-li se jednoho nástroje, ostatní vaši pozornost nenechají na pokoji. (Více ve Garmově recenzi).
 
10. Tool - Fear Inoculum  //  ochutnávka
 
Citu pro detail si na albu cením nejvíce. Je to hodinářská práce. Trpělivá, zvukově dobře uchopená, pokorná a progresivní ve smyslu rozpracování vlastních témat. Místy excelentní, na druhou stranu se Tool nevyhnou podivně nudným místům a zabřednutím v poloze lehce tápajících generálů. Přesvědčených, ale nejistých. Ten minimalisticky pojatý rozbor vlastní hudby je ovšem jednoznačně fascinující. (Více v redakční recenzi).

 

 

Redaktorské podrobné bilance zde (1. část - Jirka D., Victimer, Bhut, David a Garmfrost) a zde (2. část - Ruadek, Sarapis, Sorgh, Bodin a Lomikar).

 

Předchozí roční bilance na Echoes

 

Ozvěny roku 2018 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2017 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2016 (top 11)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2015 (top 10)

podrobná bilance (1. část)

podrobná bilance (2. část)

 

Ozvěny roku 2014 (komplet)

 

Ozvěny roku 2013 (komplet)

 

Ozvěny roku 2012 (komplet)

 

Ozvěny roku 2000 (komplet)



  DISKUZE K ČLÁNKU

zrušit

Reagujete na komentář

Victimer / 11.1.20 7:51

Jsme konzervativní konzervy :)

Kontrolní kód
opište kontrolní kód

Victimer / 11.1.20 7:51odpovědět

Jsme konzervativní konzervy :)

  NOVINKY VE ZKRATCE  /  další novinky